Waves of Tomorrow

dvacet sedm

Ͽ E V A N Ͼ

Všechno se pokazilo, když Evan na několik dní odjel.

Jeho bratr Ben a jeho přítelkyně Veronica jim chtěli něco oznámit a pozvali je k sobě. Evan tam ani nepotřeboval jet, aby věděl, že půjde o zásnuby. 

Ben bydlel ve velkém bytě. Tak nějak už pomáhal tátovi řídit firmu, a tak si to mohl dovolit. Nebyl problém, aby za nimi přijel Evan i s rodiči na více dní.

Přesněji řečeno, čtyři dny. Za poslední měsíc se mu nestalo, že by se tak dlouho s Kitem neviděl, což by neměl být problém, nic mezi nimi nebylo, žádný vztah.

Jenže Kit ty čtyři dny využil k tomu, aby Evana opět úplně ignoroval. 

Evan si celou noc, co ležel na rozkládací pohovce (pokoj pro hosty zabrali jeho rodiče) říkal, že je to v pořádku, že jen Kit potřebuje znovu trochu nabít baterky a od Evana si trochu odpočinout.

Ten den, co se Evan vrátil, mu Rosie napsala, že jdou večer opět do baru a zeptala se ho, jestli nechce jít s nimi. Ne, že by se mu úplně chtělo, ale potřeboval vidět Kita a třeba od něj i zjistit, proč mu opět neodpovídal na zprávy.

Když přišel k motelu, potkal před vchodem Rosie s Vicky. "Změna plánu," oznámila mu Rosie. "Dneska se Vicky nepovedlo získat náramky. Jdeme na střechu."

V ruce měla dvě flašky alkoholu, Vicky jednu další.

"A kde jsou ostatní?" zeptal se Evan. Kde je Kit?

"Matt ještě nedorazil a Ron šel pro Kita," vysvětlila Vicky. "Stejně nevím, proč vždycky posíláme Rona, když ho Kit zrovna nemusí."

Evan kolem nich prošel a bez jediného vysvětlení vešel do motelu. Ron zrovna scházel schody z patra. "Nazdar," pozdravil ho. "Kit není doma, asi si šel zaplavat nebo nevím. Byli jsme sakra domluvení na osm."

"Byl jsi u něj v bytě?" 

"Jo."

Evan se pousmál. O tom, že si Kit už teoreticky přivlastnil jeden z motelových pokojů, věděl jen on, nebo co? "Sejdeme se venku, jo? Asi tuším, kde je."

Počkal, až Ron kolem něj projde a odejde. Pak se vydal do patra a zastavil se u prvních dveří chodby. Nejprve jen zaťukal, ale nikdo mu neodpovídal.

Zaťukal podruhé. "Kite?" zvolal.

Když se ani tak nic nedělo, vzal za kliku. Snad by ho ani nemělo překvapovat, že Kit zamknuto neměl. Ať už byl uvnitř nebo pryč.

V pokoji byla ale tma, a tak Evan znejistěl. Že by přece jen byl pryč?

Rozsvítil. A jeho pohled jako první spadl k posteli, jako by čekal, že tam má čekat něco špatného.

Postel byla vzorně ustlaná, to ano. Evanovu pozornost si získalo spíš něco jiného.

Za postelí zahlédl botu. Nohu. Zbytek těla Evan neviděl kvůli posteli.

Do prdele.

Rozběhl se na druhou stranu místnosti k té straně postele, kde Evan vždy spával, když tu zůstával přes noc. Tak se modlil, aby se mu jen zdálo, ale když se tam zastavil, Kit opravdu ležel na zemi a nevypovídal známky vědomí. 

Evanovi se rozbušilo srdce jako o závod. Dopadl na kolena vedle Kita a popadl ho za bradu a otočil ho k sobě.

"Kite," začal opakovat jeho jméno, "Kite."

Nic. Žádná reakce. Sklonil se, aby zjistil, jestli vůbec dýchá, jestli mu bije srdce, i když ho ta myšlenka neuvěřitelně děsila. A sotva se sklonil k němu více sklonil, uviděl to.