Waves of Tomorrow

jedna

Ͽ  K I T  Ͼ

Na co asi myslí člověk, který se snaží spáchat sebevraždu utonutím?

Stoprocentně na to, jak moc se chce nadechnout, samozřejmě že ano. Možná toho lituje. Možná změní názor a ještě se zachrání, pokud je to v jeho silách. Možná ho zachrání někdo jiný.

A někdo v poklidu klesá ke dnu, ukolébán vlnami, které tak miluje, a čeká na okamžik, kdy ztratí vědomí.

Těmito slovy začínala jeho dva roky stará práce, která mu nejspíš jako jediná zařídila to, že v poklidu mohl ukončit střední školu. Učitelka ji milovala natolik, že mu ji připomínala snad pokaždé, když ho potkala.

Zajímalo by ho, jestli by se jí ta práce stále tak líbila, kdyby věděla, že popisované pocity umírajícího člověka byly jeho vlastní.

Jen si to trochu přibarvil, protože on nakonec neumřel. Na poslední chvíli ho taky někdo zachránil. A nebude lhát, nikdy s nikým neměl silnější pouto než s Rosie, což bylo nejspíše pochopitelné. Být takový kousek od smrti, to lidi prostě spojí.

Kit jí podal svou cigaretu. Seděli spolu na střeše motelu jeho rodičů, který měl neuvěřitelně blízko k tomu, aby zkrachoval. Člověk by řekl, že vlastnit jediný motel ve městě musí vydělávat dobré peníze, ale jelikož všechny finance musely jít do oprav, aby jim zdi nespadly na hlavu, ve finále nezbývalo moc peněz ani pro motel, ani pro ně samotné.

Ta cigareta byla vlastně Rosie. Většinou ho zásobovala právě ona.

Shlédla na parkoviště pod nimi. "Někdo přijel," oznámila mu.

Kit líně shlédl dolů. Měl právě směnu na recepci motelu, která vypadala většinou tak, že celou dobu seděl za pultem a snažil se zabavit jakýmkoliv způsobem, protože se nic nedělo.

Rosie si popotáhla z cigarety, když se Kit postavil. "Hned jsem zpátky," oznámil jí krátce a pomalu přešel k žebříku vedoucímu ze střechy. Do minuty pak stál před mladým párem, který pravděpodobně chtěl pokoj jen pro to, aby si mohli užít.

Kit je ale neodsuzoval. Sám tu a tam pokoje využíval pro stejné účely, většinou s lidmi, které potkal ten den, když se chtěli ubytovat. Naúčtoval tedy páru noc v pokoji číslo osm a vydal se zpátky na střechu za Rosie.

"Klasika?" zeptala se a podala Kitovi zpátky onu cigaretu. Kit přikývl.

Posadil se zpátky na své místo vedle ní, potáhl si z cigarety a nakonec popadl lahev alkoholu, která na něj čekala, a dal si první lok.

Tohle mu dělalo radost. Sedět na střeše s Rosie, kouřit a pít a nemyslet na ten příšerný život, který vedl.

Za chvíli se k nim přidali další. Ron, Matthew a Vicky se posadili do kroužku kolem nich a Kit se zase pro jednou cítil, že je vše v pořádku. Tohle bylo pro něj známé prostředí, s lidmi, kteří neměli budoucnost stejně jako on.

Noc pokračovala a Kit už ani nekontroloval, jestli se náhodou nepřichází ubytovat někdo nový. Lil do sebe panáka za panákem, kouřil cigaretu za cigaretou a když Matthew vytáhl trávu, samozřejmě neodmítl. Za chvíli mu tak Rosie seděla na klíně a jejich rty bojovaly o nadvládu. Kit jejich situaci naprosto neřešil, Rosie byla jen jeho kamarádka, se kterou si třeba i užil, když se na to dostatečně opil, a ona to měla stejně. Fungovali tak už od toho, co se poznali.

"Hej, hej, hej!" zakřičel po několika minutách Ron, aby si získal veškerou pozornost. "Zítra v sedm party vysokoškoláků. Budeme tam. V jednom z těch domů na kopci, ten hnědej."