Věštba tří

Kapitola 25 - Příčná ulice

Další den ráno se Harry probudil ve svém novém pokoji a tiše se zasmál, že prožil tak klidný spánek právě v domě rodiny Malfoyových. Kdyby si měl kdysi vsadit, jak všechno dopadne, nikdy by ho tato možnost ani nenapadla. A už vůbec ne, že ve vedlejším pokoji bude spát jeho nový kamarád Draco. Věci se vyvíjejí jinak, když naplníte svůj osud a nikdo už nevede vaše kroky.

Pomalu vstal z postele a podíval se z okna, venku už byl bílý den a i přes podzimní mlhu to vypadalo, že je čeká příjemné počasí na dnešní výlet na Příčnou ulici, jak se u večeře s Dracem domluvili.

"Pane Harry? Snídaně je již hotová a pan Draco poslal Tallyho, aby pana Harryho přivedl." ozval se za ním nesmělý hlásek nejmladšího skřítka. Otočil se k němu a v jeho očích zahlédl náznak náklonnosti, kterou vidíval u Dobbyho, skřítek mu byl najednou o mnoho sympatičtější.

"Děkuji Tally, vyřiď prosím Dracovi, že jsem dole za deset minut, jen se obleču," usmál se na něj příjemné a skřítek s úklonou zmizel ve dveřích vedoucích na chodbu. Harry se rozhlédl po pokoji, včera neměl vůbec čas si vybalit a tak sáhl po věcech, které měl na sobě den před tím a vydal se do koupelny.

Když necelých deset minut na to vešel do kuchyně, nalezl zde Draca, který byl oblečen do cestovního hábitu a popíjel kávu, zvedl k němu oči a řekl: "Pokud budeš každý den spát takto dlouho, nikdy nic nestihneme."

"Promiň, ale kupodivu jsem se dneska skutečně vyspal tak, jak už dlouho ne," protáhl se kolem skřítky, která mu naservírovala párky a vajíčka, posadil se na židli a nalil si kávu.

"Musím říct, že si mě překvapil, že zrovna tady budeš spát klidně," zadíval se na něj blonďák a Harry si ho pořádně prohlédl. Vypadal, že on toho moc nenaspal, měl kruhy pod očima a byl víc bledý než obvykle. Než stihl cokoliv říct, Draco dodal: "Mám tu víc vzpomínek než ty, musím si zvyknout zase tady spát."

"Kdybys příště nemohl zas spát, klidně mě vzbuď," řekl mu s naprosto nehranou upřímností v hlase. Chápal ho, bydlel v tomto domě celý život s rodiči, z nichž jeden je zavřený a druhý po smrti. Měl tu špatné, ale určitě i dobré vzpomínky. Nechtěl, aby se s tím musel potýkat sám.

"Díky, Harry," usmál se sklesle a pak veseleji dodal: "Mám už připravený Mnoholičný lektvar, takže až dojíš, můžeme klidně vyrazit."

Harry se tedy pustil s vervou do jídla, těšil se na příčnou, po tak dlouhé době tam nebude sám, nebude muset jen tiše závidět ostatním, že tam jsou s rodinami a přáteli. Měl v plánu si den užít jako už dlouho žádný jiný.

"Já ti nevím, Draco... komu si ten vlas vzal?" zeptal se kamaráda stojícího za ním, zatímco si prohlížel svůj odraz v zrcadle. Přeměnil se v zavalitého opáleného mladíka s blond vlasy asi tak o tři roky staršího než jsou oni. Díky přeměně se na něm potrhalo oblečení, do kterého se nové tělo nevešlo. Vypadal strašně.

"Jmenuje se Tony, je to syn maminé kamarádky z Itálie. Mám plno jeho vlasů, sbíral jsem si je celý týden, co jsme u nich před rokem byli, pro případ, že bych se odtud chtěl dostat," vysvětlil Draco a snažil se popadnout dech, jak se ještě před pár minutami smál tomu zjevení. Harry si byl jistý, že mu o změně postavy neřekl úmyslně, aby se mohl pobavit. Pro tuto chvíli to však nechal být, protože ho zaujalo, co právě vyslechl.

"Měl si před rokem v plánu utéct?" otočil se na něj a zahleděl se mu do tváře, která najednou zvážněla.

"Já ... Jo ... Vím, že jsem se tak při posledním roce nechoval, ale už v tu dobu jsem doufal, že zvítězíš... Jen jsem to nemohl dát najevo ..." odpověděl mu a trošku se začervenal, jako by mu právě prozradil něco pro něj hrozně trapného. Harry nenašel vhodná slova, jak to okomentovat a tak se po chvilce mlčení vydal do svého pokoje. Na otázku kam jde, odpověděl: "Můj bratranec měl podobnou postavu, mám po něm nějaké věci, tak se převleču."