Věštba tří

Kapitola 74 - Zvraty v rodině Wesleyových

Harry se posledních 14 dnů ani tak nevěnoval věštbě a věcí kolem ní, než spíše tomu, aby udržel svou psychiku v tomto stavu, sice se Severusem, Dracem, ani nikým jiným, nemluvil ani teď o tom, co se děla v tom domě, ale šel na to jinak. Aby se cítil v pohodě a že je to mučení za ním, prostě jen trávil všechen čas se svými blízkými, s Georgem, Dracem a Chaliem, který je navštěvoval téměř denně, hrávali famfrpál, s Hermionou se učil a povídal si, se Severusem se věnoval zlepšování v lektvarech a také samozřejmě trávili hodně času prostě spolu sami dva. Vše se zdálo být zase v pořádku a Harry z toho nemohl mít větší radost. Už vůbec necítil tu únavu, která ho pohlcovala dříve, ani se denně nestrachoval z každé rány, prostě se cítil dobře.

"Harry? Jsou tu naši!" ozval se Georgův výkřik odněkud z domu, zatímco on zrovna míchal lektvar, který pomáhal Severusovi připravit na ošetřovnu. 

"Zvládneš to na chvilku sám?" zeptal se Severuse, který krájel přísady.

"Jasně, už to stejně bude hotové, takže klidně běž," usmál se na něj a Harrymu ho políbil na znamení díků. Ještě před pár dny to stále bylo hrozně zvláštní, že líbá svého profesora, ale každým dnem mu to připadalo víc a víc správné, byl s ním tak šťastný.

"Zdravím, Molly, Arthure," usmál se na příchozí, kteří mu spoustu let byli náhradními rodiči. Vždy je velmi rád viděl. Už z jejich dost ubohého výrazu poznal, že sem nejdou jen na návštěvu a že to, co jim hodlají sdělit určitě nebude nic dobrého. 

"Můžeme se všichni posadit do obýváku," řekla Hermiona, která si také všimla, že se něco děje a zkoumavě si je prohlížela. Harry svůj pohled zaměřil na George, jestli z něj něco nevyčte, ale vypadalo to, že nebyl předem informován o informaci, kterou nesou, protože byl zmatený stejně jako ostatní v místnosti. 

Všichni obyvatelé domu, vyjma Severuse a manželé Wesleyovi se tedy svorně a v tichosti přesunuli do obývacího pokoje, kde zrovna zezelenal oheň a z krbu vyskočila Minerva, následovaná Pastorkem. 

"Arthure, Molly, myslela jsem, že Vás najdu tady," usmála se drobně ředitelka školy a bylo hned jasné, že ona informace má, protože její pohled byl až skoro plný lítosti. 

"Tak co se děje?" nevydržel už to Harry a střílel pohledem mezi čtyřmi nově příchozími. Najednou byl pocit pohody, který poslední dny měl, naprosto pryč. Pokud je tady i ředitelka a ministr, tak půjde o něco hodně závažného.

"Zavolejte i Severuse," řekl prostě Pastorek a bez vyzvání obsadil jedno křeslo, vypadal dost zaskočeně a unaveně. Draco ho uposlechl a vyběhl směrem ke sklepení, aby byl do dvou minu zpět i se Severusem, který nezaváhal a postavil se po pravém boku k Harrymu. Ten mu byl za to neskutečně vděčný, protože v jeho přítomnosti se vše zdálo nějak lehčí.

"Jde o Rona," řekla Molly z ničeho nic a rozplakala se. Její manžel jí pomohl do křesla a posadil se na opěrátko vedle ní.

"Stalo se mu něco?" vyjekla Hermiona málem se skácela k zemi při té představě, Harry věděl, že její pocity k němu jsou stále silné a toto by ji zničilo. Neměl však sílu na to myslet, protože on sám se bál odpovědi, která mohla přijít. Nemohlo se mu nic stát, tomu prostě nevěřil, chtěl se s ním usmířit.

"Je v pořádku, tedy jak se to vezme, ale fyzicky určitě ano," řekla Minerva a podívala se chlácholivě na Hermionu, které se očividně po této odpovědi ani trochu neulevilo.

"Tak co je s ním?" zeptal se Harry důrazně, aby už konečně někdo řekl, co se děje.

"Včera odešel ze školy na trvalo a dnes ráno se odstěhoval i od nás," vysvětlil Arthur a vypadal na rozdíl od ostatních spíš naštvaně než nešťastně.