Stojím na balkóně a pozoruju hvězdy zářící na obloze, která je dnešní večer bez mráčku. Tak nějak mě ten výhled fascinuje. Je to tak překrásné, to nejde ani popsat slovy. Z prohlížení si oblohy mě vyrušilo, jak mi někdo přehodil bundu přes ramena. Podíval jsem se za sebe, takže jsem se střetl s Taeho káravým pohledem. „Proč ses neoblékl? Je tu zima." Po jeho činu jsem trošku zčervenal. Tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal. „Promiň." Líbí se mi jak je Tae starostlivý. Je to příjemný pocit vědět, že někomu na mně opravdu záleží. Trochu lituju toho, že jsem byl na začátku tak odtažitý a bál jsem se ho, ale nebýt toho, možná bych se do něj nezamiloval...
Tae mi podal hrníček s kakaem, za což jsem se na něj vděčně usmál. „Co tu vlastně děláš?" Podíval se na mě zvídavým pohledem. „Pozoruju hvězdy." Tae zaklonil hlavu a podíval se na nebe plné hvězd. Sledoval jsem jeho usměvavou tvář. Svůj pohled jsem po chvilce přesunul zase na nebe.
Sedli jsme si na židle, které má Tae na balkóně. Je už trochu víc chladno než předtím. Přisunul jsem si židli blíž a přitulil jsem se k němu. Tae se usmál a pohladil mě po vlasech. „Je ti zima?" „Trochu." Odpověděl jsem. „Pojď sem." Roztáhl ruce. Zvedl jsem se a posadil jsem se Taemu do klína. Tentokrát však zády k němu. Tae si rozepl bundu, přitáhl si mě blíž k sobě a zabalil mě k němu do bundy. U něj jsem se uvolnil. Zaklonil jsem hlavu a tím jsem se opřel hlavou o jeho rameno.
Podíval jsem se na nebe a najednou jsem viděl jak jedna hvězda padá z nebe. Zvedl jsem se z Taeho a přiběhl k zábradlí. „Tae dívej." Ukázal jsem na hvězdu, letící po nebi. Tae ke mně přišel a chytil mě za pas. „Padá hvězda, něco si přej." Řekl jsem mu a dál fascinovaně pozoroval padající hvězdu. Zavřel jsem oči a zašeptal své přání. Oči jsem znovu otevřel a dál pozoroval hvězdu padající z nebe.
Když už jsem hvězdu neviděl, podíval jsem se zpátky na Taeho, který se opírá o zábradlí vedle mě. „Co sis přál?" Tae přesunul svůj pohled z černé oblohy poseté hvězdami na mě. „To se neříká." Zazubil se a cvrnkl mě do nosu. Zamračil jsem se na něj a nafoukl tváře. „Prosííím." Udělal jsem na něj psí očka. Tae se podíval na oblohu a potom znovu na mě. Zadíval se mi do očí a přišel blíž ke mně. „Aby si mě měl rád tak moc, jako já tebe." Zašeptal s upřeným pohledem do mých očí. „C-c-co?" Sklopil jsem ouška a zčervenal tak jako nikdy. Tae mě chytil za ruce a nepřestával se mi dívat do očí. „Jungkookie... Nedokážu slovy vyjádřit co se mnou děla jen tvoje přítomnost a celkově co se mnou děláš ty. Nedokážu vyjádřit jak nervózní jsem, když jsi u mě, ale dokážu vyjádřit, co k tobě už dlouho cítím... Bál jsem se ti to říct, aby ses nevyděsil a neodešel ode mě, ale teď už se nebojím. Ikdyž mě kuráž a odhodlání opustily jen, co jsem začal mluvit. Teď už vím, že ti to dokážu říct. Dokážu ti říct, že... M-miluju tě kookie." Sklopil jsem ouška ještě víc. „T-tae... j-já... n-neutekl b-bych." Tae zesílil stisk jeho rukou, které pořád držely ty mé. Udělal ke mně malý krok, přičemž naklonil hlavu na stranu. Nepřerušovali jsme oční kontakt. „J-já... t-taky tě m-miluju Tae." Tae se šťastně usmál a přitáhl si mě do dlouhého objetí, které jsem mu nemohl neopětovat.
Odtáhli jsme se z objetí. „M-mohl bych tě políbit?" Na jeho otázku jsem váhavě kývl na souhlas. Tae mě chytil za boky na což jsem mu omotal ruce kolem krku. Chvilku se mi díval do očí, jakoby tam hledal povolení, které už stejně dostal. Pohledem sjel z mých očí na mé rty a konečně překonal tu malou mezeru, která nás od sebe dělila. Vyměnili jsme si jemné a něžné polibky plné lásky.
S Taem ležíme u něj v pokoji na posteli v objetí. Jako vždy mu ležím na břiše a nechávám se od něj vískat ve vlasech. Zvedl jsem hlavu a podíval se na jeho bezchybný obličej. Tae mi prsty prohrábl vlasy a podíval se mi do očí. „Copak?" Usmál se. „Nic. Jen jsem se na tebe chtěl podívat." Taemu se úsměv rozšířil do jeho obdélníčkového úsměvu. Jeho úsměv je něco, co bych mohl pozorovat do konce života a nikdy by mě to neomrzelo. Jeho úsměv je jedinečný a pro mě ten nejkrásnější.
„A jsi spokojený s tím co vidíš?" Trochu jsem zčervenal, ale hlavu jsem nesklopil. „Uhm" Kývl jsem na souhlas. Myslel jsem, že Taeho úsměv už nemůže být větší, ale opak je pravdou. Právě mi ukazuje ten nejširší a nejupřímnější úsměv, jaký jsem u něj za celou dobu co sním bydlím viděl. Což taky zapříčinilo můj úsměv. „To jsem rád." Řekl a dal mi pusu na nos. Střihl jsem ouškama a zčervenal ještě víc. Položil jsem si hlavu zpátky na jeho hrudník a znovu se nechal vískat ve svých tmavých vlasech.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
