Kdybych řekla, že mě na světě štvalo něco víc než Ryanův nezájem, tak by to byl můj obří zadek a nevýrazný ksicht. Všechno zlato prostě musela pobrat moje starší sestra Mel.
K čemu mi bylo, že jsem měla talent na jazyky a matematiku, když jsem vypadala jako vyšisovanej čmelák.
Dostala jsem se díky stipendiu na prestižní vysokou školu a věřte mi, že chodit mezi topmodelkama s umělýma kozama a napíchanýma držkama, kterým nebylo přes make-up a umělé řasy ani vidět do obličeje, nebylo moc jednoduchý. Asi jsem měla poněkud jinou představu o kráse než ony a místní kluci.
Jen řasenkou mohla disponovat možná tak moje sestra, která vypadala skvěle. Tyrkysově modré oči zářily na dálku, bílé zuby, plné rty a podmanivý pohled jí stačil, aby přitáhla pozornost Ryana. Majitele bytu, ve kterém bydlíme.
Možná to bylo i tím, že byla tmavší typ než já a měla perfektní postavu. Jo, chodila do posilovny s Ryanem a já mohla tak maximálně sedět doma s učebnicemi a šprtat se, abych vůbec měla na stipendium.
Kdybych pobrala tolik krásy, co sestra, mohla jsem se živit jako modelka, hosteska nebo sekretářka, ale já mohla dělat maximálně tak překladatelku někde hluboko v útrobách nějaké prestižní firmy.
Jako neměla bych si stěžovat, ale sestřičce to prostě jen spadlo bezpracně do klína a já musela dřít a učit se, abych si mohla dovolit ty samé peníze jako ona.
Pokaždé, když vešel Ryan těmi dveřmi, představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych byla já ona. Užívala bych si pohled jeho modrozelených dechberoucích očí, a tak ráda bych mu prsty pohladila světle hnědé vlasy. Nebyl sice nijak vysoký ani neměl dokonalou postavu, ale to já jsem vedle sebe ani nepožadovala.
,,Kde je šprtka?" zaslechla jsem Melisin hlas z předsíně.
,,U sebe, kde by byla?" dodala matka a já jen čekala, kdy se rozrazí dveře bez zaklepání.
Otočila jsem se od rozečtené knihy na prosklené dveře, když se v nich objevil sestřin povýšený úsměv jako vždycky.
,,Pojď do obýváku, máme pro tebe práci."
Rozbušilo se mi srdce. Kdo my? Máma o ničem nemluvila. Hlavou mi probíhalo tolik otázek.
Nervózně jsem vstala a upravila si tričko přes vytahané tepláky, abych zakryla svůj zadek. Hned za dveřmi mě praštily do očí Ryanovy boty. Určitě mi nabídnou nějakou trapnou práci, aby se mi mohli vysmát.
Vešla jsem do obývacího pokoje a všichni seděli u kávy včetně matky. Ta se musela účastnit vždycky všeho.
,,No pojď, sedni si." zaregistroval mě Ryan a mile se usmál.
Kéž by se na mě takhle usmíval pořád.
,,Mám pro tebe dobrou práci." podíval se na moji matku jako by to snad měla rozhodnout ona.
,,Jakou?" štěkla jsem.
,,Jedna rodina shání chůvu a hospodyňku. Mezi námi... Za každou informaci o téhle rodině dostaneš bonus. Zdůrazňuji, že chci zajímavé a pikantní informace." nechápavě jsem se mu zahleděla do obličeje.
,,A co bych měla dělat pro tebe?"
,,Paul je zloděj a podvodník, takže děláš správnou věc."
Sice jsem vůbec nechápala, proč to chtěl zrovna po mně, ale z našeho rozhovoru jsem pochopila, že Mel dělala zvěda na jiném místě. Matka navíc vrněla blahem, že pro Ryana budeme dělat obě. Představovala si ho totiž jako svého budoucího zetě a mohla se z něho zbláznit jen pro to, že měl prachy. Moje sestra by se ani s jiným nezahazovala.
Pravda byla, že jsem matce chtěla domů přivést někoho jako byl Ryan. Vždycky byla pyšná jen na sestru za to, co dokázala, ale já jsem jen dodělala školu. Nikoho nezajímalo, že tyhle školy nezvládnou všichni. Prostě jsem byla černá ovce rodiny.
Celou střední jsem byla pro tyhle lidi jen terčem hloupých narážek a vtípků. Nerada jsem vzpomínala na tyhle školní příhody.
Jako první jsem se setkala s Paulem Northonem. Mužem ve středních letech s vyčerpaným výrazem. Pytle pod očima vypovídaly za vše.
Ruce se mi třásly nervozitou, když jsem mu předkládala falešný životopis. Zkušenosti s hlídáním dětí jsem neměla, a proto jsem se trochu uklidnila, když vyšlo najevo, že se nejednalo o malé děti.
,,Abych byl konkrétní, nejmladší je Nicky. Je mu osm. Po matčině smrti moc nemluví. Má problémy s jídlem a ve škole je nesoustředěný. Pokud se jedná o poslušnost, tady se nemusíte bát. S Nickyho chováním není problém. Horší je patnáctiletý Jerry. S tím si nevím rady. Nejhorší věk. Myslí si, že může všechno a bere si příklad z nejstaršího Marca. Ten je samozřejmě tím nejhorším možným příkladem. Je mu pětadvacet a chová se jako by mu patřil svět. Samá párty, holky a nechci ani vědět, co víc. Největší moje pýcha je sedmnáctiletá Kylie. Je tady jako šperk. Však poznáš." procházeli jsme dlouhou chodbou a ukazoval mi jejich pokoje.
,,Ještě jste mluvil o vaší matce."
,,Ano. Trpí Alzheimerem, ale není to v tak hrozném stavu. Jen si občas něco vyslechneš vícekrát a dohlídneš, aby snědla své jídlo. Jinak je samostatná a vše zvládne sama."
Měla jsem z toho hlavu kolem, ale kvůli Ryanovi jsem to musela zvládnout. Neřekla bych, že jsem se mu chtěla přímo zalíbit, ale chtěla jsem dokázat celé rodině, že to zvládnu stejně jako moje sestra.
Paul byl sice příjemný pán, ale z vyprávění od Ryana jsem trpěla jistými předsudky.
Hned u snídaně mě představil se všemi členy své rodiny. Vyděšený a smutný chlapeček s karamelovými oči mě naprosto odzbrojil. Načesaná patka na stranu ho dělala ještě roztomilejším a sotva si zasedl ke stolu, znechuceně si prohlédl míchaná vejce před sebou. Očividně se toho neměl v plánu ani dotknout.
Jako druhá přišla Kylie. Krásná kučeravá blondýnka s modrýma očima zasedla naproti mně s úsměvem na rudých rtech.
A společně jako poslední přišli Jerry s jeho starším bratrem Marcem. Oba si byli dost podobní. Jak střihem, sebevědomým pohledem, tak i sladkým úsměvem. Ještě ke všemu měli podobné i vyjadřování. Ani jeden si mě nevšiml a komentovali nějakou holku. Až když si Paul odkašlal, přešli do režimu, kdy zmlkli a podívali se na otce.
,,Co je?" přehodil si Jerry žvýkačku na druhou stranu úst a otec kývl směrem ke mně.
,,A?" pokrčil Jerry rameny a zasedl ke stolu jako bych ho vůbec nezajímala.
,,Amy. Vaše chůva." nastalo ticho a Jerry s Marcem se na sebe pobaveně podívali.
,,Čekal jsem nějakou důchodkyni."
,,A myslíš si, že někdo v důchodovém věku by měl nervy na ty vaše neplechy?"
,,Já mám Marca. Nepotřebuju chůvu a když už teda, tak jsi mohl najmout..." naklonil se k otci blíž a myslel si, že to neuslyším. ,,...nějakou hezčí."
,,A dost! Amy je přijatá, takže nechci slyšet nějaké odmlouvání, zvláště ne od tebe Jerry." začal se mu tím pádem i Marc vysmívat.
Do takovéhle situace by se sestra nedostala. Nikdy by o ní nikdo neřekl, že není hezká. Byl to rozmazlený usmrkánek jen o pár let mladší, ale mrzelo mě, že si o mně tohle myslel.
,,Od kdy ti Marc pomáhá s úkoly?" vysmála se mu Kylie.
Já jsem odklonila zrak k malému Nickymu. Vrtal se ve vajíčkách a do úst nevložil ani sousto. Cítila jsem se asi jako on. Chtěla jsem se v té chvíli někam propadnout.
,,Nechutná ti to?" naklonila jsem se k němu a on vzhlédl, aby jen pokrčil rameny.
Nikdo ho sice do jídla nenutil, ale něco sníst musel. Zatímco rodina se dohadovala o mé existenci, já jsem vstala a poklekla k Nickymu.
,,Podívej se. Musíš něco sníst, protože přeci nechceš, aby ti ve třídě kručelo v bříšku. Dovedeš si představit to ticho a najednou šílené kručení v břiše. Všechny pohledy spolužáků budou patřit tobě, a to přeci nechceš. Nedopřej jim, aby se ti smáli." jeho nádherné hřejivé oči hypnotizovaly talíř před ním až nabodl kousek a vložil si ho do pusy.
Usmála jsem se a pohladila ho po jemných světle hnědých vlasech. Bod pro mě. Dokonce jsem ani nezaregistrovala, že se na mě celá rodina dívala.
,,Vidíš. Umí to i s Nickym."
,,S dovolením odnesu snídani paní Eleně." nandala jsem na talíř trochu vajíček a přidala bagetku.
Upalovala jsem po schodech s tácem a dávala pozor, abych nevylila čaj. Ani jsem nechtěla vědět, co si o mně mysleli.