Věštba tří

Kapitola 18 - Smrt Pottera po druhé

Oba Zmijozelové stáli mlčky na chodbě a hleděli na bezvládné tělíčko mrtvého domácího skřítka. Ani jeden z nich neměl odvahu jít dál. Nechtěli vidět to, co tušili, že uvidí.

Z obýváku se najednou ozval hlas: "Asi se mi to jen zdálo. Nikdo tu není."

Severus aniž by přemýšlel nad tím co dělá, vytáhl hůlku a vběhl do obýváku.

"Pouta na tebe," ozvalo se dvojmo, jak Draco použil stejnou kletbu. Oba smrtijedi, kteří v místnosti stáli, se skáceli na zem v pevných provazech. Pak teprve nastala možnost se rozhlédnout po pokoji. Oba smrtijedy Severus znal, sedávali nedaleko něj při poradách, domníval se, že jsou mrtvý. Nedaleko nich zahlédl nohy a krve by se v něm nedořezali, když udělal pár kroků směrem ke krbu.

Na zemi ležel Potter, bez zjevných známek života, z pusy i nosu mu tekla krev a byl samá modřina, oči zavřené. Jeho brýle leželi v kaluži krve vedle něj, rozlomené na dvě části.

'Je mrtvý!'

Ozvalo se Severusovi v hlavě a to bylo to poslední, co si pomyslel, než mu zrudlo před očima. Takový vztek nikdy necítil. Smíchalo se v něm vše, co ho v tu chvíli napadlo. Choval se k Potterovi hnusně... Neměl šanci mu to vynahradit... Brumbál z něj udělal zbraň a tak byl vždy terčem pro zlo... Slíbil, že se o něj postará a zklamal ho... Kdyby mu hned došlo, co slova ředitelky znamenají, přišel by včas...

Aniž by si uvědomoval, co dělá, otočil se na bližšího ze smrtijedů a vykřikl: "Crucio!"

Draco, který si mezitím klekl k Harrymu se slzami v očích, nevěřícně sledoval svého kmotra. Nikdy ho neviděl takto zuřit. Vypadal jako někdo úplně jiný, jako blázen. On mu to ale nevyčítal, už před několika dny mu došlo, co pro něj Harry znamená. Než se zmohl na jakýkoliv pohyb, zaslechl tiché zasípání, cukl sebou a zahleděl se na Harryho a ten se nepatrně pohl. Rychle se naklonil k jeho hrudníku a zaposlouchal se. I přes bolestný řev smrtijeda jasně uslyšel tlukot srdce.

"Žije..." zašeptal potichu, potom přidal na hlase, aby ho slyšel i kmotr: "On žije!"

Nikdo však nereagoval, tak se zvedl a přistoupil k Severusovi, chytl ho za předloktí a řekl: "Severusi přestaň! Harry žije, ale je na tom zle, potřebuje tvoji pomoc."

Profesor ho však očividně nevnímal, nadále mučil smrtijeda a tvářil se naprosto nepříčetně.

"Sakra, prober se! Harry tě potřebuje!!" zařval na něj. Nic, ani nepatrný náznak, že by ho slyšel.

"Snape..." ozvalo se potichoučké zaseptani od krbu. Harry na okamžik otevřel oči, ale díval se někam do stropu Jako by tento šepot zařval Severusovi přímo do ucha, okamžitě sklonil hůlku a rozběhl se k mladíkovi, sedl si před něj, chytil ho za ruku a drmolil: "Jsem tady, Harry, jsem u Tebe. Už je to dobré, už si v bezpečí. Už tě víckrát neopustím."

"Severusi, on umírá, potřebuje pomoc!" zakřičel na něj Draco, když si byl jistý, že už ho jeho kmotr vnímá. Severus už nezaváhal ani na sekundu, tasil svou hůlku do místnosti a začal odříkávat: "Accio obvaz. Accio Dokrvovací lektvar. Accio Bezbolestný lektvar..."

Vzduchem k němu létali lahvičky i obvazy, on je obratně chytal a poté se otočil k mladíkovi a začal ho ošetřovat. Draco je chvilku sledoval, ale pak dostal nápad: "Accio veritaserum."

Zvolal do pokoje, jako jeho kmotr před pár okamžiky a sledoval lahvičku, která se k němu vznesla z nedaleké krabice. Jakmile ji uchopil, rozhlédl se po smrtijedech. Ten kterého Severus mučil byl v bezvědomí, druhý ho však sledoval černýma očima. Draco mi ihned stáhl roubík z pusy a než stačil zaprotestovat, vlil mu tekutinu do pusy.

"Kdo jsi?" zeptal se na první otázku.

"Robert Size," odpověděl dotazovaný.

"Kdo všechno ví, že jste tady?" zeptal se a čekal na odpověď se zatajeným dechem.

"Nikdo, chtěli jsme tu být první, chtěli jsme to být my, kdo toho kluka zabije." řekl smrtijed bez emocí, jako by odříkával básničku, kterou se naučil zpaměti.

"A kdo by Vás hledal, kdybyste zmizeli?" zeptal se ještě.

"Nikdo, nepořádáme schůze, já rodinu nemám a jeho rodina s ním nechce mít nic společného."

"Pak jste mi to dost usnadnili," řekl Severus, který se z ničeho nic objevil za Dracovými zády. Než stihl blonďák zaprotestovat, jelikož pochopil, co tím kmotr myslí, už uvidel zelený záblesk, následovaný dalším.

"Nestačilo jim vymazat paměť a poslat někam daleko?" otočil se nevěřícně Draco.

"Ne, hodně silný kouzelník dokáže myšlenková kouzla prolomit. Takto máme jistotu," řekl chladně a vrátil se zpět k Harrymu, který už vypadal o dost lépe.

"Jak je na tom?" zeptal se směrem k nim a snažil se ignorovat mrtvá těla na podlaze.

"Přežije to, ale jen díky tobě, že sis všiml, že ještě dýchá, pár minut na to, by určitě zemřel," odpověděl Severus a stále sledoval bezvládného mladíka, který vypadal teď tak malý. Nemohl uvěřit tomu, že on sám si toho nevšiml. Nechal by ho klidně zemřít a to jen kvůli tomu, jak moc by ho jeho smrt zasáhla. Tohle už nemohl dopustit. Pokud má Harryho ochránit, nesmí si ho pouštět tak blízko k srdci, rozhodl se.

"Musíme ho odtud dostat, jakmile se o smrti mé matky dozví další, budou hned tady..." řekl Draco a rozhlížel se kolem sebe, jako by mu to mělo dodat nějaký nápad, kam se přemístit.

"Můžeme k Vám domů, nikdo už tam není," nadhodil Severus a mávl hůlkou, aby skryl veškeré známky boje v tomto domě. "A taky se musíme zbavit těl."

"K nám nemůžeme, Severusi, pár dní potrvá než se stanu právoplatným majitelem, do té doby ji zůstává matka a nevím, kdo všechno může dovnitř." zaprotestoval Draco logicky a sledoval, jak dalším mávnutím hůlky vzpláli dva smrtijedi a za chvilku po nich zůstali jen dvě hromádky popela.

"Dobře, přemísti všechny jeho věci k Vám domů, někam, kde by je nikdo nenašel. Já tady s Potterem počkám a vymyslím, kam bychom mohli jít," rozhodl Severus a Draco se postupně začal přemisťovat s krabicemi.

Snape zůstal sedět u mladíka a přikládal mu na čelo mokrý a studený kapesník, jelikož chlapci začala stoupat teplota. Musel ho odtud dostat někam, kde se o něj bude moci pořádně postarat, ale kam? Do Malfoy Manor nemohl, jen Merlin ví, kdo tam má přístup. V tom měl jeho kmotřenec pravdu. K němu domů to taky nešlo, pokud měla skřítka pravdu a smrtijedi to tam hlídají.

A pak ho to napadlo, no jistě, bude sice těžké ho tam dostat, ale věděl, že tam téměř nikdo nechodí a bude ho mít stále pod dohledem.

To už se Draco vrátil z posledního přemístění a zeptal se: "Tak co, vymyslel si něco?"

"Jo, než najdeme lepší místo a než se úplně uzdraví, vrátí se s námi do Bradavic." pronesl profesor a Draco zalapal do dechu: "Zabije nás."