třicet sedm

1.6K 228 25
                                    

Ͽ E V A N Ͼ

Pro Evana to nebylo lehké období.

Žil v neustálé nejistotě, co bude. Byl stále zklamaný z toho, jak mu Kit lhal, do toho byl v léčebně, a tak se cítil neuvěřitelně rozpolceně. 

Pak přišel jeho otec domů z práce, když máma se výjimečně nechystala na noční, ale vařila v kuchyni večeři. Evan vytušil, že teprve teď přijde to nejhorší.

Potkal se s otcem na chodbě, možná ho taky tak trochu vyhlížel. "Běž nahoru, Evane," řekl mu místo pozdravu. Evan si přišel, jako by mu bylo deset a ne devatenáct.

"Řekneš jí všechno. Úplně všechno. Jinak jí to řeknu já," odpověděl Evan, ale i tak otce poslechl a vydal se nahoru. Posadil se na nejvyšší schod a odposlouchával. Nejprve mezi sebou vedli tichou konverzaci, ze které samotné už šlo cítit napětí. 

Pak to jeho otec spustil jako bombu. "Chtěl bych se rozvést, Angelo."

Evanovi se do očí nahrnuly slzy. První stekla, když se jeho máma vzpamatovala z šoku a zeptala se proč. Jakmile jeho otec začal vysvětlovat, co dělal za jejími zády, Evan to nevydržel a ze schodů odešel do svého pokoje.

Trvalo snad dvě hodiny, než někdo tiše zaťukal na jeho dveře, i když hlasy dole ustaly už dávno. To bylo poprvé v životě, co jeho rodiče ťukali. Dovnitř vešla jeho máma celá ubrečená. Nic neříkala, jen si sedla a Evan ji objal.

"Věděl jsi to od začátku?" zeptala se. Evan s odpovědí váhal. "Neptám se proto, že bych byla naštvaná, to se neboj."

A tak Evan zavrtěl hlavou. "Dozvěděl jsem se to před pár dny. Kit to přede mnou taky tajil."

Řekl to narovinu, protože jestli jí otec řekl opravdu všechno, Kit v tom taky sehrál svou roli. Spadl mu kámen ze srdce, když nebyla jeho máma překvapená. Takže nejspíš věděla všechno.

"Takže proto jsi poslední dobou tak mimo? Věděl jsi tohle a ještě ti do toho Kit lhal?" zeptala se opatrně. Poslední dny se snažila z Evana dostat, proč nevnímá, když se ho na něco ptá, proč je neustále zavřený v pokoji a ani Kita nenavštěvuje. Evan jí ale nechtěl nic říct, dokud nebude vědět vše.

"Kit mi to neřekl, protože si myslel, že to tak bude lepší. A nevím, možná i bylo. Jinak bych nevěděl, co bych dělal," řekl tiše. "I tak jsme se ale chytli a já potřeboval pauzu. Mezitím se dostal do psychiatrické léčebny."

"Cože?" zeptala se jeho máma překvapeně.

Evan pokrčil rameny. "Je to složitý, teď to nebudeme řešit. Myslím, že máme svých problémů dost."

"Nevím, co teď bude, Evane," zašeptala. Evan jí podal kapesník, aby si mohla otřít oči. "Dost mě překvapil."

Na to Evan nevěděl, co odpovědět. A tak svou mámu jen znovu objal.

Ͽ K I T Ͼ

Den po tom, co ho navštívil Evan, byl na léčebnu přijat nový pacient.

Kit si byl tentokrát jistý, že tenhle je jeho věku. Jak vyposlouchal, jmenoval se Victor a bylo mu taky devatenáct. Přiřadili ho na tu poslední volnou postel v pokoji, kde byl Kit s Jeffem, alias klukem, co neustále četl. Hned si všiml Victorových obvázaných zápěstích a přemýšlel, co si asi tak mohl udělat a proč.

Nemusel se k odpovědi dostat sám. U oběda si za ním Victor sedl. "Ty jsi tady proč?" zeptal se jako první.

Kit neměl rád takové lidi, kteří se s ním hned dali do řeči, jako by se znali kdo ví jak dlouho. Jenže teď byl v léčebně. Jestli to tam chtěl přežít, možná by nebylo špatné mít někoho, s kým by si mohl občas popovídat.

Waves of TomorrowKde žijí příběhy. Začni objevovat