"Annabell! Vstávej..." mluvil na mě ženský hlas.
"Dej mi pokoj, mami!" zakryla jsem si hlavu polštářem.
"Nebudu se s tebou hádat. Vstávej musíš do školy!" strhla se ze mně krásně vyhřátou peřinu.
Zatřásla jsem se a schoulila se do klubíčka. Je mi strašná zima a chci zpět svou peřinu.
"Vstávej nebo na tebe otevřu okno."
Neodpovídala jsem a chtěla opět usnout, protože jsem si nemyslela, že to opravdu udělá. Ale, ona to fakt udělala. Natáhla jsem si na nohy tričko a třásla se.
"Annabell! Vstávej!" křikla, ale já ji neposlouchala.
"Scotte!" zakřičela a já zakňučela. Chtěla jsem jen klid, teplo a spánek.
"Co je mami?" přišel Scott.
"Dostaň Annabell z postele."
Slyšela jsem jeho hlasitý smích. Potom mi někdo sebral polštář a já si zakryla tvář rukama.
"Půjde to po dobrém, nebo po zlém?" zeptal se mě klidně. Až moc klidně.
"Jdi do háje a mě nech spát!" zakňučela jsem.
"Co si tu měla Harryho, že si tak unavená?"
"Ne! Odjel do New Yorku na dva týdny." Řekla jsem smutně.
"Aha, tak proto. Ale to nemění nic na tom, že už si zmeškala dost, tak dělej!"
"Ne!" řekla jsem a otočila se mu zády.
Myslela jsem si, že odejde a dá mi pokoj, ale to jsem se spletla. Najednou jsem se ocitla na Scottově rameni. Rozešel se se mnou ven z pokoje. Křičela jsem na něj ať mě pustí, bušila ho pěstmi do zad, ale s ním to ani nehnulo. Až teď jsem si všimla, jaký má můj bratr svaly. Přišli jsme do kuchyně, kde byla máma, Allison, táta a Gemma. Všichni z nás měli strašnou srandu.
Scott najednou zastavil a položil mě na židli.
"Scotte, já ti jednu..."
"Taky tě miluju sestřičko!" dal mi pusu na čelo a já ho odstrčila.
"S vámi je tu víc srandy, než v Anglii." Zasmála se Gemma a já protočila očima.
Máma přede mě postavila talíř plný jídla a neodpustila si poznámku: Si strašně hubená, tak od stolu neodejdeš, dokud to nesníš!
Jelikož jsem měla strašný hlad, tak jsem to všechno snědla. Potom jsem se šla do pokoje připravit. Vlasy jsem si zapletla do francouzského copu a vyčistila si zuby. Lehce jsem se nalíčila a šla se obléct.
Dnes jsem se rozhodla pro světle hnědé jeany, bílé tílko s širokými ramínky, hnědé boty na klínku a hnědou kabelku. Dole jsem si vzala svůj rudý, zimní kabát.
"Tak, který z vás mě dnes hodí do školy?" zeptala jsem se s nezájmem, když jsem vešla do obýváku.
Všichni na mě zmateně hodili pohled a já čekala na jejich odpověď.
"Já nevím, kdo by tě mohl odvést." Řekl táta a moc se k tomu nehlásil.
"Tak mě dnes do školy hodí Scott, co?" zeptala jsem se a on se zamračil.
"Já-á..."
"Skvěle, tak pohni. Nemáme moc času."
Otočila jsem se a šla rovnou do garáže. Postavila jsem se před to jeho příšerné auto a čekala na něj. Za chvíli se tu objevil a odemkl ho. Nasedla jsem a vyjeli jsme do školy.
Po patnácti minutách jsme byli u školy a já chtěla vystoupit, když mě Scott chytil za ruku.
"Co se děje?" zeptala jsem se ho.
"V kolik ti končí škola?"
"Ve dvě, proč?"
"Přijedu tě vyzvednout."
"To je dobrý, já zvládnu dojít sama."
"Řekl jsem, že pro tebe přijedu!"
Zamračila jsem se. Co má tohle sakra znamenat?
"Co mi neříkáš, Scotte?" Všimla jsem si, jak vykulil oči a znervózněl.
"Cože? Co bych ti měl tajit? Už je toho dost! Běž nebo přijdeš pozdě!"
Odbočil od téma a čekala jak vystoupím. Zakroutila jsem hlavou a otevřela dveře.
"Víš Scotte, myslím si, že už těch tajemství bylo dost. Klidně mi to neříkej. Já se to dozvím, ale potom to nebude pro nikoho příjemné!" řekla jsem a práskla dveřmi. Rychle jsem se otočila a se sklopenou hlavou šla do školy.
Ale před vchodem mi někdo zkřížil cestu. Vzhlédla jsem a spatřila Barbie a ještě nějaké holky.
"Dovolíš, chtěla bych jít do školy!" zněla jsem ještě nepříjemněji, než jsem měla původně v plánu.
"Ale, ale.... ty si teda nová přítelkyně Harryho Stylese," zasmála se. Já si zkřížila ruce na prsou.
"A ty s tím máš nějaký problém?"
"To si piš, že mám. Dej okamžitě od něj ruce pryč!" řekla a já se zasmála. Je docela vtipná.
"A proč bych tě měla jako poslechnout?" nasadila jsem vážnou tvář.
"Protože se ti může něco stát!"
"Vyhrožuješ mi?!"
"Samozřejmě. Styles je můj, tak od něj ty svoje pracky pryč." Znovu mě rozesmála.
"Vážně? Tak proč tě odmítl v tom baru, hm?" Všimla jsem si jak ztuhla. Holky okolo ni si začali šeptat.
"N-nevím o čem to mluvíš?" koktala.
"Aha. Slečna se nepochlubila. Nepochlubila se, že ji Harry nechtěl? Zajímavé." Usmála jsem se.
"Ty jsi -"
"Jsem, ale nějak mi to nevadí. A teď když mě omluvíš, chtěla bych jít do školy."
Ještě víc jsem se usmála a obešla ji. Nechala jsem ji tam stát.
Šla jsem ke skříňce, abych si vzala učebnice. Svlékla jsem si kabát a pověsila ho. Vzala si učebnici na hodinu francouzštiny.
Zavřela jsem skříňku a šla do třídy. Vešla jsem tam a všichni se na mě podívala. Zmateně jsem zvedla obočí a všichni se zase začali bavit.
O co jako jde? To Harry ještě neměl holku, nebo co? A že už by to věděla celá škola?
Sedla jsem si do lavice a pořád na sobě cítila nějaké pohledy.
"Annabell!" zakřičel někdo a mnou trhlo. Zvedla jsem zrak na dotyčnou osobu a byla to Katie. Přiběhla k lavici a rychle se posadila.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ji, když popadala dech.
"Ty, ty si mi to neřekla!" vypadala uraženě.
"Co?"
"Ty si mi neřekla, že chodíš se Stylesem, sakra!"
"Jo tohle. Snad nejsi naštvaná?"
"Samozřejmě, že jsem. Jsem tvoje kamarádka a takovéhle věci si musíme říkat!" Zkřížila ruce na prsou. Zasmála jsem se a objala ji.
"Promiň, ale nezdálo se mi, že by si chtěla vědět s kým chodím." Usmívala jsem se.
"Jasně že chtěla! A ještě k tomu s Harrym. To je asi poprvé, co ho vidím s holkou. Vždy měl vztahy na jednu noc, ale nikdy ne normální vztah. Jak si to dokázala?"
"No...my...potkali jsme se v lese." Vymyslela jsem lež. Prosím, ať mi to uvěří.
"
V lese?" Hodila na mě podezíravý pohled.
"Jo...ehm...já si šla zaběhat a doběhla jsem k jeho sídlu a on mi pomohl zpátky. A nějak jsme přišli na společnou řeč...a...a... tak se to stalo."
Skvěle Annabell. Nic lepšího si nevymyslela? Vždyť tohle nevěříš ani sama sobě.
"Annabeeell." Naschvál protáhla mé jméno a já nasucho přehltla.
"Ty v sobě musíš něco mít, protože jsi první holka, co našeho kudrnáče klofla. Na to si plácneme." Zasmála se a já si oddychla. Usmála jsem se a plácla si s ní, jak chtěla.
Začala se mě vyptávat jaký Harry je, ale než jsem ji stihla odpovědět, tak zazvonilo. Do třídy vešel učitel a mohla začít hodina. Jelikož to byla francouzština, kterou ovládám, tak jsem si většinu času kreslila do sešitu. Nevím, jak se to stalo, ale vznikla mi z čmáranic Harryho podobizna.
Zmateně jsem se dívala na papír, když mi přišla sms. Odesílatel "♥". Musím si to hned změnit. Teď je to Harry ♥. Otevřela jsem zprávu a musela se usmát.
Sedím v letadle. Snažím se myslet na tebe, abych zakryl svoji nervozitu, ale nejde to. Sakra, ve dvě hodiny se mám sejít s tím profesorem a připadám si, jak před prvním sexem. Do háje s tím! - Harry
Porozhlédla jsem se po třídě, jestli mě nikdo nevidí.
Neměj strach. Zamilují si tě, já už tě miluju! ♥ - Annabell
Já tebe taky, ale tvůj názor se nepočítá miláčku! Co když to zkazím? Co když se mě budou na něco ptát? Co když nebudu znát odpověď? Víš co? Nejlepší by bylo, kdybych hned po přistání, které bude za chvíli, sedl do letadla zpátky! - Harry
Harolde! Nebuď posera! Zamilují si tě, nejen proto, že jsi sexy chlap, ale i proto že si hodně chytrý! Tak nestresuj! - Annabell
Čtu dobře, že si mi právě řekla, že jsem sexy? A toho poseru ti nedaruju! - Harry
Jo, napsala jsem, že si sexy! - Annabell
Zdá se mi to nebo si přes mobil odvážnější? Schválně, co z tebe ještě dostanu :D - Harry
Nech si to! - Annabell
Dobře, dobře. Co děláš?
On si chce teď povídat?
Sedím ve škole a porušuji školní řád, protože si s tebou píšu! - Annabell
Neboj se. Vyžehlím ti to u ředitelky. - Harry
Já si myslím. Přece by si nechtěl, abych zůstávala po škole. - Annabell
Neee. No nic. Přistáváme, večer ti zavolám, jak to dopadlo. Miluju tě - Harry
Já tebe taky - Annabell
Usmála jsem se a schovala mobil do tašky.
"Psala sis s Harrym?"
"Jak to víš?"
"Protože celá záříš." Usmála se na mě a já ji úsměv opětovala. Zbytek hodiny jsem už ani nevnímala a držela Harrymu palce.
***
Celý den byl celkem fajn. Až na to, že jsem se dozvěděla, že Harry řekl Niallovi a Zaynovi, aby mě hlídali. Hlavně proto, že tu bude fotbalový zápas a přijedou kluci z jiné školy. A co já jsem nějaké malé děcko, že musím mít chůvy? Obou jsem jim to řekla, uplácela, vyhrožovala, ale zřejmě mají větší strach z Harryho než ze mě. Celé dva týdny je mít za zadkem. Jupí!
Jak ráno Scott říkal, tak se i stalo. Čekal na mě před školou a já nastoupila. Celou cestu jsem byla ticho, protože jsem na něj byla naštvaná, protože mi něco tají. Snažil se se mnou komunikovat, ale dostával jen krátké odpovědě.
Dojeli jsme domů a já ihned vystoupila. Měla jsem strašný hlad a doufala, že máma něco uvařila. Mé prosby byly vyslyšeny a na oběd jsme měli lososa se zeleninou. Ale nikde jsem neviděla Gemmu. Kde by mohla být? Že už by odjela? Zeptala jsem se mámy, která mi řekla, že někam jela, ale večer by se měla vrátit. Nechala jsem to tak a dál to neřešila. Dnes byli všichni doma a rodiče chtěli, abych s nimi trávila čas. Zvláštní? Co tak najednou?
Nakonec jsem s nimi den strávila a užila si ho. Večer jsem se osprchovala a lehla si. Ani nevím, jak se to stalo, ale usnula jsem.
Tak tady máte další :D 27 Vote? :O Moc vám všem děkuji ♥ Ale jsem hrozná, že jsem poslední díl přidala před pěti dny. Měli by jste mě za to nakopat, ale víc nakopat by jste mě měli hlavně proto, že jsem díl měla napsaný, ale nějak jsem ho nebyla schopná přidat :D Tak snad se bude líbit. A příští díl už bude s Harrym :3 Takže dejte VOTE a komentujte :)