Waves of Tomorrow

třicet pět

Ͽ E V A N Ͼ

Evan nedokázal z Kita spustit oči.

Kit mu nikdy nelhal. Evan ani nikdy neviděl, že by lhal někomu jinému, byl to člověk, který vám klidně řekl pravdu do očí, i když to bolelo, protože mu až tak nezáleželo na následcích jeho činů. A přece jen před Evanem celou dobu tajil něco takového. 

Evan nesnášel, když mu někdo lhal. Bylo to něco, co na lidech nesnášel. Lhaní.

Přece jen mu ale v tu chvíli přišlo, že na Kita nebyl až tak naštvaný, jak by měl. Pak si vzpomněl na ty peníze, co držel v rukou, když Evan přicházel. "Chtěl sis vzít ty peníze, abys mi nic neřekl," přerušil ticho Evan. Neptal se, prostě to konstatoval.

Kit si povzdechl. "Nebylo to tak, jak to vypadalo."

"Tak proč jsi ty peníze vůbec vzal do ruky a tak dlouho ses na ně díval? Já tě viděl, stál jsem už venku. Nebylo to tak, že bys je vzal jen proto, abys je mohl hodit po otci zpátky," zavrtěl hlavou.

"Tak jsem to zvážil, spokojenej?" vybuchl Kit. "Zvážil jsem to, ale rozhodl se si je nevzít. Já potřebuju peníze, Evane, pro mě se nesypou z nebe. Zaplatilo by mi to zbytek té podělané pokuty."

Tady to bylo. Kit nelhal. Klidně člověka svými slovy ranil. "A to by ses necítil ani trochu blbě? Nechat se takhle podplatit, aby jsi lhal mně?"

"Kdo říkal, že bych ti lhal? Klidně bych ti to mohl říct hned zítra, hned po tom, co bych zaplatil tu pokutu těmi penězi," odsekl.

"A udělal bys to?"

Kit neodpovídal. Evan se uchechtl.

"Není jedno, jestli jsem to zvážil nebo ne?" ozval se Kit po chvíli. "Nevzal bych si je. Kdyby ses tady neukázal, vrátil bych je tvému otci a klidně bych ho vykopal ven, kdybych musel. Nenechal bych ho tady na motelu."

"Máš pravdu, je to jedno," přikývl Evan. "Jenže to, že jsi mi to tajil několik měsíců, to mi už tak jedno není. Vždyť jsme se sotva znali, když jsem tě poprosil, abys mi napsal, jestli se táta v motelu objeví znovu. Proč jsi mi to prostě neřekl? Pochybuju, že by ses tenkrát strachoval, co to se mnou udělá."

Kit neodpovídal. Opět.

"Byl tady víckrát? Zatímco jsi seděl za recepcí a pronajímal mu pokoje? Když jsi mi měl napsat, jestli se znovu objeví?"

Místo odpovědi se mu dostalo zase pouze ticha. Kdyby Evan Kita neznal, asi by už zešílel vzteky, protože Kit momentálně ještě vypadal, že ho nic vůbec neštve, že mu není nic líto. Uklidňoval se ale, že to je prostě Kit. Ten tak vypadá neustále.

Možná v sobě sváděl vnitřní boje. Možná mu to bylo tak moc líto, že vlastně nevěděl, co říct. Možná se uvnitř hroutil, to Evan ale vědět nemohl.

"Kolikrát tu byl, zatímco jsi ho pustil na pokoj?" zeptal se tiše. Odpovědi se nemálo bál.

Kit se zahleděl na jedno místo někde za Evanem. Bylo to trochu děsivé, ale nejspíš přemýšlel. "Já nevím. Několikrát," přiznal se. "Když jsi tenkrát začal chodit s Adamem a já přišel k vám domů, otevřel mi on. Trochu jsem mu pohrozil, takže bych řekl, že mě zrovna nemusí."

Evan mlčel. Doufal, že tak Kit pochopí, že chce slyšet úplně všechno. 

Pokračoval. "Na nějakou dobu k nám přestal chodit. Pak jsem ho asi dvakrát zahlédl v knize návštěv, vždy v dobu, kdy jsem na recepci nebyl já. Tak jsem opět šel k vám domů, že mu dám poslední šanci toho nechat. Jenže nikdo u vás nebyl doma a pak mě napadl Adam, tak jsem měl myšlenky trochu jinde. Další jeho návštěva byla až ta dnešní."

Evan přikývl, slzy na kraji. Přerušil s Kitem oční kontakt. 

"Omlouvám se," zaslechl Kita.

Evan si otřel oči dlaní a otočil se ke Kitovi bokem. Potřeboval přemýšlet bez toho, aby ho viděl. Potřeboval chvíli, aby si v hlavě všechno poskládal.

Co to pro něj teď znamenalo? Jestli jeho otec podvádí mámu už kdo ví jak dlouho, potřebuje to vědět. Evan by nedokázal žít, jako by se nic nestalo, kdyby to věděl, to si jeho máma nezaslouží. Nejspíš půjdou od sebe. Kam půjde Evan? Neexistuje, že by zůstal s tátou. Jenže dům byl právě jeho, kam s mámou půjdou? Někam k Benovi, bratrovi, daleko odsud? Přál si, aby ne. Ben měl dříve nebo později přebrat firmu po otci, Evan by se otce jen tak nezbavil. Pokud jeho máma bude chtít odejít, musí ji přesvědčit, ať nejedou za bratrem. Ať zůstanou někde tady.

Jeho hlava jela na plné obrátky, plná takových myšlenek. Kit ho tiše sledoval.

Kit to určitě nemyslel špatně, vždyť se jeho otce snažil i bez vědomí Evana zastavit. I když měl dobré úmysly, stále to Evana zabolelo, protože tak to prostě někdy bývá. Ještě když na to přišel takhle omylem.

Nesešlo se jich dost na trénink, a tak se zrušil. Evan se stavil do obchodu a nakoupil nějaké jídlo s tím, že se spolu podívají na nějaký film a udělají si hezký večer.

Místo toho se z toho stal jeden z nejhorších večerů Evanova života.

Mohl takhle mlčet už snad pět minut, když se Kit ozval. "Řekni něco."

Co by měl říct? Že mu gratuluje, že ho zranil tak, jak od začátku říkal, že se nejspíš stane? 

Když se otočil ke Kitovi zpátky, stál už před recepcí.

"Potřebuju si to celé v hlavě srovnat. Nevím, co bude," řekl prázdně.

Evanova rodina nebyla dokonalá. Především kvůli jeho otci, který upřednostňoval práci. I tak ho ale myšlenka, že se rozpadne, děsila. Taky se neubránil myšlence, že jeho otec Kita pravděpodobně nenávidí, stejně jako Kit ho. Jak můžou fungovat v budoucnu, když to mají jeho otec a Kit mezi sebou takto?

Tyhle myšlenky ještě zahnal. 

Musel nejdříve vyřešit současnou situaci a to, že ho pohled na Kita bolel. Tentokrát ne proto, že by na tom byl Kit nějak špatně, tentokrát se cítil ublíženě Evan. 

Kit stál opřený o recepci. Evanovi bylo jasné, že se nepřiblíží, že se ho nezačne dotýkat a omlouvat se, nepokusí si vyprosit Evanovo odpuštění. Mlčel. A jakkoliv se Evan rozhodne, Kit to přijme jako fakt, tím jsi byl jistý.

"Potřebuju čas," vydechl Evan nakonec. "Minimálně dokud nebudu vědět, jaké má tohle následky."

Kit přikývl. Přijal to jako fakt.

Evan už se otočil k odchodu, když so uvědomil, jakým stylem Kit přemýšlí. A tak se ještě otočil zpátky. "Tím nemyslím, že je mezi námi konec," ujistil ho.

Kit znovu jen přikývl. Vše Evanovi vysvětlil, teď mu dával prostor se sám rozhodnout, jak s touto situací naloží.

Evan odešel domů, i když si nebyl jistý, jak dlouho to ještě bude moct nazývat domovem. Jeho matka odešla na noční směnu a otec nebyl doma. Nejspíš si to teď někde vyříkával s tou brunetou, kterou do motelu dotáhl.

Tu noc se Kit složil, jak se pak Evan později dozvěděl. Nedozvěděl se to od Rosie, Rona nebo nedej bože od Kitových rodičů. Do schránky mu přišel dopis.

Od Kita z psychiatrické léčebny.

Ͽ Ͼ

dneska jsem viděla gumpa a jsem sad.