Mafia

29.

Podívala jsem se do postranního zrcátka a lekla se svého odrazu. Můj obličej zdobily modřiny všech barev a kruhy pod očima tomu taky nedodávaly na kráse. Vlasy jsem měla rozcuchané a svázané v neupraveném culíku. Podívala jsem se na Shawna, který vypadal úžasně i z profilu. Sice měl taky trochu namodralé oko, ale musela jsem uznat, že byl až moc pěkný a to se mi nelíbilo, protože jsem se na něj nemohla zlobit dlouho. Moc se mi líbily jeho vlasy, čokoládové oči a růžové rty, které mě lákaly. Kousla jsem se do rtu a radši se podívala zpátky na můj odraz a zapomněla na to, že by se mnou vůbec něco někdy měl.

Zavrtěla jsem se v sedačce a snažila se usnout, ale nešlo to, nemohla jsem nechat oči zavřené déle než minutu. Na jednu stanu mi to přišlo vhod a mohla jsem si užívat toho, že mohu vidět lidi, domy a různé billboardy, než zase zapadneme do té jejich základny. A kdo ví, za jak dlouho se podíváme ven.

***

Když jsme byli na letišti, byla už tma. Vystoupila jsem opatrně z auta a hned, jak jsem stála, přiběhla ke mně Tessa a pevně mě objímala.

„Jsem tak ráda, že jsi v pořádku, teda skoro," usmála se a kolíbala se mnou lehce ze strany na stranu.

„Máš cigaretu?" zeptal se Shawn Codyho a mě spadla brada. Cody mu jí ochotně podal a zapálil. Pohled na to, jak svírá tu tyčinku v ruce se mi nezamlouval. Nevím proč.

„Chápu tě, musí to být těžké sdílet s ní stejný vzduch," mrkl na mě Cody a já na něj ukázala prostředníček.

„Ser na něj." Objala mě Tessa kolem ramen.

„Vy tady počkejte se Shawnem, jdu dát věci do letadla a zkontrolovat, jak vypadá okolí," řekl Cody, popadl všechny tašky, včetně té mojí s léky a vydal se pryč. Pohledem jsem narazila na Shawna, který se opíral o auto. Sakra, i tak vypadal božsky.

Po několika minutách k nám přiběhl Cody a tím, že můžeme jít nastoupit.

„To tady ty auta necháte?" zeptala se Tessa.

„Jo," odbyl ji Shawn a zahodil zbytek cigarety. Všichni jsme se vydali zadním vchodem, protože jsme prej nemohli riskovat, že by nás někdo odhalil. Z dálky jsem viděla letištní dráhu, kde bylo odstavené menší letadlo, které nás mělo dostavit do New Yorku.

Trhla jsem s sebou, když jsem uslyšela výstřel a Tessy pronikavý výkřik. V tu chvíli už mě držel Shawn. Otočila jsem se a spatřila čtyři postavy se zbraněmi a nějací byli stále v autě.

„To jsou muži od Declana! Musíme rychle do toho letadla!" zakřičel Shawn a rozeběhli jsme se. Při každém jejich výstřelu mé tělo zareagovalo trhnutím. Shawn se ode mě odpojil a začal po nich střílet. Po tvářích mi začaly téct slzy, které mi rozmazávaly cestu. Byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem brečet nechtěla. Myslela jsem si, že po tom všem se nic strašného nemůže stát, ale opak byl pravdou. Utřela jsem si tváře a přidala v běhu. Tessa s Codym už byli na schodech, až nakonec zalezli do letadla.

Když jsem byla u schodů, otočila jsem se na Shawna, který neměl šanci to stihnout. Měli převahu. Proto jsem co nejrychleji vyběhla schody, vytrhla Codymu z opasku zbraň a zase ty schody seběhla a ukryla se za ně. Odjistila jsem ji a bez přemýšlení jsem namířila na ty muže. Zpevnila jsem tělo, natáhla ruce a střelila, spoušť jsem stiskla nejmíň šestkrát a pokaždé jsem se trefila do ramene nebo do nohy. Shawn mezi tím utíkal k nám. Vystoupila jsem z poza schodů, protože jsem ho neviděla. Když byl skoro u mě, naposledy jsem stiskla spoušť na muže, který ho měl v plánu střelit do zad. Byla jsem rychlejší a on upadl na kolena. Zalapala jsem po dechu, protože jsem viděla, jak mu rozlévá krev po čele. Zabila jsem ho. Stála jsem jako solný sloup do té doby, než mě Shawn popadl a běžel se mnou do letadla. Vevnitř jsme oba usedli na pohovku a zhluboka dýchali.

„Já-já ho z-zabila, sakra, já ho zabila, je mrtvej!" vykřikla jsem a stoupla si. V tu chvíli se letadlo rozpohybovalo a já zase spadla na zadek.

„Klid, ty hysterko, měla jsi to nechat na mě a nebrat mi tu zbraň." Mávl nad tím Cody rukou.

„Klid?! Bože, ty jsi debil a kdyby nebylo mě, tak bys ho tam nechal! " prskla jsem po něm a pak se otočila na Shawna a najednou mi došlo co se děje.

„My letíme," řekla jsem vyděšeně a stoupla si. Shawn pochopil moji starost a chytil mě za ruce.

„My letíme," zašeptala jsem opakovaně.

„Ještě ne, ty krávo, ale za chvíli vzlétneme, takže si radši sedněte," mrkl na nás a Tessa s lítostí v očích usedla a připásala se. Naštěstí tohle bylo soukromé letadlo, jak jsem za tu chvilku stihla postřehnout, a tak jsem si mohla sednout kamkoliv. Shawn mě táhl někam dozadu, kde na nás neviděli a posadil mě. Sedl si naproti mně a oba nás připásal, protože jsem byla totálně neschopná. Když jsem ucítila nepříjemný pocit, došlo mi, že se začínáme vzdalovat od země. Zrychleně jsem dýchala a oči se mi zaplnily slzami, zase. Nebavilo mě pořád brečet. Shawn mi setřel první slzu, která mi ukápla z oka a lehce se usmál. I když jsem na něj byla před tím naštvaná, vyprchalo to. Teď jsem jeho společnost vítala s otevřenou náručí.

„Mám strach," šeptla jsem a on se mi jenom díval do očí a nic neříkal. Pak se koukl na mé rty a já na ty jeho. Trochu se naklonil a pak se mnou navázal oční kontakt, jako by se ptal o svolení, nevěděla jsem co dělat, a tak jsem to nechala na něm.

„Lay? Jsi tam v pořádku?" zakřičela na nás Tessa a on se odtáhl.

„J-jo!" zakoktala jsem se a zapřela se do sedačky.

„Až budeš potřebovat, tak řekni, popovídáme si!" zakřičela ještě. Shawn pustil mé ruce a já věděla, že mě opustí. Zvedl se, odepnul i mě a já ho s nepochopením sledovala. Vypadalo to, že jsme bezpečně vzlétli. Zvedl mě za ruce a šel se mnou na ten gauč, kde jsme seděli předtím.

„Měla bys odpočívat, stalo se toho hodně. Taky ti musím přelepit tu náplast," řekl a zatlačil na má ramena. Sedla jsem si a poté si lehla. Musela jsem, uznat, že mi nebylo nejlíp. Žaludek jsem měla jako na vodě a ani nevím, kdy jsem naposledy jedla.

„Donesu ti něco k jídlu," řekl Shawn a já ještě, než stihl odejít chytila za ruku.

„Nemám hlad."

„Lay, musíš jíst," pohladil mě palcem po hřbetu ruky.

„Já vím, ale teď ne," usmála jsem se, abych ho uklidnila. On kývl a došel pro tašku a deku. Lehla jsem si na záda a on mi vyhrnul tričko.

„Sakra," zamumlal a vyndal potřebné věci.

„Co?" nadzvedla jsem se na loktech a podívala se na náplast, která byl zbarvena trochu do červena. On si ke mně klekl a co nejopatrněji odlepil tu náplast. Bylo mi docela špatně z toho, jak ty stehy vypadly. Shawn mi sterilním ubrouskem namočeným v dezinfekci, otřel krev a poté mi tu ránu natřel nějakou mastí.

„Tohle by mělo pomoct, rychlejšímu hojení a ta krev, která vytekla, to se určitě stalo, jak jsi střílela. Napjala jsi tělo, a tak se ti povolil steh, jinak je to v pořádku," usmál se a zalepil ránu. Stáhl mi tričko zpátky a přikryl mě dekou.

„Lehneš si sem ke mně, prosím?" zašeptala jsem a on se zvedl, jako by to neslyšel. Zklamalo mě to, ale nedivila jsem se, že ke mně nechtěl. Otočila jsem se na levý bok, zády ostatním a trochu pokrčila nohy.

Nechtělo se mi věřit, že jsem toho muže zabila, možná měl rodinu a děti a já ho prostě zastřelila jako zvíře. Zakroutila jsem hlavou, abych ten jeho výraz vymazala.

Natočila jsem se na spící Tessu v Codyho klíně. Zamračila jsem se nad tím, že jeho ruce jsem blízko jejího poprsí, ale naštěstí spal taky. Shawn snížil intenzitu světla, takže tady bylo příjemné přítmí. Otočila jsem se zpět a rozhodla se usnout.

Když jsem propadala snům, ucítila jsem kolem mého těla svalnaté ruce, které mě natiskly na jeho tělo. Pro sebe jsem se usmála a on si se mnou propletl ruce. Poté jsme společně klidně propadli spánku.

Konečně, taky máme i pohled Layly!! Dneska jsem se docela rozepsala a jsem za to ráda. S tímhle dílem jsem spokojená a doufám, že vy taky.
Snad jsem Vás trochu napjala, když si skoro dali pusu :D
K.