This is How We Roll (in the Army)

- 4 -

 „Co tu chceš?“ Kenzie se donutila vstát, když ťukání na její dveře nepřestávalo. Kowalska se ihned protáhla dovnitř. Prošmejdila očima pokoj.

„Máš něco k pití?“

„Co? Ne – jsme uprostřed kolečka - “

„A?“ otočila se na ní. Chytila dveře, vytrhla je Kenzie z ruky a přibouchla. 

„Si normální? V Deltě si lemtejte kdy chcete, ale do mý hlavy nametená nepolezeš!“ Kenzie se natáhla po klice.

Kowalska ji popadla a natlačila zády ke zdi. „Vždycky podle pravidel, že Ken?“

Její síla Kenzie překvapila. Její síla a – blízkost.

A hlavně ta drzost, když si natočila její hlavu na stranu, vyhlédla si choulostivé místo přesně v bodě mezi končícím krkem a začínající čelistí a přitlačila na něj svými ústy.

Kenzie zalapala po dechu. „Přes - “

Kowalska ji zajela do vlasů, sevřela je v prstech a potažením si udělala znovu prostor pro své hrdelní manévry, když jí zaklonila hlavu.

Kenzie polkla, snažila se těm drtícím ústům uhnout. Jen kdyby bylo kam a kdyby, sakra, nebyly přisátý na takovém … uf bodě!

„Hraješ podle pravidel, když se Velký bratr dívá…“ znovu a znovu ji dráždila.

Kenzie zatnula zuby a prsty do jejího trika.  Bože, ať přestane!

„D-dost“ vykoktala. Místo, aby toho nechala si ji Kowalska přitáhla za zadek ještě víc k sobě.

Pracovala na ní tak intenzívně a s takovou vervou – přesně tak, jako když byla v její hlavě.

„…ale když se otočí…“ zajela jí rukou prudce mezi nohy, až se Kenzie zalkla. Přivřela oči, skousla si spodní ret. Málem jí uniklo zavzdychání. Tohle je tak –

„…ojíždíš tu roztomilou slídilku na všechny způsoby!“ 

Zamrkala. Zvedla se na lokti, sáhla si na krk. Byla v posteli a byla sama.

Blbej sen! Srdce ji tlouklo jak o závod, znovu si přejela po krku. Bylo to tak reálné, cítila jak má zpocená záda a chvění v podbřišku. Co jí to ta čubka nasadila do hlavy!

Sesunula se z postele, tohle ze sebe musí okamžitě smýt. Ještě celá omámená se dopotácela do koupelny, svlékla se uprostřed a naštelovala vlažnou vodu. Vydrhne se tak, že jí bude pálit úplně všechno. Začala krkem a tím – místem. Jen se ho dotkla namydlenou houbou, jakoby se zaktivovalo. Podbřiškem jí projelo zachvění, druhá ruka instinktivně sklouzla do klína. Co to dělá? Takhle přesně s ní přeci bylo manipulováno před chvílí. Musí přestat – o Bože, možná ještě vteřinu, dvě. Zintenzivnila své doteky, zaklonila hlavu. Upustil houbou, aby se mohla v náhlém návalu slasti opřít rukou o vykachlíčkovanou stěnu. „Ne-snáším tu m-mrchu!“ cedila skrz zaťaté zuby, vzdechy a dosažení svého vlastního vrcholu. 

---

Dnešek bude ještě mizernější než den předtím. Ranní sprcha je dobrá věc, udělat sama sobě potěšení ještě lepší – ovšem všechno degraduje to, koho měla v té chvíli v hlavě.

Měla tam být Joe, protože jedině ona tam patří! Ať už pracovně nebo soukromě! Komu se tohle v životě poštěstí, aby mohl sdílet dva světy s jedním člověkem?! Jenže počínaje včerejškem se to sere!

Vážně je tak slabá, aby při první překážce, o kterou zakopla a natloukla si, všechno vzteky smetla a nesmyslně kopala okolo sebe? Možná to, co jí říkal seržant o zarputilosti špatným směrem – no, mohlo na tom něco být…