padesát osm

1.4K 222 5
                                    

Ͽ K I T Ͼ

Kita starost o Lucu potvrdila v jediném - už si byl stoprocentně jistý, že nikdy nebude chtít děti.

Ono by to nebylo tak špatné. Cizí děti nesnášel, to ano, ale když ho k tomu dítěti vázalo něco, jako třeba právě bratrské pouto, hned na něj nahlížel jinak. Kdyby ale někdy vlastní dítě vychovával, potřeboval by, aby ho měl na starosti jen tehdy, když dítě bude mít hravou a veselou náladu, o zbytek aby se postaral Evan.

Někdy to bylo pěkné. Už teoreticky u Evana bydlel, jelikož jeho otec se stejně o Lucu staral minimálně a Evanova máma si ho naopak až moc oblíbila, a tak milovala, když jí ho Kit nechal klidně na tři hodiny. Vždy ale spával s ním a Evanem. Ať už v postýlce nebo přímo mezi nimi na posteli.

Když se v noci Luca probudil, kolikrát Evan dobrovolně vstal, že ho uklidní. Nebo naopak, když celou noc vstával naopak Kit, ráno se pak probudil k pohledu, jak Evan tiše Lucu zabavuje, aby se Kit mohl více vyspat.

Byli jak rodina, pomyslel si Kit. Jak rodina se vším všudy.

Pak ale nastávaly i ty temnější časy, kdy Luca neměl šťastné období. A jedno takové vyšlo i na dlouho očekávanou svatbu Evanova bratra Bena, kdy Kit díky Lucovi přišel o celý obřad.

Samozřejmě, že si musel vzít Kit Lucu sebou. A Evan nikdy více nečelil tolika otázkám, kde toho malého prďolu nabrali.

"Dělám ti tady špatný obrázek," zamumlal Kit v jednu chvíli, když je výjimečně neobklopovali Evanovi příbuzní. "Vypadáš jak dvaceti jedna letý kluk, co nepoužil ochranu, přítelkyně ho opustila a on má teď dítě na krku."

Evan spokojeně houpal Lucu v klíně, zatímco mu do rytmu říkal nějakou básničku. Za chvíli měl začít obřad. "Proto tu mám tebe, abys dosvědčil, že je to tvůj bratr. Navíc, na minulé svatbě snad všichni pochopili, že mám tebe a ne nějakou přítelkyni, o to ses postaral," uchechtl se.

"Rád bych své místo obhájil, ale bohužel se nám asi nepovede zbavit se Lucy alespoň na pár minut," odpověděl Kit. V tu chvíli se síní rozezněl zvuk klavíru a houslového kvarteta plus malého okořenění. Hned, jak hudba začala hrát, se taky Luca rozkřičel na celé kolo.

Asi to nebude fanoušek klasické hudby.

Evan se ho snažil ihned uklidnit, jelikož ho měl v klíně, ale neúspěšně. Kit se tedy postavil a natáhl ruce. "Dej mi ho, půjdu s ním ven."

"Obřad ale začíná," namítl Evan.

"Není náš, ne? Tady můžu chybět," pousmál se. Až pak si uvědomil že to řekl trochu blbě. S jeho postojem jejich vlastní obřad ani nikdy nebude. "No tak," pobídl Evana, který stále váhal. "Řvoucí dítě v první řadě? To se tvému bratrovi asi líbit nebude."

To Evana přesvědčilo a podal Lucu Kitovi. Ještě, než vešla do síně nevěsta, stihl vyklouznout ven za doprovodu nesouhlasného pohledu Evanova otce. Jemu se Lucův řev asi taky zrovna nelíbil.

Opustil obřadní síň nějakým bočním vchodem a dlouhou chodbou se vydal co nejdál, aby Lucův řev nerušil. Jemu samotnému se málo kdy povedlo bratra uklidnit, jelikož na to neměl trpělivost, na to byl spíše odborník Evan.

Usadil se na jednu z laviček na konci chodby. Lucu si dal na klín přesně tak, jak ho měl před chvílí Evan a lehkým pohupováním se ho snažil uklidnit. Ani nevěděl, jak dlouho tam mohl být, ale nejspíše dost na to, aby obřad zase i skončil. Luca stále brečel, ale aspoň už nekřičel na celé kolo, jako předtím.

Waves of TomorrowWhere stories live. Discover now