- 25 -

131 6 0
                                    

Lennox se k tomu dotazu postavil stroze a dle pravidel.

„Všechno je uvedeno v oficiální závěrečné zprávě. Vyšetřování bylo uzavřeno, o složku si můžeš zažádat u svého velitele."

„Slyšela jsem o ní, kapitáne. Spousta stránek a právnického vyjadřování. Nic pro obyčejného čtenáře. Měla jsem možnost nahlédnout do sumarizace hlášení, které několika větami říká, že to byla standardní vojenská operace, při které se však jednotka Beta dostala do léčky s tragickým koncem."

Lennox beze slova přikývl a Kenzie ten tichý souhlas podnítil k dalším otázkám. „Domnívám se tedy správně, že nás s Kowalskou nestihlo velení stáhnout z pozic kvůli rušenému signálu?"

Tuhle informační bombu si chtěl užít sám Miller, a proto po odpovědi ihned skočil. Možná se jí tím chtěl tak trochu „revanšovat" za ten malý trik se sledovacím zařízením nainstalovaném v její nové paži, na kterém se nechal nachytat.

„Dneska je tvůj den pravdy, McKenzie. Během toho čtvrt roku na jiný základně tě od ní drželi pěkně daleko mezitím, co tady probíhaly změny. Podle mě máš právo znát i druhou stránku příběhu, kterou se však nikde nedočteš. Ta se traduje jen ústně."

V Kenzie tlouklo srdce tak prudce, že to muselo být nejen slyšet, ale i vidět. Určitě jí chest rig na prsou skákal jak pominutý, proto přes něj přejela třesoucí se pravačkou. Hned na to si stáhla uřvané hodinky, protože to jejich teď neutichající rušení nemohli vystát už ani ostatní.

Potřebovala svoje medikamenty, byla pozadu s dávkou a blížil se čas na další. Netušila, jak dlouho to její ruka, potažmo celé tělo, lomítko ona sama, ještě vydrží. Takhle ve skluzu nikdy nebyla.

Jenže je u sebe neměla, a i kdyby ano, pochybovala, že by v tuhle chvíli pro ni byly prioritou. Teď jen visela pohledem na Millerovi, oči doširoka otevřené, tváře ji hořely, dýchala pootevřenými ústy, protože měla pocit, že se jí nedostává kyslíku.

Buď se dostavovaly symptomy abstinence, nebo za to mohl silný stav rozrušení.

„Původně jste s Kowalskou neměly vůbec do akce nastoupit," Miller se netvářil nijak zúčastněně, když se pouštěl do úvodu události. Ale aspoň s ní o tom mluvil. Lennox k tomu moc ochoty neprojevil.

„J-jo. Byly jsme mimo službu, jenže pak povolali obě jednotky a my se přihlásily dodatečně."

„A někdo vás v tom evakuačním zmatku přehlídnul," Miller to tak nějak plynule a bez emocí zakončil.

Co to je za blábol?! Ani se nesnažila ovládnout koutek úst, který jí vyjel v úšklebku.

„Se vší úctou kapitáne - tohle jako myslíte vážně?"

Kupodivu se nedočkala odpovědi obratem, a proto měla čas rozhodit pažemi ve verbálním vyjádření svých pocitů ʹtak to si snad ze mě děláte prdel!ʹ

„Můžete zapomenout dítě v autobusu, ale nikdy ne člena jednotky uprostřed boje! Uff, slušnej bullshit!" to poslední spíš zamumlala pro sebe otáčejíc se k Týmu 1. Nechtěla, aby jí tu Miller stavěl do pozoru kvůli tomu, že se k něčemu nevhodně vyjádřila.

Co jí však zaskočilo, když se podívala členům Jedničky do tváře bylo, jak nejistě si počínají.

Quinn nic nekomentoval, jen sklonil tiše obličej k pušce, v které se začal hrabat, zatímco Dawson s hlavou vždy vztyčenou a přímým pohledem měl co dělat, aby teď před tím jejím neuhnul.

Buckman si se soft nadávkou ʹdohájeʹ rozmrzele narovnal přilbu.

Jejich chování bylo protikladem toho, které dnes zažila a to ji znervóznilo.

This is How We Roll (in the Army)Where stories live. Discover now