Věštba tří

Kapitola 23 - Stěhování

Harry se probudil s obrovskou bolestí hlavy. Ruka mu ihned vystřelila k jizvě, která ho v předchozích letech bolela podobně, tentokrát to však nevycházelo z ní. Ať se snažil, jak se snažil, nemohl přijít na důvod, proč by ho hlava mohla bolet. Seděl s Dracem a Severusem u oběda, starší jmenovaný mu už po několikáté za dobu, co tady bydlí něčím ublížil. Nechápal to, domníval se, že na hřišti se udobřili a budou se k sobě chovat lépe, u profesora jako by se ovšem nic nezměnilo. Po obědě se rozhodl jít si lehnout, aby nemusel Severuse poslouchat a nechávat se od něj urážet, no nejspíš musel usnout.

Zkontroloval rychle své ruce, jelikož se lekl, jestli neměl další noční můru, vypadal však naprosto bez úhony. Úlevně se rozhlédl po pokoji, byl zde sám, jen na jeho nočním stolku leželo šest prázdných šálků od čaje nebo kávy, nepamatoval se, že by si po sobě neodnesl už tolik šálků. Zvedl se tedy, že šálky odnese a zjistí, kde je Draco. Hlava se mu ihned zamotala a svaly jako by měl naprosto dřevěné. Nechápal to, takto se cítil vždy, když ho madam Pomfreyová donutila pár dní ležet na ošetřovně, jak dlouho pro Merlina spal?

Vyšel z pokoje s hrníčky na tácu a sotva udělal pár kroků, skočil mu kolem krku blonďatý bývalý spolužák.

"Draco, co blázníš?" zasmál se Harry a málem upustil tác, když ho chtěl odsunout. Mladík od něj udělal krok zpět a koukal na něj na půl nechápavě a na půl ustaraně: "Bál jsem se o Tebe, pako."

"O čem to mluvíš? Jen jsem spal," zarazil se teď nechápavě zase Harry.

"Ano, Harry, spal jste, ale už tři dny," vysvětlil právě příchozí Snape, který vypadal, že se mu velmi ulevilo, když ho viděl na nohou. Starost se mu do obličeje však vrátila hned, jak se na něj Harry otočil a řekl: "Jak myslíte tři dny? Šel jsem spát dnes po obědě, může to být pár hodin maximálně."

"Ne, Harry, dnes je sobota, rozhodně si spal už tři dny, střídáme se se Severusem u tebe na hlídkách, a čekáme než se probereš," vysvětlil blonďák a Harrymu vypadl tác z ruky a zapotácel se. Draco ho na poslední chvíli stihl chytit, než upadl, a pomohl mu se posadit na gauč. Profesor byl okamžitě u nich, rozbitých šálků si nikdo nevšímal.

"A.. ale... Jak je to možné? Proč bych spal tak dlouho?" díval se z jednoho na druhého a pohledem prosil, aby mu to někdo vysvětlil.

"Měl jste další noční můru, tentokrát Vás musela asi příliš vyčerpat, nebyli jsme schopni Vás probudit," vysvětlil Severus a přiložil mu ruku na čelo, nejspíš zkoušel, zda nemá teplotu.

"Proč si to ale nepamatuji? Nevzpomínám si na nic od toho oběda, kde jste mě obvinil, že se Vás chci zbavit," vysvětlil s mírným nedůtklivým tónem, aby profesorovi naznačil, že se stále zlobí.

"No... To mě mrzí, Harry, to byla blbá volba slov.... Omlouvám se....  Ale pokud jde o Vaší paměť... Tato noční můra byla jiná, než ty předchozí, měl jste postavený jakýsi štít, díky kterému jsme se k Vám nemohli dostat, možná ho teď nevědomky používáte, abyste si nevzpomněl na ten sen, věřte mi, že není o co stát," zachmuřil se trošku Severus a Harry ho poslouchal jen na půl, od toho, co se mu omluvil, nečekal to. Musel si to chvilku přebrat v hlavě, než si uvědomil, co vlastně dalšího řekl.

"Jak můžu postavit nevědomky štít?" nechápal Harry. Oba Zmijozelové naproti němu jen pokrčili rameny a Snape dodal: "Stává se to docela běžně, že mysl něco nebo někoho zablokuje sama od sebe."

"Hm... A co to bylo za sen?" podíval se na Severuse a ten se nepříjemně zavrtěl, jako by nechtěl odpovědět. Hodil na něj nejvíce prosebný pohled, který uměl a Severus vzdychl: "Ukážu Vám to."