Take care of me

32

Probudil mě pohyb člověka, na kterém ležím. Tae se snažil mě ze sebe opatrně sundat. Protože nechci aby odešel, tak jsem si ho přitáhl blíž k sobě a objal ho pevněji. Slyšel jsem jak se potichu zasmál. Pokusil se znovu vymanit z mého sevření, ale já jsem se k němu víc přitulil.

„Prosím, nechoď." Zakňučel jsem prosebně a propletl si s Taem nohy. Tae se usmál. „Rád bych tady s tebou zůstal zlatíčko, ale víš, že musím do práce." Nad tou přezdívkou, co mi dal jsem zčervenal. Tae mě poškrabkal za ouškem a následně mi dal pusu mezi ouška. „Kookie brzo se vrátím, ale teď mě musíš pustit." „Tae~! Nechoď, prosím." Zakňučel jsem. „Sice nerad, ale víš že musím." Povzdechl jsem si, protože vím, že má pravdu. „Tak aspoň než znovu usnu. Prosííím." Poprvé jsem zvedl hlavu a udělal na něj štěněčí pohled. Tae si poraženě povzdechl a já se vítězně usmál, protože vím, že to znamená, že tu se mnou zůstane.

„Tak dobře, ale něco za to chci." Zazubil se, na což jsem naklonil hlavu na bok, protože nemám nejmenší ponětí co by po mně mohl chtít. Tae se zasmál a prstem ukázal na svoje rty. Hned jak jsem pochopil, co po mně chce, jsem zčervenal a sklopil ouška i s hlavou. „Ne? Tak já jdu." Začal se zvedat, ale já jsem ho zastavil. „T-tae! Počkej." Tae si s úsměvem zpátky lehl a přiblížil se svým obličejem k tomu mému. Nadechl jsem se a následně jsem vydechl všechen přebytečný vzduch z plic. Obličejem jsem se přiblížil ještě blíž k tomu jeho a potom mu dal malou pusu. Tae se spokojeně usmál a přitáhl si mě do objetí. „A teď spinkej."

Ráno, nebo spíš dopoledne jsem se probudil už bez Taeho. Nakrmil jsem Muffi a sobě jsem ohřál oběd, který uvařil Tae. Po obědě jsem Muffi řekl co všechno se včera mezi mnou a Taem stalo. Muffi z toho byla naprosto nadšená. Jak jinak taky. Potom jsme si pustili pohádku, kterou jsme skoro ani nesledovali, protože jsme dělali blbosti.

Muffi usnula vedle mě na gauči a mně se taky pomalu začaly zavírat oči. Ovšem hned jak jsem slyšel otevření a následné zavření dveří, hned jsem se postavil a rozběhl se do chodby.

Hned jak mě Tae uviděl, roztáhl ruce. Neváhal jsem a s tichým výkřikem jeho jména jsem se rozběhl vstříc jeho náruči, která mi dodává pocit lásky a bezpečí. „Taky si mi chyběl." Zasmál se Tae zatímco mě pevně objímal. Po tom co jsem se odtáhli jsme šli do kuchyně za účelem se najíst. Ovšem po prozkoumání toho co máme v lednici jsme zjistili, že toho moc nemáme. Tae sepsal seznam a vyrazili jsme spolu do obchodu. Dneska jsem šel i já, protože chci být s Taem.

Celou cestu tam jsem se ho držel jako klíště a v obchodě ještě pevněji. 

Čím hlouběji jsme šli do obchodu, tím víc tam bylo lidí. Rozhlížel jsem se kolem sebe, jestli nezahlédnu něco ze seznamu, ale místo toho jsem uviděl 'něco' kvůli čemu jsem zamrzl na místě. Tae se hned zastavil a podíval se do mé k smrti vyděšené tváře. „Jungkookie co se děje?" Nezmohl jsem se na nic víc než se celý vyděšený vrhnout Taemu do náruče. „No tak maličký, co se děje? Celý se třeseš." Odtáhl si mě na délku paží a zadíval se do mých vyděšených a uslzených očí. „Kookie co-" „O-o-n j-je t-tad-dy. T-t-ae j-já s-se boj-jím. C-co kd-dyž s-si mě v-vezme zp-pátk-ky?" Tae se na mě díval zmateně a trochu vyděšeně. „O kom to mluvíš?" Když jsem se neměl ke slovu, stáhl si mě do objetí. „Řekneš mi to doma ano?" Kývl jsem na souhlas. Tae se semnou vydal domů. Absolutně neřešil, že tam nechal vozík plný potravin uprostřed uličky a jen mě dál táhl domů.

Doma jsme si jen skopli boty a posadili jsme se na gauč. Respektive Tae si sedl a mě si posadil do klína čelem k němu. Setřel mi další slzy, které si stihly najít cestu z mých uslzených očí. „Notak Kookie, proč pláčeš? Koho si tam viděl?" Posmrkl jsem a snažil se vydat ze sebe odpověď. „O-on můj b-býv-valý p-pán." Tae pochopil a stáhnul si mě do pevného a dlouhého objetí. Chtěl jsem se od něj odtáhnout a ještě něco říct, ale Tae mě objal ještě pevněji. „Už nemusíš nic říkat. Už je to dobré." Uklidňoval mě. „T-tae c-co kd-dyž si p-pro mě d-dojde? C-co kdy-" „Já mu tě nedám. Nikdo mi tě neodvede ano? Miluju tě a nenechám nikoho aby ti ublížil." Víc jsem se k Taemu přitulil. Tae se se mnou začal houpat ze strany na stranu.

Po tom co jsem se uklidnil jsem se od něj trošku odtáhl. „D-děkuju." Tae se usmál a palci mi setřel zbylé slzy na tvářích. „Neděkuj." Řekl s úsměvem na tváři. „T-tae?" „Hm" Podíval se mi do očí. „Taky tě miluju." „Oh zlatíčko." Stáhl si mě za tento den už po několikáté do objetí, které tak strašně miluju.