Take care of me

17

Taehyungův pohled

Ráno mě probudil všemi milovaný zvuk budíku. Vzal jsem si do ruky mobil a budík rychle vypnul. Naštěstí Kookieho nevzbudil. Ještě chvíli jsem se kochal tím roztomilým stvořením spícím v mém objetí. Pohladil jsem ho po tváři a opatrně aniž bych ho vzbudil jsem vstal. 

Šel jsem do svého pokoje, kde jsem se převlékl z pyžama do bílého trička a béžových volných kalhot. Poté jsem sešel schody a vydal se do kuchyně. Na snídani jsem si udělal tousty a rovnou jsem udělal dva i pro Kookieho. Nakonec jsem šel do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby a učesal se. 

Podíval jsem se na hodiny, díky kterým jsem zjistil, že je akorát čas vyjít. Šel jsem na chodbu, obul se, oblékl si kabát, protože je venku pořád zima a šel jsem do práce.

„Ahoj hyung." 

„Ahoj Tae." Pozdravili jsme se s Yoongim, když jsme se potkali v šatně. „Jak to šlo, když jsem tu nebyl?" Yoongi se na mě otráveně otočil a propálil mě pohledem. „Špatně. Všechnu práci dali mně. Ani zdřímnout jsem si nemohl." Postěžoval si Yoongi. 

„Pokud vím, tak v práci by se spát nemělo. Člověk by řekl že se poučíš." Yoongi se jen zasmál. „Něco se nikdy nezmění Tae." Mykl rameny. Radši jsem už nic neříkal a převlékl jsem se do bílého trička, na které jsem si dal bílý plášť a oblékl jsem si bílé kalhoty. Počkal jsem až se převleče i Yoongi a potom jsme šli oba do své ordinace.

V práci je zatím celkem klid. Bylo tu pár lidí, kteří uklouzli na ledě. Právě jsem vyplňoval nějaké papíry ohledně jedné pacientky, když mi někdo zaklepal na dveře. „Dále." Řekl jsem polohlasně a dovnitř vstoupila Jisoo. 

„Co potřebuješ Jisoo?" Jisoo je Yoongiho sestra. Zdravotní sestra, pomáhá mu v ordinaci. „Tae mohl bys jít prosím probudit Yoongiho?" Jisoo za mnou jde vždy, když Yoongi usne abych ho probudil. Udělala by to sama, ale když ho minule probudila, začal po ní křičet. Od té doby chodí za mnou. „Jasně." Zasmál jsem se a šel za Yoongim. 

Došel jsem k němu do ordinace a viděl ho tam ležet na stole s hlavou položenou na hromádce papírů. „Ten člověk usne kdykoliv a kdekoliv." Pokroutil jsem nad ním hlavou a šel k němu. Chytil jsem ho za ramena a zatřásl s ním. On ale nic. Takhle jsem to zkoušel ještě chvíli než mi došla trpělivost. Vzal jsem skleničku do které jsem napustil studenou vodu a šel s ní k Yoongimu. 'Tak teď jsem mrtvý.' Řekl jsem si v hlavě a vylil vodu ze sklenice na Yoongiho. Ten sebou cukl a hned se posadil. 

Jen co mě uviděl začal po mně řvát. „Taehyungu jsi ty normální. Víš, že je spoustu normálních způsobů jak mě probudit?" 

„Zkoušel jsem tě vzbudit normálně, ale ty sis dál spokojeně spal. Kdyby si nespal v práci, nemusel bych tě polévat vodou. Tak si nestěžuj." Odpověděl jsem mu stejným tónem. Yoongi se na mě jen naštvaně podíval a slezl ze stolu na kterém do teď spal. „Stejně už nám skončila směna, tak se pojď převléct a půjdeme domů." Yoongi kývl na souhlas. Oba jsme se vydali do šatny, kde jsme se převlékli. 

„Tak co Kook? Už si s ním pokročil?" Vycházeli jsme z nemocnice a pomalu se vydali směr naše domovy. „Už se mě tak moc nebojí. Neřekl bych, že mi stoprocentně důvěřuje, ale už je to lepší. Včera se mu zdála noční můra a nechal se ode mě uklidnit, což jsem se divil, ale jsem za to rád. Dokonce mi usnul v náručí." 

„Páni. Jde vidět, že ti už začíná věřit." Řekl uznale Yoongi. „Ano jsem za to hrozně rád. Sice to bude chtít ještě nějaký ten čas, ale to mi nevadí." Na chvíli jsem se odmlčel, ale hned jsem dodal. „Jen...nechci ho nechávat doma samotného. Jenže já musím chodit do práce." Yoongi se na mě podíval. Vypadalo to že nad něčím přemýšlí. Nakonec ale promluvil. 

„Tak mu kup nějaké zvířátko. Aspoň se nebude nudit." Hned jsem ho objal a začal mu děkovat. Yoongi mě hned, jak mohl odstrčil a zpražil mě pohledem. On totiž nemá rád objímání. Heh nevadí. „Jo a Kookie se na vás ptal a chtěl abych se tě zeptal, jestli nechcete přijít." 

„Jimin bude štěstím bez sebe. Pořád se mě ptá kdy ho konečně pozná." Zasmál se Yoongi. „Dobře, tak nechcete dojít třeba zítra po práci?" 

„Proč ne." Domluvili jsme se a společně jsme vyšli směr zverimex.

Právě vycházíme ze zverimexu se strašně roztomilým králíčkem v přepravce. „Proč si nevybral toho přítulného?" Tuhle otázku slyším už asi po třetí. Oni tam totiž byli dva králíčci, kteří se nám líbili. Jeden byl strašně přítulný a společenský a ten druhý hodně plachý a odtažitý. Vybral jsem toho plachého. Yoongi se mě pokoušel přemluvit abych ho vrátil, ale já jsem nechtěl. Samozřejmě jsem mu vzal ještě klec a ostatní potřebné věci, které teď musíme nějak dostat ke mně domů. Naštěstí bydlím kousek odtud. „Protože mi připomíná Kookieho." Odpověděl jsem na Yoongiho otázku. Ten jen protočil očima a pomohl mi donést všechny věci domů.