Věštba tří

Kapitola 59 - B.A. přebírá iniciativu

"Cože uděláte?" nevěřil Draco vlastním očím, když si vyslechl plán ředitelky a ministra kouzel.

"Nemáme nejmenší tušení, kde jsou, zkusili jsme snad vše během posledních pár hodin. Víc než toto udělat nyní nemůžeme," snažila se ho uklidnit McGonagallová, naprosto marně.

"Musíme je najít co nejrychleji. To, že pošlete zvědy, aby zjistili, jestli se o tom nikde nemluví, je podle Vás dostatečný plán?" zvedal na ně hlas. Muselo existovat jiné řešení, byli to největší čaroděje součastnosti a na nic jiného se nezmohli?

"Pane Malfoy, dovoluji si vás upozornit, že jsme spolu s oddělením bystrozorů zkusili každé kouzlo, které známe. Vyslechli jsme každého smrtijeda v Azkabanu, včetně vašeho otce. A nemáme nic, absolutně nic. Věřte mi, že je naší prioritou Harryho a Snapea najít," zamračil se na něj Pastorek.

"Fajn," rozhodil rukama a zvedl se k odchodu. Pokud Řád nemá v plánu udělat nic, on rozhodně nebude jen v tichosti přihlížet, jak jeho dva nejbližší umírají.

"Kam jdete, Draco?" zeptala se ho smířlivým hlasem ředitelka.

"Domů. Kdyby bylo něco nového, tak mě prosím kontaktujte," odpověděl chladně. Neměl v úmyslu tady sedět a čekat jestli se náhodou někdo něco nedozví. Nečekal na odpověď ani na schválení, stejně ho nepotřeboval a opustil ředitelnu.

Procházel Bradavickými chodbami a přemýšlel, byl ochoten udělat cokoliv, aby ty dva našel a přivedl domu. Nejhorší na tom bylo, že neměl nejmenší představu kde nebo jak začít.

"Draco!" ozval se za ním dívčí hlas, no to mu ještě scházelo.

"Grangerová?" otočil se na ní a překvapilo ho, že kromě ní tam stojí take Ronald, i když ten se tvářil, že by byl raději kdekoliv jinde, jen ne tady.

"Nikdo nám neřekne, co se stalo. Řekneš nám to ty?" podívala se na něj prosebně. Chtěl jí odseknout, že ne. S ředitelkou a ministrem se rozhodli, že nebudou šířit paniku a tak o tom únosu vědělo jen několik vyvolených, kteří mohli nějak pomoci. Z řad studentů nebyl informován nikdo, kromě jeho samotného. Když se na ně však tak díval, nahrnul se do něj hrozný vztek.

"Harryho taky unesli! A víte vy co si myslím? Že je to Vaše chyba! Kdybyste neměli tak uraženou svou ješitnost za to, že se Vás snažil chránit a tak Vám milostivě nesdělil, že je naživu, tak by se to nestalo. Nikdo by neměl možnost se vydávat za tebe, Wesley, protože bys na tom večírku prostě byl!" zakřičel na ně. Měl už toho tak akorát dost.

"Unesl ho někdo, kdo se vydával za Rona?" špitla vyděšeně Hermiona, zatímco její přítel zrudl vzteky: "Ano, nestáli jsme mu za to, aby byl s námi. Tak teď my nestojíme o to, aby byl součástí našich životů."

"Nic jiného jsem od Tebe ani nečekal, Wesley. Ale o tobě, Grangerová, jsem si myslel, že ti na něm více záleží a že už dávno pochopíš, že měl důvod udělat to, co udělal. Já ho najdu, je oba a pak už je neopustím, jako správný kamarád," zavrtěl nad nimi nechápavě hlavou a otočil se k nim zády.

"Draco, počkej," pípla potichu Hermiona a Draco zůstal stát, už se na ně však neotočil. Neměl čas se tady s nimi vybavovat, musel něco dělat.

"Hermiono, ne," pronesl podrážděně Ronald.

"Draco má pravdu, Rone, jde o Harryho. I když se na něj zlobime..." začala mluvit Hermiona, a Draco se tvářil, že je neposlouchá, přitom hltal každé slovo. Pochopil, o co se snaží, chtěla mu pomoc s hledáním. A i když si to nerad přiznával, hodilo by se mu to, pokud existuje způsob, jak je najít, byla to právě ona, kdo na to mohl přijít.