Věštba tří

Kapitola 5 - Sen o Snapeovi

Harry spokojeně, tak jako každý den už celý čtvrt rok, seděl v podvečer na křesle před krbem a upíjel z máslového ležáku, který mu jeho domácí skřítek nosil z nákupu. Dnešek byl ale výjimečný, stal se dnem, kdy Harry mohl konečně říct: "Hotovo".

Po spoustě práce a tvrdého učení, konečně jeho domov vypadal dle představ. V patře si udělal z bývalého dětského pokojíčku svou ložnici. Po mudlovsku jí vymaloval karmínovou červení, jen aby mu trošku připomínala Nebelvírskou kolej. Uprostřed pokoje nyní stála veliká postel s nočním stolkem, na kterém se minimálně jednou týdně střídali různé knihy a učebnice, které si Harry s oblibou před spaním četl. Šatní skříň vedle postele téměř zela prázdnotou, mladík si už měsíc říkal, že vyrazí na nákupy, vždy si ale nakonec našel výmluvu, proč to odložit. Z domu málokdy vycházel, a tak nepotřeboval vlastnit mnoho vycházkového oblečení a na doma mu to staré bohatě stačilo. V jednom rohu pokoje si Harry vyčaroval psací stůl a židli, zatím ho ale k ničemu nevyužil. V druhém rohu byla zavěšená klec ve které většinu času klidně spala sova pálená, kterou si Harry pořídil asi před dvěmi měsíci na Příčné ulici a pojmenoval ji Ariel.

Ve vedlejším pokoji se nacházela ložnice jeho rodičů, té se rozhodl nedotknout, jen jí zbavil nečistot, vždy když se cítil sám, zašel si tam sednout na jejich postel a chvilku si s nimi povídal. Věděl, že když ho něco tížilo, může se za nimi zastavit.

Kolem schodů dolu, které byli z dubového dřeva a konečně vůbec nevrzali, až na jediný schod uprostřed, který Harry nechal schválně vrzat co nejvíce, kdyby se sem přikradl nějaký nečekaný návštěvník, vyseli fotografie Harryho blízkých, rodiny, přátel a spolužáků.

Dole se poté nacházela kuchyně, kterou Harry plně obměnil, z tmavé a staré kuchyně Harry udělal novou, že světlého dřeva, se vzory, které si vybavoval ze svého pobytu v doupěti. Doprostřed poté vyčaroval stůl a židle pro 4 lidi, i když používáno to bylo jedinou osobou a to jim samotným. Žádné návštěvy neměl, lidé nevěděli ani to, že nějaký takový domek existuje. Na protější straně od linky byli dvě zavřené vitríny, které v sobě ukrývali veliké množství lektvarů. Od lektvarů na povzbuzení až k protijedu po kousnutí hadem. Harry si většinu lektvarů uvařil sám. Jeho profesor by se určitě divil, co vše teď s lektvary dokáže, když má konečně čas věnovat se učení a ne jen spáse světa.

Přesně naproti dveřím na chodbu byli ještě jedny, o skoro polovinu menší, vedli do pokoje domácího skřítka Krátury. Harry k němu nikdy nechodil, aby nerušil jeho soukromí.

Pod domem si Harry vyčaroval sklepení, ze kterého vytvořil laboratoř na vaření lektvarů, obsahovala převážně jeden velký stůl, pár hořáků, kotlíků a 4 skříně plné přísad všeho druhu.

Posledním a Harryho nejmilejším byl obývací pokoj, ve kterém se právě nacházel. Pod oknem měl malou pohovku, uprostřed místnosti dvě pohodlná a prostorná křesla, otočená směrem ke krbu. A za zády se táhla dlouhá skříň plná nejrůznějších knih.

Harry sledoval osm pohyblivých fotografií na krbové římse. Byli to ty nejoblíbenější ze všech, které vlastnil a tak je chtěl mít neustále na očích.

Na první fotografii seděl Harry s Hagridem a popíjeli čaj. Fotil ji Ron v prvním ročníku, když šli po týdnu ve škole vyprávět Hagridovi. Bylo to velmi příjemně strávené odpoledním tlacháním.

Vedle ní se pohybovalo sedm lidí v rudých famfrpálových hábitech. Bylo to po zápase proti Zmijozelu ve druhém ročníku, kdy se Harrymu poprvé, ale ne naposledy, podařilo porazit Draca Malfoye, chytače Zmijozelského týmu, se který dost válčili.