Caitlin:
Ležela jsem v posteli s výrazem do stropu, zkoumala jsem každičkou skulinku, která mě zaujala. Přemýšlela jsem jak pomstít svou sestru, jak jen to udělat.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Neobtěžujíc se zvednout jsem povolila vstup do mého pokoje.
,,Caitlin?" Nakoukla hlava Lila do dveří.
Zapřela jsem se o své lokty a podívala se na jeho vykukující hlavu. ,,Slyšel jsem to o čem jste se bavili s Jasonem, mohu ti nějak pomoc?" Pousmál se. Také jsem se pousmála. ,,Jsi hodný Lile, ale když mi nechtěl pomoct ani Jason, tak proč bys to měl dělat ty?" Prohlédla jsem si ho zkoumavě. ,,Protože jsi má kamarádka." Zasmál se a vešel dovnitř. ,,Ukaž mi to co máš." Přívětivý úsměv ozdobil jeho tvář. Naklonila jsem se k šuplíku a vytáhla obálku, kterou jsem mu podala.
Prohlédl si obálku: ,,Kdo ti to dal?" Nadzvyhl obočí. Pověděla jsem mu vše co se odehrálo v clubu. ,,Dodal, že odpověď naleznu o Jasone, ale je jako uzavřená schránka." Prohodila jsem rameny. Zamyšleně se díval před sebe. ,,Něco vymyslim, dej mi čas den, dva. Ozvu se." Mrkl a chtěl se postavit. ,,Ale já to chci vyšetřovat s tebou." Zaprotestovala jsem. ,,Dobrá, vezmi si notebook a za deset minut příjď zamnou do pokoje." Usmál se a odešel pryč.
Měla jsem obrovskou radost, že mi chce konečně někdo pomoct.
Lil hledal různé styly fotografií, snažil se najít člověka, který vyfotil ty fotky. ,,To je marný Lile." Řekla jsem smutně. ,,Není, mám to." Vítězně se usmál a rozklikl ikonku fotografky.
,,Mladá, s tou se prát přeci nemohu." Zasmál se. ,,Já už vůbec ne." Také jsem se zasmála. ,,Nepříjde ti někdy, že to těhotenství s Jasonem ti kazí život? Trvá to devět měsíců a nemůžeš ani pomstít svou sestru." Pronesl se zájmem. ,,S Jasonem mi to nevadí, teda jen někdy, když má ty svoje náladičky, ale jinak ne. Možná občas ano." zasmála jsem se společně s ním.
,,Kazdopádně kdyby něco zkoušela, tak jí zastřelim." Řekla jsem jako kdyby to byla ta nejistější odpověď. ,,Ty a střílet?" Vysmál se mi. ,,Když se jedná o mou sestru, tak ano." Ostře jsem řekla. ,,Víš, že takhle začínala polovina našeho gangu?" Nadzvyhl obočí. Pouze jsem přikývla. ,,Třeba nebudeš tak rozdílná od nás." Pousmál se. Ignorovala jsem to poslední co řekl a lehla si do jeho postele.
Něco vyprávěl do té doby než jsem ho přestala úplně vnímat a usnula, sice nechtěně, ale usnula jsem. Po dlouhé době jsem potřebovala trochu spánku.