(líbí se vám tahle písnička?)
Jason:
Znovu jsem propočítával naše zisky za poslední měsíc, od té holky jménem Lana jsme žádnou nesebraly, protože vážně nepotřebujeme použité zboží z nějakého nočního klubu, kde jsou známy. A také jsme nepotřebovali, aby po nás hned šli. Jeden případ hodí brzy za hlavu a bude to oukey. Prášky, drogy říkejte si tomu jak chcete se také v poslední době moc nedostali na trh. Stálý zákazníci čekali na svou pravidelnou dávku, když jsme byli pryč, takže přešli k jinému dealerovi. Poslední dodávka proběhla minulý týden v noci, ale nic z toho nepadlo, vznikla přestřelka.
Flashback:
,,Jasone máš to den ode dne dražší." Pronesl rozčíleně.
,,Nediv se. Za kvalitní zboží holt víc zaplatíš." Ušklíbl jsem se.
,,Vestak ty a tvoje drogy stojíte za hovno."
Na což Ryan vystřelil.
End-Flashback
Takže obchodům se také moc nevedlo. Začínal jsem být zoufalý.
Zvedl jsem se od masitého pracovního stolu a přešel ke skřínce ve, které mám zásobu alkoholu. Vytáhl jsem průhlednou sklenici se zlatavou barvou značky Port Charlotte Scottish Barley, whisky. Nalil jsem do malé kulaté skleničky skoro do její poloviny. Láhev znovu odložil na její dosavadní místo a odešel zpět k tmavému stolu. I v alkoholu musím mít pořádek.
Položil jsem skleničku na černý tácek a lokty se zapřel o stůl. Dlaněmi jsem projel blond patku a následně se napil. Hořká, ale přesto uvolňující tekutina zalila mé hrdlo teplem. Ozvalo se slabé zaklepání na dveře. Protočil jsem očima, chci tu být sám. ,,Zákaz vstupu!" Křikl jsem naštvaně a znovu se napil.
,,I já mám zákaz vstupu?" Do dveří nakoukla bruneta s rudě sytymi melíry. Nadzvedl jsem obočí a pokynul rukou na křesílko před stolem. Tohle budu muset vytmavit Alison, že jí sem pustila. Je to má obchodní partnerka, která se mi určitě akorát přišla vysmívat a čekat dokud jí nezabiju vzteky. Scarlett nebyla ošklivá, měla velká prsa a malý kulatý zadeček. Oblečení jí vždy ulitě padlo, nejspíš proto, že si ho nechávala šít na míru. Dnes na sebe navlékla odporný růžový kostýmek. Sundala si růžové sako a odložila ho na opěrku křesílka, vykouklo na mě její bílé tílko a stejně odporná růžová sukně. Elegantně se posadila, dala si nohu přes nohu a ruku spustila po opěrce. ,,Co chceš Scarlett?" Pouze se usmála. ,,Slyšela jsem, že v poslední době ti to moc nejde." Porozhlédla se po stole a místnosti. ,,A koukám, že drby jsou pravdivé." Zasmála se a její oči se zasekli na mé rozepnuté košili. Vysmívá se mi! Ta spropadená mrcha. ,,Je sice pravda, že za ty dva roky jsi se nějak vypracoval a zpřísnil, čím to asi bude." Zatlemila se. ,,Jestli jsi přišla jenom tak blbě kecat, tak rovnou vypadni!" Zvýšíl jsem na ní svůj hlas. ,,Klid Jasey, přišla jsem ti nabídnout pomocnou ruku." Oblízla si rty a usmála se přičemž na mě vycenila vybělené zuby. ,,Tak takhle mi už nikdy neříkej! Skoro jsem až po ní vykřikl, postavil jsem se a dlaněmi se zapřel o stůl. ,,Ještě něco?" Udělal jsem znechucený pohled a rukou pokynul ke dveřím. ,,Dobře, omlouvám se." Postavila se a zamířila ke mně, byl jsem v pozoru, ale ani se nehnul. Stoupla si za mě a zašeptala. ,,Moje číslo máš, až budeš mít náladu, tak dej vědět." Políbíla mě na krk a odešla k opěrce, kde měla sako, které si přehodila přes ramena. Poslala vzdušnou pusu a odcházela ke dveřím, nezapomněla kroutit boky.
V tom mě napadlo se podívat do desek, kde jsou dlužníci. Nechával jsem to nějak být což se sám u sebe docela divím. Otevřel jsem sytě modré desky a listoval. Hledal jsem zelené smičky, které značili úhradu zaplacenou a červené křížky, které značili nezaplacení. Postupně jsem si vytiskl fotky, místo kde se ten člověk nachází a dlužnou částku plus úroky.
Zdravím!
Omlouvám se, že je tato část krátká, ale už jsem na to neměla nervíky, pořád se mi to mazalo. Bolí mě u toho záda xD
Už se nám to krátí co? :(( Achjoo, do jaké jdete letos třídy? Já jdu do prváku a mám kapánek strach :D Každopádně vám všem držím palečky. Jinak všiml si někdo, že tuhle knihu píšu už rok?xDD to je coo :DDDD