Take care of me

42

Taehyung se co nejrychleji vrátil zpět do nemocnice. Takhle do nemocnice snad ještě nikdy nepospíchal a to ani když šel pozdě do práce.

Jen co vešel do budovy, do které potřeboval, vydal se směr pokoj číslo 301. Tam našel Yoongiho sedícího na židli u Jungkookovy postele jak si čte knihu. Taehyung položil menší kufr s Jungkookovými věcmi do rohu místnosti. Yoongi zatím položil svou rozečtenou knihu na stolek.

„Hyung jak mu je?" Yoongi věnoval Taehyungovi neutrální výraz. „Pořád stejně, ani se nepohl za tu dobu, co si byl pryč." Taehyungova ústa opustil tichý povzdech. Svůj pohled stočil k Jungkookovi, ke kterému přišel a sedl si k němu na postel. Chytil Jungkooka za ruku, kterou políbil na hřbet a přitiskl si ji k srdci. „Jungkookie prosím vzbuď se. Chybíš nám."

Yoongi jemně pohladil Taehyunga po zádech a s tím, že je nechá o samotě odešel.

----------

Už to jsou dva dny od Jungkookova zkolabování. Dva dny, co Taehyung chodil za Jungkookem. Dva dny, které se Taehyung pořádně nevyspal, protože hlídal Jungkooka.

Taehyung leží s Jungkookem v jeho nemocniční posteli a objímá ho ze spaní. Taehyung po půl dni, co hlídal Jungkooka vyčerpáním usnul. Probudila ho až ruka, prohrabující jeho vlasy. Taehyung otevřel oči a unaveně se posadil. Chvíli se rozhlížel po pokoji, aby zjistil kdo ho probudil, jenže nikoho neviděl. Potom mu to ovšem došlo. S vykulenýma očima se otočil k usmívajícímu se Jungkookovi. 

„Kookie ty jsi vzhůru?!" Jungkook se usmál nad Taehyungovou radostí a s úsměvem kývl v souhlas. Taehyungovi se začaly v očích lesknou slzy a hned svého přítele zmáčkl v objetí. Jungkook mu objetí s radostí opětoval a se sklopenými oušky si zavrtal hlavu do ohbí Taehyungova krku.

„Moc si mi chyběl. Už mi to nikdy nedělej jasné?" Taehyungovi stekla jedna slza po tváři. Tak moc mu Jungkook chyběl. Jungkook své objetí kolem Taehyungova pasu ještě zesílil a znovu jen kývl v souhlas. „Promiň." Zašeptal Jungkook a pomalu se z objetí odtáhl.

Jungkook se opřel o čelo postele a položil si ruce na bříško, přičemž mu pohasl jeho úsměv. Taehyung si položil ruce na ty Jungkookovy a donutil ho s ním navázat oční kontakt. „Neboj se, je v pořádku." „Určitě?" Taehyung věnoval svému příteli úsměv, přičemž kývl v souhlas.

„Co se vůbec stalo?" Zeptal se najednou Jungkook, jelikož vůbec neví co se stalo a už vůbec netuší, jak se dostal do nemocnice. „Omdlel si, ale naštěstí jsem tě stihl chytit než si spadl. Pak jsem tě hned odvezl do nemocnice." Jen co to dořekl, stekla mu další slza po tváři. Jungkook mu položil ruce na tváře a palci mu utřel mokré cestičky od slz. „Promiň." Řekl Jungkook a znovu objal Taehyunga.

Hned po tom, co se odtáhli z objetí, Taehyung zavolal Yoongiho, aby se přišel podívat na Jungkooka. Tomu hrál na tváři široký úsměv, když viděl, že je Jungkook vzhůru. Zatím co Yoongi kontroloval Jungkooka, Taehyung jim došel pro oběd do nemocničního bufetu.

Taehyung položil jejich oběd na noční stolek a nechal mluvit Yoongiho. „Všechno je naprosto v pořádku, ale jelikož máš do týdne termín, tak si tě tu necháme." Jen co to Yoongi dořekl, Taehyung i Jungkook chtěli začít protestovat. Oba chtěli už konečně usínat v objetí toho druhého, ale zase jim to něco překazilo.

Yoongi nakonec oba přesvědčil, že bude nejlepší, když tam Jungkook zůstane, i když mu to dalo docela práci.