Věštba tří

Kapitola 2 - Potter je mrtvý

"Potter je mrtvý!"

Jakoby se tato jediná věta prohnala celým hradem a ten se zatřásl.

Severus zažil něco, co už spoustu let ne. Výbuch emocí mu malém rozdrásal nitro, Potter je mrtvý.
Snape chtěl křičet, uškrtit Minervu, ale také brečet i se smát. Nevěděl, co si s emocemi počít, připadal si jako blázen. Místo jediného pohybu jen seděl na posteli a hleděl na bezvládné tělo černovlasého mladíka. To nemůže být pravda. Najednou pocítil emoci tak silnou, že myslel, že ho roztrhne zevnitř, ucítil nenávist.

Nenáviděl Minervu za to, že Pottera zabila.
Nenáviděl sebe, za to, že přes sedm let snahy udržet ho naživu, selhal.
Nenáviděl Pottera, za to, že se rozhodl zemřít.
Nenáviděl Brumbála, za to, že ho donutil se o toho kluka starat.
Nenáviděl všechny, kteří zemřeli, jelikož z jejich smrti se vinil Potter.
Nenáviděl všechny, kteří žijí, za to, že ho v tom nechali.
NENÁVIDĚL VŠECHNY!

Střelil nenávistným pohledem po Minervě a chtěl ji něco říct, když však viděl, jak je zlomená a klepe se, nedokázal to. Místo toho sáhl po své hůlce a vyvolal patrona. Podíval se na krásnou bílou laň a zašeptal ji: "Přiveď celou Potterovu rodinu." A laň zmizela.

Slovo 'rodinu' ani říct nechtěl, chtěl říct přátele, vzpomněl si ale na to, jak tady celý den všichni seděli a věděl, že to nejsou přátelé, věděl, že už dávno jsou rodina.

Laň se asi po deseti minutách naprostého ticha a zděšení objevila zpět a mírně přikývla, poté se rozplynula.

Snape se stačil jen postavit na nohy, když do místnosti vběhli Grangerová, celá Wesleyova rodina, Hagrid, Longbottom a Láskorádová.

"Pane profesore, volal js...." začala Grangerová, když jí pohled spadl na Minervu, pak na Poppy a z ní na tělo Harryho Pottera. Chvilku zírala, co se děje, než jí to plně došlo. Vypadala, jako by na ní někdo použil kletbu Cruciatus, z ničeho nic klesla na kolena a začala bolestně křičet. To už vážnost situace došla všem, a postupně se všichni rozplakali.

Arthur Wesley přiběhl k posteli a díval se nevěřícně na Harryho. Hagrid kroutil hlavou, jako by tomu nevěřil, za chvilku se rozběhl a začal s Harrym třást: "Vzbuď se, slyšíš? Tak Vzbuď se!!!!"

"Hagride!" chytila ho za ruku a silou ho zastavila Minerva, která již přišla k sobě.

"Ale jak? Odpoledne byl přeci naprosto v pořádku, jak se to stalo?" začal křičet Ron a koukal na všechny kolem sebe.

"Příliš se včera vyčerpal a ... Nelepšilo se to... Dala jsem mu vše, co jsem mohla.... Byl stále hrozně slabý... A... Asi... Jeho tělo i mysl to vzdali..." vysvětlovala přes bolestné steny Poppy. Severus se však stále díval na McGonagallovou a čekal, zda k tomu něco řekne. Ona však zarytě mlčela...

Sedl si na postel a sledoval dění kolem sebe, najednou jako by necítil nic. 'Harry Potter je mrtev....' Jen toto se mu ozývalo v hlavě.

Slečna Grangerová a slečna Wesleyová si sedli na postel vedle bezvládného těla a každá ho chytila za jednu ruku. Tiše plakaly. Hagrid stále kroutil hlavou, ale slzy se mu kutálely po tvářích a jeho hábit byl už promáčený. Arthur Wesley seděl vedle Poppy a uklidňoval ji. Oba mladší bratři Wesleyové brečeli matce na ramenou. Tři starší Wesleyové stáli opodál a tiše vzlykali. Láskorádová s Longbottomem seděli na posteli a brečeli.

"Musíme ho odnést. Připravit ke zpopelnění." promluvila Minerva a donutila se na chvilku nesledovat Harryho tělo.

"Zpopelnění?" otočila se po ní Hermiona.

"Ano, Hermiono, Potter si přál v případě jeho smrti zpopelnit," položila ji jemně ruku na rameno.

"Ne, nebudete upalovat Harryho, zbláznila jste se?" zakřičel na ní Ron, ale Moly Wesleyová ho pohladila po ruce a řekla tiše: "Pokud to bylo jeho přání, nemůžeš mu ho brát, zlatíčko."

"Ale on není mrtvý, nemůže být, on vyhrál, vyhrál... Měl žít... Budeme spolu bystrozoři..." zakřičel Ronald i na mamku a utekl z ošetřovny. Všichni se rozplakali o to víc.

Po chvilce všichni postupně opustili místnost, až na Arthura, Hagrida, Minervu, Snapea a ošetřovatelku.

"Musím to jít říct na Ministerstvo, měli by o tom vědět..." podíval se Arthur naposledy na bezvládné tělo a opustil místnost.

"Já ho odnesu dolů..." zavzlykal poloobr a natáhl se po Harrym, Minerva vyšla za ním.

"Minervo..." zmohl se na slovo Snape.

"Teď ne, Severusi. Jsem ráda, že jsi v pořádku, uvidíme se ráno, ano?" odešla a ani se po něm neotočila.

Jakmile promluvil, upozornil na sebe však ošetřovatelku, která se k němu hned vrhla, přitlačila ho na postel, vyměnila mu obvazy kolem krku, dala lektvary proti bolesti a na krvetvorbu a když se zeptala, zda chce i Bezesný spánek, odmítl. Poppy mu popřála dobrou noc a opustila ošetřovnu.

Severus ležel na posteli, bez hnutí a sledoval strop. Bylo najednou takové ticho, až nepřirozené, jako by i Bradavice truchlili za pád Harryho Pottera. Po celou dobu, co tady byli všichni kvůli Potterovi nedal znát jedinou emoci. Teď se však přestal ovládat a i on dovolil pár slzám opustit jeho víčka.

'Nemohu tomu uvěřit. Potter, ten rozmazlený spratek je mrtvý. Nebyl rozmazlený, nebyl jako James. Já to věděl, už dlouho jsem to věděl, měl jsem mu to říct. Měl jsem mu říct, že mě mrzí mé chování k němu, že bych to chtěl napravit. Chtěl jsem si s ním promluvit a říct mu vše o Lilly, jak byla jako má sestra.'

V podobných myšlenkách se Snape utápěl dlouhé hodiny, které ležel sám na ošetřovně a zíral do stropu. Když hodiny hlásily 2 po půlnoci, zvedl se z postele a posadil se do výklenku v okně. Už nebrečel, stesk vyměnil za vztek.
'Zítra půjdu za Minervou a řeknu jí, že jsem vše viděl. A budu požadovat okamžitě vysvětlení, jinak vše nahlásím, všem řeknu, co provedla, že zabila Harryho Pottera. I když si to Potter přál, žadonil o to, ten srab. Neuměl se postavit životu čelem.'

Seděl takto na okně bez mála hodinu, a zmítali s ním miliony emocí, střídali se jako ponožky, chvíli vztek, potom stesk, někdy i pochopení, věděl, že Harry o slávu nestal, chtěl být normální, lidé by mu to ale nikdy nedopřáli. Na jednu stranu ho samozřejmě chápal, ale však to byl kouzelník. Je tolik způsobů, jak změnit svůj vzhled, aby ho nikdo nepoznal. Takový život by ale asi jen tak někdo nechtěl.

Sledoval z okna rozbořené nádvoří, když se mu zdálo, že zahlédl pohyb. Asi se přehlédl. A nebo ne, támhle skutečně někdo šel. Kdo by se sakra ve 3 ráno potuloval po rozbitém nádvoří? Pak se ve svitu měsíce objevila silueta, ženská s drdolem na hlavě.
'Minerva?' pomyslel si Snape.

Z výšky jí sledoval, zamířila k mostu a došla až na hranice pozemku, potom se zastavila a otočila čelem do boku. Zdálo se, jako by na někoho mluvila. Po chvilce se rozhlédla a přikývla. Přímo před ní se objevila další postava, nejspíš do teď schovaná do neviditelného pláště.

Snape se napnul, 'Smrtijedi?"

Použil hůlku, aby lépe viděl do dálky a pak ho spatřil. Před Minervou nestál nikdo jiný než Harry Potter, živí a zdraví. Jak to ale bylo možné? Muselo to být nějaké kouzlo, které vyprchá, usmrtí, ale ne na trvalo. Potter svou smrt jen předstíral, aby mohl utéct a žít svůj život po svém.

"Bravo, pane Pottere, toto jsem nečekal." pousmál se pro sebe Snape a jeho emoce se přehouply, teď uz cítil jen úlevu. Sledoval jak Potter objal Minervu a poté udělal pár kroků před sebe a přemístil se.

HARRY POTTER NENÍ MRTVÝ