This is How We Roll (in the Army)

- 27 -

Dnes si zasloužila víc, jak vodu z kohoutku!

Proto ihned poté, co jí Alfa vyložila, zamířila do jídelny. Kdyby měla peníze, zašla by do bufíku na něco lepšího, jenže tři měsíce byla mimo službu a poslední dvackou včera založila Spencera.

Teď měla tak na čaj z armádních zásob – byl zdarma a i po obědové pauze, kdy se vystřídaly všechny jednotky, ho zbývala spousta. Z těchto důvodů si nyní pro něj šla na jistotu.

Ignorovala, že je stále navlečená ve výstroji Alfy a že další věci, které dopoledne mohla odložit, nyní táhne v rukou – žízeň teď byla prioritou. Později se staví na jednom z mnoha return points, kde nafasované vybavení odevzdá. Až na ty vymazlené rukavice! Ty už byly uloženy hluboko v jejích kapsách.

Stačila trocha balancu, šikovnosti a štěstí k tomu, aby si načepovala z várnice plný hrnek. S přilbou pod paží, brýlemi v puse a zádovým panelem mezi koleny se dokolébala ke stolu Bety. Vypadala u toho jak tělesně postižená, ani se neuvědomovala špičku jazyka vystrčenou mezi rty a nožičkou balistických brýlí, jak se urputně soustředila, aby tekutinu nevycmrndala. Praštila hrnkem o stůl a konečně polevila v koncentraci.

„Fju, furt ve formě," pochválila polohlasně svůj výkon.

---

Ihned po prvním hlubokém doušku vytáhla telefon.

Čaj byl přesně takový, jaký si ho pamatovala před třemi měsíci – plný cukru. Po druhém požití hrozil inzulinový šok!

A mobil byl přesně takový, jako poslední dva dny – tichý. Nikdo jí nepostrádal.

Otřela si svrbící nos do návleku na své pravačce.

„Uumm, pošleš mi tu sůl, prosim?"

Zvedla oči k někomu, koho si sice všimla, ale až teď vzala na vědomí.

„Jo, jasně." Popadla slánku před sebou a skluzem jí poslala na konec sražených stolů.

„Dík."

---

Wow, nikdy neviděla nikoho tak zuřivě pojídat sendvič. A poprvé potkala někoho, kdo měl po obličeji rozeseto tolik pih.

Zírala na ní dostatečně dlouho, aby to postřehla. „C-ho?" s nacpanou pusou se jí špatně vyslovovalo.

Kenzie pokrčila rameny. „Nic. Jen ještě chvíli ten chleba takhle zběsile kousej a kousne tě zpátky."

Polkla a položila kůrku do plastového obalu. „Dlouhej let a nulovej catering." Tohle mohlo být vysvětlení stejně tak jako žalování.

„Z jaký základny?"

„Lewis-McChord."

„Fju, pěkná dálka. Tak to klidně pokračuj." Kenzie se znovu pořádně napila. Druhým lokem jistě již doplnila veškerý cukr, který dneska spálila.

Chvíli se věnovala každá svému, když se u stolu objevil nečekaně Carter.

„Jste tu dámy za povinnostmi nebo za zábavou?"

Pohled na něj jí trochu zaskočil. „Co máš s těma vlasama? Strčil si prsty do zásuvky nebo co?"

„Ále..." mávl rukou. „Měl jsem trochu hoňku." Připlácl je dlaní, jenže k prdu.

Jasně. Tu jeho hoňku včera zažila a taky z toho byla pěkně rozježená. Jestli on vypadá takhle, nechtěla vidět toho, koho vezl.

Carter si sedl naproti ní a zdálo se, že má něco na srdci. Zřejmě tu vůbec nebyl náhodou, jak si myslela.