Take care of me

49

Jen co se Yoongimu a Jiminovi povedlo Jungkooka uklidnit, všichni se zvedli a došli k pokoji číslo 130. U dveří se všichni zastavili. Jungkook se otočil k chlapcům, kteří ho doprovázeli. „Počkáme tady." Jungkook jen přikývl. Natáhl se, že si vezme Rose, ale Yoongi uhnul a jen si ji na rukou upravil. „To je v pohodě, pohlídáme ji." Jungkook jen s úsměvem přikývl. Ví že se jí s nimi nic nestane, takže se otočil ke dveřím a zmáčkl kliku. Zhluboka se nadechl a vzápětí vešel dovnitř.

Do očí se mu znovu nahrnuly slzy, když tam viděl Taehyunga jen tak ležet aniž by se pohl. Pomalu došel až k němu. Sedl si k Taehyungovi na postel a chytil ho za jeho ruku. Taehyung byl bledší než dřív, což neušlo ani Jungkookovi. Stisk jeho ruky o něco zesílil a aniž by si toho všiml, začal znovu plakat.

„T-tae v-vzbuď se-". 

„Pr-rosím vrať se m-mi."

„Už t-teď n-nám m-moc chyb-bíš..."

Jungkook plakal a potichu naříkal. Chtěl aby se Taehyung probudil a objal ho. Nebo aby to byl pokus o nějaký špatný vtip. Doufal, že se za chvíli probudí v Taehyungově objetí, ale to se nestalo...

Taehyung to všechno slyšel, slyšel všechny Jungkookovy prosby o to, aby se probudil a taky jeho uplakaný hlas. Vnímal každý jungkookuv dotyk, každé pohlazení. Vnímal i to, že jeho Jungkookie pláče. Všechno to vnímal. Jenže ať už se snažil sebevíc, otevřít oči nedokázal. 

Tak moc se chtěl probudit a stisknout Jungkooka v pevném objetí. Tak moc ho chtěl uklidnit a říct mu že je všechno v pořádku, ale nemohl. Dal všechnu energii do toho, aby konečně otevřel oči a tak mohl uklidnit Jungkooka a stisknout ho v ojetí, ale nešlo to...

Mezitím se Jungkook konečně aspoň trochu uklidnil. Pořád vzlykal, ale už nenaříkal. Jungkook si utřel slzy a po tom, co se v rámci možností uklidnil, vyšel z Taehyungova pokoje. 

Jimin mu hned vběhl do náruče, na což mu Jungkook věnoval nechápavý pohled. „S-slyšeli jsme tě. V-všechno jsme slyšeli J-jungkookie." Jungkook sklopil ouška, cítil se špatně, protože se o něj teď kluci bojí ještě víc. „O-omlouvám s-se." Jimin nechápala za co se jim to králičí pako omlouvá. Za to že má strach přece nemůže. 

„Za co se omlouváš prosím tě?" Jungkook se odtáhl z objetí a sklopil hlavu i s oušky, ale nic neříkal. Jimin si jen povzdechl a naznačil Yoongimu i Jungkookovi, že by už měli jít. Jungkook chvíli odmítal opustit nemocnici, ale nakonec se jim povedlo ho dostat do auta.

Doma se Jungkook s Rose podívali na pohádku. Rose se chtěla za každou cenu dívat na BT21 jako každý večer, takže se podívali na dva díly. Potom do sebe dostali ještě něco malého k jídlu a po večerní hygieně si šli lehnout. 

Jungkook už pomalu usínal, když do jeho ložnice přišla Rose. Jungkook jen co si jí všiml, se posadil a roztáhl ruce na znamení, že má jít za ním a obejmout ho. Rose se k němu rozešla a objala ho přesně jak chtěl. „Proč nespíš zlatíčko?"

„Papa, bude appa v pořádku?" Zeptala se nejistě malá Rose. „Proč by nebyl?" Jungkook viděl v očích Rose slzičky, což ho zarazilo a zároveň zlomilo zevnitř. Jungkook se už chtěl zeptat co se děje, když v tom promluvila Rose. „J-já jsem vás slyšela. V-vím ž-že je appa n-nemocný." Jungkook se zarazil. Nevěděl co by jí měl na to říct.

„Zlatíčko neboj se, on to zvládne ano?" Rose jen skoro neviditelně kývla, že rozumí a nechala se Jungkookem obejmout. „Appa bude v pořádku." Zašeptal Jungkook. S už skoro spící Rose si lehl, pevně ji objal a pomalu začal taky usínat.