Waves of Tomorrow

dvacet dva

Ͽ K I T Ͼ

Kit měl většinu času pouze dvě nálady - jedna byla, když se hádkám vyhýbal, i když měl třeba právo se dohádat. V takových případech jen nepřítomně poslouchal toho druhého člověka, až skončí svůj monolog.

Druhá nálada byla taková, že hádky vyvolával. To většinou, když se trochu napil. A to byl ten případ právě teď.

Evan už mu čtyři dny vůbec nenapsal, ale neřešil to. A taky nebyl člověk, co by napsal první. Kit trávil hodně času na recepci a proto taky jednou, právě ty čtyři dny od toho, co naposled Evana viděl, začal listovat knihou hostů v jejich motelu.

A uviděl tam to jméno zase. Benjamin Clarke, devatenáctého července, tedy v den, kdy šli do onoho klubu i s Evanem. Ubytoval se opět na jednu noc.

Musel se zasmát. To si myslel, že stačilo, aby přišel v den, kdy Kit nebyl na recepci?

Loknul si z flašky alkoholu vedle sebe a zavřel recepci o půl hodiny dříve. Měl chuť se hádat.

U Evanova domu byl za chvíli, zazvonil a doufal, že mu neotevře ani Evan, ani jeho matka. Jediný, o koho stál byl sám Evanův otec.

Jenže nikdo neotvíral. Kit se rozhlédl kolem sebe a všiml si, že auto, které většinou stojí před garáží, ve které bylo nejspíš další, je pryč. Stejně jako obyvatelé domu.

Povzdechl si, zklamán, že dneska žádný konflikt nebude, a otočil se na patě. Sešel schody dolů a vydal se po cestičce k chodníku, aby se vrátil domů, když přece jen jedna známá tvář ho uvítala.

"Není doma, nemusíš se namáhat tam chodit," broukl Kit směrem k Adamovi, který měl očividně namířeno ke Clarkovým. Ani mu nevěnoval moc pozornosti, jen se vydal na druhou stranu, než ze které Adam přicházel.

Pak ho ale někdo popadl za ruku. Otočil ho k sobě. A v další sekundě dostal Kit pěstí do obličeje. "Co to-"

"To ty, že jo?" zakřičel na něj Adam. "Ty mu nakecáváš, že jsem ho s Claire opravdu podvedl, že? Nalháváš mu, když o mně nic nevíš, jen abys ho měl pro sebe. Ty jsi mu zblbnul hlavu už od samýho začátku!"

"Hou hou, kámo, uklidni se," houkl Kit. Sice by dneska přivítal konflikt, preferoval by ale, kdyby alespoň věděl, o čem je. "Netuším, o čem to mluvíš."

Adam se nevěřícně zasmál. "Jdeš právě od něj a budeš mi tvrdit, že nic nevíš? Myslíš, že jsem tak blbej?"

"Říkám ti, že nejsou doma," zesílil hlas Kit. Nejspíš byl Adam hluchý, jestli ho předtím neslyšel. "A za Evanem jsem fakt nešel."

Adam se k němu až nepříjemně přiblížil a ukázal si na něj prstem. "Skončil to se mnou kvůli tobě, že? A to, že jsem mu jednou lhal, použil jako záminku. Je z tebe posranej už od začátku. Vím, že se neustále scházíte u toho podělanýho jezera, hlásí mi to tam jeho polohu."

Kit se raději ani neptal, jak může vědět Evanovu přesnou polohu. A neříkal ani nic o tom, že sám u jezera snad týden nebyl. Popadl Adamovu ruku a zkroutil ji do takového úhlu, že měl chlapec co dělat, aby se udržel na nohou.

"Nemám tušení, co se mezi vámi děje, ale mě z toho laskavě vynech," sykl. "Vaše trable mě fakt nezajímají."

Děkoval v tu chvíli strýcovi za to, že než zemřel, platil mu kurzy bojových umění a sebeobrany. Co se týče bojových umění, Kit vystřídal asi tři, takže v ničem nebyl nijak dobrý, a sebeobrana, na tu ho nutil strýc chodit proto, že byl odjakživa malý a vychrtlý. Až později se vytáhl.