Waves of Tomorrow

deset

Ͽ K I T Ͼ

Kit se probudil v cizí posteli. Teda, nebyla mu tak cizí, v posteli každého pokoje jejich motelu spal minimálně desetkrát.

Tentokrát byla cizí proto, protože se probudil vedle cizího člověka.

Ležel vedle něj kluk, který nemohl být o moc starší, tipoval by tak pět let maximálně. Kit si samozřejmě z předešlé noci skoro nic nepamatoval, ale podle scenérie, která se mu tady ukazovala, mohl lehce usoudit, co se asi stalo.

Vstal, popadl své oblečení a do dvou minut byl z pokoje venku. Vyběhl do patra a místo toho, aby se vydal doprava, kde byly další pokoje, vydal se do levé části budovy, kde měla jeho rodina skromný byt.

Bez toho, aby se rozhlížel, se zavřel v pokoji.

Shlédl se v zrcadle. Vypadal příšerně, a tak hned zamířil do sprchy. Pak si oblékl čisté černé triko a džíny a pokoj opět opustil.

Opustil i motel. I ulici, ve které motel byl. Vydal se do kopce cestou, kde naposledy šel před třemi týdny, což byla doba od toho, co byl naposledy u Evana.

Po tom, co včera viděl, byl čas na další návštěvu, i když pozvaný nebyl.

Došel k tomu jedinému domu, který šel ze střechy motelu vidět. Zabušil na dveře, protože mu to přišlo dramatičtější jako zvonění.

Ani ho nepřekvapilo, že neotevřel Evan.

"Vypadni," uslyšel Kit jako první. Chtělo se mu smát.

"Nejdu za vámi, jdu za Evanem," prohodil.

Evanův otec si ho přeměřil pohledem. "No právě."

I když Kit nebyl pozván dovnitř, překročil práh dveří a ocitl se na chodbě. Po jeho pravici periferně zahlédl komodu, na které se válely dvě zmuchlané bankovky.

"Nic jsem mu neřekl," řekl Kit. "Ale měl byste být opatrnější a nejezdit k nám rodinným autem. Všiml si toho."

Clarke vykulil oči. Kit se náramně bavil. "Řekl jsem mu, že jste měl pracovní schůzku."

To ho očividně překvapilo. "Proč?" zeptal se s očividným zájmem.

"Protože ho nechci ranit jako vy," odpověděl tiše Kit. "Takže bych si být vámi rozmyslel, jestli v tom budu pokračovat, protože už jen ta myšlenka, že by se Evanovi rozpadla rodina, ho docela vykolejila."

Následně se Kit otočil a sebral z komody obě zmuchlané bankovky. Strčil si je do kapsy a usmál se na Clarka. "Tohle si beru jako výplatu za to, že jsem mu musel kvůli vám lhát. Jestli vás ještě jednou u nás uvidím, všechno mu řeknu."

"Ty spratku-" vyjel Clarke, ale Kit už ho nevnímal. Vydal se hlouběji do domu, jako by tam byl doma. Už se málem vydal do patra, když si přes velké francouzské okno všiml Evana, jak sedí venku na terase s knihou v ruce.

Změnil tedy směr a vydal se ven. Prošel prázdnou kuchyní, otevřel dveře a pevně je za sebou zase zavřel. Dnes se měl chuť hádat. A měl k tomu důvod.

Evan k němu ani nevzhlédl, nejspíš jen počítal s tím, že je to někdo z rodiny, což mu nestálo za to se odtrhnout od děje knihy.

Kit si odkašlal. Až v tu chvíli si získal Evanovu pozornost.

Překvapeně vzhlédl, narovnal se a odložil knihu stranou. "Co tady děláš?" zeptal se zmateně. Podíval se na bazén a pak zpátky na Kita.

"Nemusíš se bát," prohodil Kit, "dneska plavat nejdeme. To by ses musel za poslední měsíc se mnou na nějakém čase taky domluvit, víš?"