Take care of me

2

Už přes dva měsíce se hybridí chlapec toulá ulicemi Seoulu. Už dva měsíce škemrá o každý kousek jídla a i přes to už takovou dobu neměl nic pořádného k jídlu. Ale to až tak nevnímá, jelikož na to už byl zvyklý od svého pána, který mu na jídlo dával jen to, co sám nedojedl, takže se na chudáka chlapce občas ani nedostalo.

Je rád, že utekl. Dodnes za tu možnost útěku děkuje Bohu. Konečně může spát v klidu, bez toho, aby se bál, že ho někdo znásilní nebo ho zbije jen za to, že vůbec existuje. Přitom kdyby se ho kdokoliv zeptal jestli je rád, že je tady, s jistotou by odpověděl, že se o svou existenci neprosil.

Dokonce si za tu dobu našel i místo na přespávání. Je to místo plné vyhozených krabic -od věcí, které už lidé nepotřebují- , v jedné ze zapadlých uliček. Je to sice nebezpečné místo, ale pro hybridího chlapce je to jediné místo, kde se může cítit aspoň trochu v bezpečí. 

Zrovna jde z procházky po parku. Už je blízko svého improvizačního příbytku, když v tom se mu z nedostatku jídla a spánku začnou třepat nohy. Chlapec s  králičími oušky se chytil stěny uličky a snažil se nějak dostat ke svému místu přespání. Nohy se mu, ale roztřepaly ještě víc a on ztratil rovnováhu. Upadl na tvrdou zem a následně do nekonečné tmy.