This is How We Roll (in the Army)

- 15 -

Nový pokoj stál za hovno.

Metry čtvereční, záchod s koupelnou a malá kuchyňka - to všechno její stará cimra neměla. Tahle ano. A pořád stála za hovno.

Dali jí novou ruku a vzali si všechno ostatní. To všechno, co jí od doby, co sem přišla, utvářelo. Až do teď.

Teď spadla na zadek, zpátky na začátek. Všechna minulost byla smazána. Už nebyla součástí své jednotky. Její nastřílená skóre byla vynulována. Přišla i o svou milovanou pušku.

A nyní tu sedí v apartmánu, za který by možná kdokoli jiný dal cokoli. Jenže ona o něj nestála.

Byla znovu na startu.

Podívala se na svou bionickou ruku. Ohnula ji v lokti, zakroužila ramenem, zahýbala prsty. Na lidskou pravačku se vždy mohla spolehnout. Avšak tenhle umělý zázrak byl nevyzpytatelný.

Zvedla ji a nastavila si ji před oči. „Měla by ses kurva snažit! Protože já si svůj starej život hodlám vzít zpátky!"

---

Pouhé zaklepání na dveře v ní vyvolalo vlnu horka a nervozity.

JOE! Nebrala při tom v úvahu nikoho jiného.

Konečně!

Poslala ji hlasovou zprávu, ale nepřišla ji zpětná vazba o doručení.

Zřejmě ji v mobilu přehlédla a Joe se nechtěla vypisovat... ale to teď už je přeci jedno, když ji má na dosah.

Kenzie se zamilovaně uculila - její parťačka mohla být pracovně převelena k jiné jednotce a jinému odstřelovači, ale v soukromí patřila jedna druhé.

Joe byla její poslední kotva. I kvůli ní chtěla svůj starý život zpátky. Tolik se upínala k té osobě za dveřmi, že se málem přizabila, když se k nim nepříčetně vrhla a zakopla o jednu jedinou a stále nevybalenou tašku, kterou si sebou přivezla.

Otočit koulí se jí podařilo až napodruhé, ale nestačila svou novu ruku kvůli tomu ani proklít a už se zubila na postavu na chodbě.

„Servůůůůsss!"

Proč ji Bradley rovnou nestřelil do hlavy a neušetřil ji od toho ohromného zklamání? Kde je Joe? Proč to není ona? Byla si tak jistá...!

S viditelně velmi pohaslou náladou ho odstrčila stranou, aby mohla udělat krok na chodbu a několikrát se rozhlédnout všemi směry. Možná jen...

Nikdo jiný už tam nebyl.

Zpátky na začátek.

---

Otočila se rozladěně do místnosti, kde už si Bradley samozvaně udělal pohodlí na její posteli.

„Super bejvák!" rozvaloval se. On a jeho armádní boty.

Málem ve své frustraci řekla, že si ho může klidně nechat, jenže pak by měla ke všem těm sračkám ještě spolubydlícího, o kterého nestála.

„Hezkej pokus, kapitáne Prase!" střelila pohledem k jeho, byť naleštěným, kanadám.

Mohla nesouhlasit se svým ubytováním, jenže to nikoho ještě neopravňovalo, aby jí lezl do postele obutý.

„Ty se teda umíš vyjadřovat k šaržím."

Založila si mezi futry ruce. „Kdybys tu byl oficiálně, tak by ses tady takhle neválel!"

Chvilku se přetlačovali pohledy, než si Bradley poraženecky odfrkl a dvěma housenčími pohyby se sesunul z čela postele tak, aby mu boty vyčuhovaly přes okraj. Dal tak najevo, že svůj pohodlný zadek staví nad veškerá armádní pravidla.