This is How We Roll (in the Army)

- 21 -

K červenému světlu se přidalo ječení sirény. Právě jim započal odpočet pěti vteřin, než se vyklopí nové terče a začnou jim zatápět. A od těhle útočných mrch zásah bolel.

Kenzie se otočila po parťákovi, jak je daleko s opravou své pušky. Vypadalo to, že na hony...

Pět...

Zkontrolovala vlastní zbraň, tahle akce bude vyžadovat všechno, co mají.

Čtyři...

Loupla očima znovu po Spencerovi. Ten teď měl prsty ponořeny hluboko uvnitř těla kvéru - připomínalo jí to gynekologického vyšetření.

„Máš to?"

„Vypadá to na podavač..."

„Zatlač to dovnitř..."

„A co si myslíš, že dělám?!"

Tři...

„Krucinál!"

„Co..."

Spencer opřel pušku pažbou o zem, uvnitř nechal už jen jeden prst. „Je to příklepná pružina, zasekla se..."

„Dokážeš..."

„Jo!"

Dva...

Začalo jít do tuhého, Kenzie už nepochybovala, že to Spencer nestihne na čas. Teď už šlo spíš o to, jak dlouho ho dokáže krýt, než pušku zkompletuje, aby se mohli pohnout dál.

„Dej mi svou zbraň."

„Cože?"

„Dej mi svý HáKáčko!"

„Chceš se ohánět dvěma bouchačkama najednou? To snad ne..."

Jedna...

„Viděl jsi mě, co dokážu...?"

„Divokej západ hadr." Zabral, až uvnitř zbraně něco luplo. Pružina povolila a vrátila se na místo.

„Tak tos ještě neviděl všechno. Dej..." natáhla levačku a pohybem prstů naznačila, aby to nezdržoval.

„Sakra!" Spencer sáhl k pasu a vytáhl pistoli. „Ať toho nelituju." Předal ji.

---

A bylo to tu.

Mezitím, co Kenzie čarovala střelecky, Spencer se činil při skládání zbraně. Měl toho na zemi vytahaného dost, co musel teď bleskurychle dát zase zpět. V místě, kde klečel, byl jak na výstavě a terče si ho zaměřovaly velice snadno. Proto si Kenzie ze začátku postoupila před něj, aby ho mohla co nejvíce krýt a měla při tom dostatečný výhled.

Terče byly však neodbytné a tak po několika vteřinách musela zapojit i druhou ruku. Chránit sebe a parťáka najednou pod takovým náporem, který se každým okamžikem zvětšoval, protože se nehýbali z místa, nebyl dlouho udržitelný stav, byť byl člověk jakkoli zručný.

„Spencere?" Předtím pálila z obou zbraní na střídačku, teď už současně.

„Tři vteřiny." Bral součástky a cpal je dovnitř, na nic jiného se nesoustředil. Snad jakoby ani nevnímal, co se kolem něho děje. Kenzie kvitovala to, že se okolím nenechal rozhodit a jeho pevné prsty, které neomylně kmitaly, a taky si uvědomovala, jak na ní v tuhle chvíli evidentně spoléhá.

Odstřelila další terče, když pod jejich tlakem musela udělat několik kroků zpět.

„Tolik nemáme!" situace začala být pro jednotlivce nepřehledná a tomu, že oba na sobě nemají už několik zásahů, děkovala svému instinktu, který jí teď vedl.