This is How We Roll (in the Army)

- 17 -

Vrazila do zasedačky s výrazem 'Načas, mrdky! ' aniž by si to uvědomovala. Byla tak nabuzená Cartrovým hecováním (a šílenou jízdou), že s ní lomcoval adrenalin jak s puberťákem sebeláska, ovládání emocí neměla pod náporem hrdosti, kdy sprintovala za všechny kriply, které Steel nenáviděl, už vůbec pod kontrolou.

První, kterého zahlédla, byl Bradley. Už už zvedala bionický a vztyčený prostředníček, když zabouchla dveře a za nimi stál její nadřízený. Spolu s rukou jí klesla i víra, exprese v obličeji nabyla skoro až vyděšeného vzezření.

Obrátila se k němu čelem a v pozoru.

Přestože Steelův první pokus potopit ji mu nevyšel, své zklamání nedával najevo. Snad si jen upravil hodinky na zápěstí.

Kenzie bylo jasné, že ona ve vedení dlouho nezůstane, že s ní bude chtít skóre co nejdřív srovnat.

Hned jak zamručel 'pohov'se otočila na druhou nejvyšší hodnost v místnosti. Bradley jen kývnul a ona se uvolnila. Pomalu k němu přešla.

„Proč jsme tady?" tlumeně ho oslovila.

Pokrčil rameny. „Na školení etiky a harasmentu? Mimochodem, dobrá práce s tím just in time příchodem. Kdybych měl penny za každou jeho myšlenku, když tě uviděl, udělal by ze mě milionáře."

Kenzie po starším muži, který si teď něco důležitě prohlížel v příručním tabletu, loupla pohledem. „Jsem tu jen pár hodin a už mám pocit, že se s ním mám připravit na válku." Když na to Bradley nereagoval, podívala se na něj. „Mám?"

„Testuje tě a tlačí při tom na tebe. Připravil bych se na bitvu, válku si zatím nechávám v záloze."

Kenzie se zamyslela, čím si už od svého návratu se Steelem prošla, když se ozval.

„Kapitán Deveraux se zřejmě zasekl v dopravní špičce, ale aspoň, že stihl odeslat svou hodnotící zprávu včas," zalistoval v tabletu. „Zatímco posudek kapitána Bradleyho přišel po termínu..."

„Možná kapitán Deveraux nepatří v používání volantu mezi elitu, ale ve psaní posudků je šampionem a ke všemu ho to ještě baví. Jsem si jistý, že jeho nepřítomnost nebude mít na jeho zprávu žádný vliv."

Kenzie tohle překvapilo a musela to v duchu ohodnotit. Jack Bradley totiž nikdy nevynechal příležitost, aby Luka Deveraux vyprudil. Rýpat do pozice, kterou v armádě vykonával, bylo Jackovým koníčkem. Avšak teď, když došlo na lámání chleba, se ho bez jakékoliv srandy natvrdo zastal.

„Hm," na majora to tak jako na ni dojem neudělalo. „Tak snad se k nám kapitán připojí při další schůzce. Nerad bych, abyste ho znovu musel obhajovat před daleko vyššími instancemi. Netolerovali by to ani jednomu."

„Jistě to pochopí, až mu o tom řeknu." Tohle bylo na hraně drzosti, ale Bradley se u toho tvářil samozřejmě naprosto vážně.

Steel k němu za tu mluvu zvedl oči, ale ustál to. A v tu chvíli Kenzie pojala podezření, že je za tím něco víc. Že všechno tohle toleruje, protože on své rozhodnutí již dávno udělal, jen jim ho ještě neřekl.

Znervózněla.

„Kapitáne Bradley, vy jste vaši zprávu zřejmě psal těsně předtím, než jste sem dorazil. A očividně, abyste tu byl načas, tak jste ji hodně zkrátil," otočil tablet do místnosti. Displej byl popsán sotva do půlky.

Tohle fakt vypadalo, že to její fyzioterapeut, kterému, když ji štval, prostě říkala tělocvikáři, odflákl.

„Cílevědomost v psaní mi vždycky chyběla. Pane." Konečně ho oslovil dle armádních předpisů.