Věštba tří

Kapitola 17 - Profesor v koncích

Severus při večeři myslel jen na to, kam toho zatraceného Pottera schovat. Každý nápad, který dostal musel nakonec zavrhnout, buď by s ním mladý pán nesouhlasil a nebo tam hrozilo nebezpečí, že ho objeví buď Smrtijedi nebo někdo z kouzelníků. Nejjednodušší by bylo samozřejmě odvést ho do nějaké cizí země, daleko odkud. On však měl hned dva důvody proč to odmítal udělat, za prvé věděl, že Pán Zla měl velmi dlouhé prsty a své lidi i v zahraničí a on netušil, kde všude. A za druhé, což překvapilo i jeho samotného, chtěl mít Pottera blízko u sebe, nedovedl si představit, že by byl někde třeba v Austrálii. Jasné, jsou kouzelníci, ale přemisťování na takovou vzdálenost nefunguje a jiným způsobem by trvalo dlouho se tam dostat a co kdyby ho Potter potřeboval? To zavrhl okamžitě, ne zůstane v Británii.

Zahleděl se k Nebelvírskému stolu, seděli tam nejbližší přátelé brýlatého mladíka a o něčem si vzrušeně povídali, dokonce se čas od času už i smáli. Snape z toho měl upřímnou radost. Samozřejmě, že ho napadlo zavolat si je a o Potterovi jim říct, ti by mohli vymyslet, kde ho ukrýt, nejspíš by ho odvezli sebou do Doupěte a tam bydlelo tolik lidí, že by se o něj zvládli postarat. Musel to však vypustit z hlavy, on by mu nikdy neodpustil, kdyby to udělal a pak by se o něj už nemohl postarat.

Jeho oči teď spočinuli na Dracovi, ten se přehraboval v jídle, ale nesnědl ani sousto. Vypadalo to, že usilovně přemýšlí. Bylo mu jasné, že myslí na to samé. Severusovi to najednou připadalo hrozně moc vtipné, dva Zmijozelové, kteří byli s mladým Potterem tolik let v otevřeném nepřátelství, teď jako jediný vymýšlejí způsob, jak ho zachránit. Věděl, že Draco, stejně jako on, by raději zemřel než vidět umírat toho Nebelvíra. Severus však neměl v plánu vidět umírat ani jednoho z nich.

"Severusi? Jak je na tom?" otočila se k němu najednou ředitelka a on se musel vrátit myšlenkami zpět. Uvažoval už i nad tím, že Minervě přizná, že o Harrym ví a řekne jí vše, jako ředitelka měla přeci plno pravomocí a určitě by našla místo, kde ho schovat. Nakonec zavrhl i toto, měl sice Minervu rád, ale do tohoto jí zaplést neměl v plánu.

"Už líp, pomalu se z toho dostává," odpověděl, aniž by se musel ptát na jméno. McGonagallová si očividně stále dělala starosti o Draca. Viděl na ní, že si vyčítá, že ho tam pustila a tak dodal: "až přejde prvotní šok, nakonec zjistí, že mu to pomohlo. Aspoň se přesvědčil, že od otce už mu nehrozí žádné nebezpečí."

"Nebo se přesvědčil, že ho otec nemá rád a zničí ho to ..." nadhodila ředitelka své starosti.

"To se nestane, Draco si nikdy nemyslel, že ho má Lucius rád. Sám ho taky neměl rád, toto mu nijak neublíží. Neboj se o něj, Draco je silný, za pár dní bude v pořádku." uklidnil ji Severus a když Minerva přikývla, vrátil se zpět k jídlu.

Po přibližně dvaceti minutách se blonďák zvedl k odchodu a tak ho Snape napodobil a společně vyrazili do sklepení.

"Víš, napadlo mě, co kdybychom řekli pravdu Longbottomovi, on i jeho babička stáli na jeho straně a kdyby o něm věděli, určitě by ho vzali k sobě na nějakou dobu. Nevillovi věřím," pronesl mladý Malfoy, když dorazili do obývacího pokoje.

"Za prvé, Potter by nás zabil a pak by někam utekl, kdyby jsme o něm řekli někomu dalšímu. Za druhé, složil si neporušitelný slib, takže kdybys to udělal, zemřel bys. A za třetí, je to na nás, abychom se o něj postarali a ne ho předhodit ne moc dobrému kouzelníkovi a staré bábě." zavrhl Severus, aniž by se nad tím nějak více zamyslel. Věděl, že ani tudy cesta nepovede. Sedl si na gauč a vzal si knihu s názvem: JAK SE SCHOVAT PŘED NEPŘÁTELI

Draco ho napodobil, akorát s knihou: OPUŠTĚNÁ SÍDLA BRITÁNIE

Seděli takto vedle sebe pár hodin, než oba své knihy dočetli a dali stranou, dle výrazu v obou obličejích ani jeden nebyl úspěšný. Nenašli nic, co by jim pomohlo.