4.4.1980
Josephine se procházela po oddělení a kontrolovala pacienty. Zrovna když za sebou zavírala dveře, ozvala se ohlušující rána, která byla slyšet přes celé patro.
Slyšela výkřiky. Zoufalé křiky plné bolesti, strachu a beznaděje. Josephine zděšeně vytáhla z kapsy nemocničních kalhot hůlku a rychle přiběhla ke schodům, odkud se ozývalo nejvíce výkřiků.
Nevěděla, co se děje, nevěděla, co si má počít. Nevěděla, jestli někdo zemřel, či právě bojuje o život. Jen se snažila vyhnout lítajícím cihlám, díky zaklínadlu Bombarda.
Hlavou se jí ozývaly zoufalé výkřiky a lítaly jí hlavou. Blonďaté vlasy jí poletovaly se strany na stranu a občas vletěly do očí. V puse měla sucho, oči jí lítaly ze strany na stranu a svět jako kdyby se zpomalil. Viděla, jak zpomaleně někdo padá k zemi.
,,Prosím, pomoc!" zaječela jedna mladá dívka zoufale, ale okamžitě se na ni jeden člověk v kápi vrhl. A rozkousl jí hrdlo.
Josephine je okamžitě poznala a srdce se jí zastavilo. Smrtijedi. Přišli si pro ni a tito nevinní lidé, kteří do této nemocnice si přišli pro pomoc, umírají kvůli ní. Opět.
Rychle omráčila jednoho Smrtijeda, který bojoval s mladým, zhruba čtrnáctiletým, klukem. Za pár sekund by zemřel. Josephine mu ale přidala pouze pár sekund života navíc. Hned vzápětí po něm někdo poslal smrtící kletbu a on padl mrtvý k zemi.
Josephine se snažila odrazovat co nejvíce kouzel. Uhýbala. Ale věděla, že to nedokáže. Ostatní lékokouzelníci utekli nebo byli mrtví. Pacienti neměli sílu bojovat a ti, kteří byli v nejvyšších patrech, na konci chodby a zamčení, měli nejvyšší pravděpodobnost přežití.
,,To je ona!" vykřikl někdo a ukazoval na ni. ,,Poznávám její hůlku!"
Josephine se zděšeně otočila. Rozšířily se jí zorničky, když ji spatřila. Bellatrix Lestrangeovou.
,,To je Potterová! Ta bloncka!" vykřikla ještě jednou Bellatrix a všichni se po ní podívali. ,,Buď půjdeš dobrovolně a Pánovi zla předáš moc," sykla na Josephine nenávistně. ,,Nebo zemřeš. Je to prosté,"
V jejích očích bylo vidět naprosté šílenství.
Josephine prolétlo neskutečně moc vzpomínek během jediné sekundy. James, Remus, její rodiče a její malá Aylin.
Ani na sekundu neváhala a vykřikla jednoduchou odpověď: ,,Ne!" hned po Bellatrix poslala další kletbu, ale ta ji hravě odrazila.
,,Dobře tedy." zasmála se Bellatrix a vrhla po ní několik kleteb, které Josephine málem nevykryla. Zapotácela se, spadla na zem a než se vzpamatovala a ucítila cuknutí pupíku, jako když se přemístíš.
xxx
Obličejem tvrdě dopadla na zem. První co ucítila, byla bolest v čelisti, druhé bylo vypadnutí její hůlky z ruky a třetí byla kletba úplného spoutání. Všechno se to stalo během méně než sekundy.
,,Ach, Potterová," zasmál se chladný hlas a Josephine zamrazilo. ,,Čekal jsem na tebe!"
,,Co po mně chceš?" zasyčela Josephine. Ležela na chladné podlaze, valila jí krev z pusy a věděla, že za chvilku upadne do mdlob bolestí.
,,Tvoji... schopnost." řekl jednoduše.
Věděla, že na to dojde.
,,Ne, nikdy." vyslovila okamžitě - jako říkanku. Zavřela oči. Nechtěla to vidět.
,,Crucio!" zavřeštěl naštváním, že nedostal to, co chtěl.
Josephine se pohnula bolestí. Z očí se jí začaly valit slzy a přála si, aby tohle skočilo. Najednou nic. Bolest ustala. Myslela si, že zemřela, že má klid, ale ozval se znovu jeho hlas.
,,Máš možnost. Buď mi tu moc předáš nebo všichni zemřou." uchechtl se chladně. Josephine slyšela, jak se po zemi pohybuje něco velkého. Zachvěla se nechutí.
,,Potter, ta mudlovská šmejdka, krvezrádce Black, prašivý vlkodlak." všechno to vyslovil s co největší nechutí.
,,Nevíš kde jsou, nevíš to!" vřeštěla se slzami v očích. Aylin. problesklo jí hlavou. Tak moc ji milovala a bylo jí jasné, že už ji nikdy neuvidí. Bylo jí jasné, že právě teď je ten moment, kdy zemře.
,,Vím to, moc dobře to vím," zasmál se chladně. ,,Crucio!"
Miloval, když mohl své oběti týrat tím největším mučením - tím psychickým, které bolí o mnoho více, než to fyzické.
Josephine se znovu prohnula bolestí. Připadalo jí to jako hodiny. Měla na sobě oblečení nasáklé krví, obličej protkaný potůčky slz, ale její mysl zahlcovala jen jedna myšlenka. Na Aylin, Remuse, Jamese a všechny Poberty i s Lily. A Marlene, která kvůli ní zemřela.
Už ani neměla sílu si sem přivolat hůlku a bojovat. Pomalu se poddávala myšlence, že zemře.
,,Polední možnost," zavrčel Pán zla a naštvaně do ní bosou a chladnou nohou kopl.
Josephine, která se už ani nezmohla na bolestné cuknutí, notoricky zavrtěla hlavou.
,,Avada Kedavra!" vykřikl s co největší nenávistí proti její osobě a k Josephine se rozletěl smaragdově zelený blesk. Za půl sekundy zavřela víčka, jako kdyby pouze usnula.
Z jejího oka se vydrala poslední slza a její poslední myšlenku věnovala své rodině. A netušila, jak její smrt pomohla konci války.