This is How We Roll (in the Army)

- 11 -

Kenzie otřela zamlžené zrcadlo, opřela se dlaněmi o umyvadlo a zírala na svůj odraz ve skle.

Zítra to budou tři měsíce. Přesně tak dlouho byla pryč ze své domovské základny. Zhruba v ten samý čas dostala svou novou bionickou ruku. A úplně stejnou dobu byla Jane Kowalska po smrti.

Zítřejším dnem se uzavře čtvrtletní dekáda, z které si půlku nepamatovala a ve zbytku bojovala sama se sebou.

Ale to vše bude až zítra.

Dnes – dnes se vrací domů.

---

Už poněkolikáté u ní někdo zaklepal. Takhle se nestačí připravit! Nemá nic zabaleno a ještě si chtěla zacvičit.

„Co zase!" už se ani nesnažila krotit emoce.

„Budu to považovat za povolení ke vstupu."

Kenzie se prudce otočila, až jí setrvačností vypadly věci z rukou. „M-majore?" tak tohle nečekala. Šarže nikdy nechodili po ubikacích. Automaticky se vyšponovala do pozoru. I s plnou náručí svých krámů. Nebylo to profesionální, ale s tím, jak ho uvedla dál, už toho víc zmastit nemohla.

„Pohov, McKenzie."

Jeho oči na půl vteřiny zavadily o hromadu hadrů, které držela. Všechny byly vojenské, nafasované z místní armádní výstrojárny. Až na jedny bílé spodní kalhotky se znakem Supermana – ty dostala od Joe, byly její oblíbené a byla to také jediná soukromá věc, s kterou sem přišla. A ta se teď nepřehlédnutelně pyšnila na vrchu mezi změtí zelené, khaki a světle hnědé.

Jop, pokud si myslela, že už nemůže klesnout níž, tohle jí otevřelo dveře do propadliště.

Otočila se a pustila všechno na postel. Ovšem jestli doufala, že Supermana pohřbí hodně hluboko – tak ne. Ten mizera si chtěl zřejmě udržet přehled.

„Omlouvám se, pane, nečekala jsem, že..."

„Klid! Tohle není žádná šťára, McKenzie! A bez tebe nikam neodletí!"

Přikývla.

„Tvé propouštěcí papíry jsem už oficiálně podepsal. Odvážíš si odsud miliónovou záležitost a výdobytek roboticko-bionického inženýrství. Nemusím ti připomínat, jaká je to zodpovědnost a pod jakým drobnohledem budeš."

Kenzie polkla a pomyslela na Joe. Bude mít kvůli téhle své záležitosti ještě vůbec nějaký osobní prostor? Protože během pobytu v tomto medical centru na něj neměla nárok.

„A ze svého soukromého hlediska bych ti chtěl dát jednu radu – celá tvá pravá strana je stále majetkem Armády Spojených států. Je to něco, do čeho investovali balík prachů a budou za to chtít výsledky. Takže si to neposer! Protože pokud nabudou dojmu, že to z tvé strany vázne, klidně přijdou a vezmou si zpátky to, na co mají nárok!"

---

Neměla náladu se během letu s někým vybavovat. Vojenskou tašku hodila pod sedadlo, přetáhla přes sebe bezpečnostní pás a zapíchla se očima do podlahy.

Tahle neaktivita, kdy se utápěla v posledních slovech, kterými ji major vyprovodil, jí vydržela sotva pár minut.

„Víc mysli, míň přemýšlej."

Trhla sebou. Ani nemusela zvedat zrak, aby věděla, o koho jde. „Wow! Nevěděla jsem, že letíš."

„Byl to rozkaz na poslední chvíli...můžu?"

Kenzie stáhla nohy pod sebe, aby nepřekážely. „Jistě."

Ještě dřív než zadek však dopadla na sedačku taška s přívěskem zvednutého ukazováčku. „Sorry, kámo. Mám rezervaci u okýnka!"