Dcera světla a temnoty

Kapitola 12. - Ztracené dopisy

Den poté

Stello,
nemůžu uvěřit, že jsi odešla. Bez pádného důvodu a rozloučení. I když, když si přehrávám náš poslední rozhovor, jen se utvrzuji v tom, že jsi se se mnou loučila. Nedokážu si ale představit, proč jsi nic neřekla. Nic nenaznačila. Ani mně.

Vím, že ses mi to snažila vysvětlit v tom dopise, ale ten nedokázal ani zdaleka odpovědět na všechny mé otázky.

Jsme sestry, Stello. Myslela jsem, že mi věříš, a přesto jsi mi nic neřekla. Trápí mě to. Neustále přemýšlím nad tím, co jsem mohla udělat jinak. Nad tím, jak a proč jsem ztratila tvou důvěru. Možná jsem ji ale nikdy neměla. Nevím, protože ty jsi nikdy nic neřekla. Nikdo mi nic neříká.

Už mě unavuje, že mě pořád vidíš jako tu malou holku, co potřebuje ochraňovat. Umím se o sebe postarat sama. Stejně jako ty. Nepotřebuju, abys mě vodila za ručičku.

Otec zuří. Ví něco, co my ostatní ne. Má strach. Ale to já taky. Jenže on na rozdíl ode mě ví, co může čekat. Já jen tápám ve tmě. Mám pásku na očích a všichni si mě mezi sebou přehazují jako horký brambor.

Je to ironie. Ty ses mi sice situaci snažila osvětlit, ale já nevidím cestu, kterou ses vydala. Vždycky stojím mimo. A asi vždycky budu stát vedle. Do konce života budu ta mladší sestra, co nic nechápe.

Bojím se, co přijde dál. Otec to zatím neřeší, ale jsem přesvědčená, že to nebude trvat dlouho a zasáhne. Nejspíš máš ještě pár dní. Nanejvýš týden.

Bojím se o tebe. Co to zase vyvádíš? Někdy mám pocit, že z nás dvou jsem ta starší já.

Je to zvláštní. Ještě včera bylo všechno dokonalé a teď se svět otočil vzhůru nohama. A nejhorší na tom je, že nemáme nejmenší šanci tě najít. Vždycky jsi uměla zmizet, teď si však přeju, aby tahle hra na schovávanou co nejrychleji skončila. Abych tě našla a alespoň jednou tu hru vyhrála já. Aby ses vrátila domů.

Přeju si, abys mě viděla tak, jak se vidím já. Vše by bylo jednodušší. Ty bys možná neutekla a já bych nebyla tak bezradná. Slepě bych netápala a nečekala na zázrak, o kterém vím, že stejně nepřijde. Nikdy nepřišel, tak proč by měl přijít teď? Protože čekat na to, až se vrátíš, je stejné jako čekat na světlo v téhle tmě. Beznadějné a zbytečné.

Ale i tak tě o to prosím.

Vrať se, Stello. Prosím, vrať se domů. Ke mně.

Já dospěla. Možná je na čase, abys ty dospěla taky.

Tvá milující sestra Carmen

Týden poté

Stello,
n

evím, kde jsi, ani co děláš tak důležitého, ale je to mnohem horším, než jsem si původně myslela.

Otec zakročil. Nevím, co si pod tím představuješ, ale je to tisíckrát horší než tvá nejhorší noční můra.

Zbavil tě nástupnictví. Já vím, žes o to nikdy nestála, jenže teď je všechno úplně jinak. Ale to není to nejhorší.

On tě vydědil.

Nemůžeš se vrátit. Ale já tě přesto žádám, abys to udělala.