Waves of Tomorrow

třicet jedna

Ͽ E V A N Ͼ

Evan si nemohl být jistý, do jaké míry se Kit prostě jen potřeboval po dlouhé době s někým vyspat a do jaké míry to chtěl opravdu jen kvůli Evanovi. Jistý si byl ale tím, že to udělalo něco s Evanovými city ke Kitovi. A doufal, že tomu bylo tak i obráceně.

Když se ráno probudil, dlouhou dobu odmítal otevřít oči. Bál se, že jakmile se otočí, Kit tam nebude. Bál se, že odešel a že s ním několik dní nepromluví ani slovo.

Odposlouchával. Snažili se zaslechnout Kitův dech nebo nějaký pohyb, ale neslyšel nic.

Evan pomalu začal posouvat svou ruku k půlce, kde by měl Kit ležet. Nebyl si jistý, jestli je připraven na to zjistit, zda je Kit opravdu pryč nebo ne.

Už si začal zoufat, když jeho ruku nezastavovalo nic, do čeho by narazil. Pak ale ucítil, jak ho někdo vzal za ruku a propletl si s ním prsty. "Jsem tady," uslyšel Kitův mírně pobavený hlas.

Evan otevřel oči. Kit seděl na okraji postele, jako by přece jen chtěl někam jít. Možná se Evan probudil zrovna, když se chtěl vypařit?

V duchu si nadal. Kit byl tady a na tom záleželo. Musí mu věřit.

Evan se pousmál. "Pusa po ránu by nebyla?"

Kit se zakřenil. "Fuj. Až si vyčistíš zuby a já si vyčistím zuby, možná to zvážím."

Evan se zasmál. Mohl snad od Kita vůbec čekat jinou odpověď?

To ráno Kita odvezl na testy, kde mu už po třetí řekli, že je čistý a že se za tři dny uvidí zas. Kitovi tyto návštěvy nemocnice vždy zkazily náladu, protože docela dost narušovaly jeho životní styl. Evan jen čekal, kdy se začnou projevovat na Kitovi abstinenční příznaky po alkoholu, protože s tím, jak pil, nějakou závislost mít musel.

Na druhou stranu to měl v hlavě dost srovnané. Když si řekl, že tři dny nebude pít, nepil. Prozatím.

Později pak měl Evan volejbalový trénink, nejprve trénoval děti a pak měl svůj. I když trénovat začal jen pro to, aby Kitovi finančně pomohl s pokutou (a jeho otec nepodezíral, kam mizí Evanovy peníze), zjistil, že ho to vlastně baví. Možná byl příšerný s dětmi, jako byl Luca, ten na něj byl až moc malý, ale s dvanáctiletými hráči volejbalu si rozuměl.

Po tréninku se vydal opět ke Kitovi do motelu.

Když přicházel, kolem motelu se motal Ralph.

To Evana nemálo překvapilo. Když byl tady Ralph, mohl tu někde být i Adam? Nebo celý plavecký tým? Evan od toho, co mu Ralph v supermarketu prozradil, že Adam na soustředění nebyl, nikoho z plaveckého týmu nepotkal.

Došel k němu. Ralph se přestal ochomýtat kolem keřů a zrovna to vypadalo, že je připraven vejít do motelu. "Ahoj, Ralphe," pozdravil ho Evan. Ralph leknutím málem nadskočil. Zastavil se a otočil se k Evanovi.

Evan za sklem zahlédl Kita u recepce, jak si hraje s telefonem a nevěnoval jim nejmenší pozornost. Nejspíš je ani neslyšel.

"Co ty tady?" zeptal se Ralph Evana. Evan si nejprve pomyslel, jestli by se náhodou neměl ptát na tohle on, ale pak na Ralpha pořádně zaostřil.

Na jeho obličeji byla novinka. Konkrétně piercing v obočí.

Evan nasucho polkl a vzpomněl si na Kitova slova, že ten, kdo se s ním ten večer tak zdrogoval a v první řadě kokain vůbec vytáhl, měl v obočí piercing.

"Uhm, já..." začal s odpovědí Evan, ale nevěděl, co tak odpovědět. Jestli před ním opravdu stál ten, kdo Kita zdrogoval, jak se měl zachovat? Nepřišlo mu jako nejlepší nápad Ralphovi říct, že jde za Kitem, snad ani nevěděl, že se znají. Teda doufal. S Adamem nebyli zas takoví kamarádi, aby to věděl od něj. "...jsem tady místo táty," zalhal. "Tátova firma tu má nějaké zařizování a já pro něj přes léto pracuju."