Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

47. - Odvážná Nebelvírka

20.8.1977

Jen tak tak se jí povedlo přemístit. Celé roky o prázdninách kouzla nemohla používat, takže to byl značný nezvyk. Hůlku si zastrčila do mikiny a upravila si vlasy. Remus jí sice říkal, že nemusí mít žádný strach, ale stejně to nepomohlo. 

Rozpoznala jejich dům podle popisu, který jí řekl. Rozhodně zaklepala. Je přeci Nebelvír, ne? Je odvážná. Nebo by měla být. Dveře jí otevřel Remus, který se hned usmál. Objali se a Josephine ho rychle políbila. Nevěděla, jestli je nevidí rodiče a nechtěla vykročit špatnou nohou. 

Jako první uviděla vstupní síň, kde měli botník. Zdi měly bílou barvu, ale celkově cítila z domu radost. Nábytek byl z tmavého dřeva, ale někde byly nějaké malůvky barvami, zřejmě ještě z doby, kdy byl Remus malý. 

,,Dobrý den," pozdravila nejistě jeho matku, Hope Lupinovou. Měla stejnou barvu vlasů jako Remus, ale měla je protkané několika stříbrnými prameny. Byla rozhodně starší, než její matka, ale už teď věděla, že bude mít podobnou povahu jako Remus. ,,Máte tu to moc hezké." pokračovala Josephine. Musela jsem se usmát - byl to moc hezký rodinný domek.

,,Děkuji." usmála se na ni. 

  Zdvořile si sundala svůj lehký kabát, který si vzala s sebou a pověsila ho na věšák. Boty si rozvázala a dala do botníku. Dávala si pozor, aby je měla hezky u sebe. 

 Slova se ujala paní Lupinová. ,,Remusi, usteleš Josephine?" 

Paní Lupinová si všimla jejího zkoumavého obličeje. Remus odešel a ona se usmála. ,,Máme to tu malé, nevadí ti, když budeš spát u Remuse v pokoji?" zeptala se jí mile.

,,Samozřejmě, že ne. Děkuju, že jste mě pozvali."

 Hope Lupinová se usmála a uvolnila jí cestu dál do domu. ,,Nemáš vůbec zač, moc jsme si s Lyallem přáli potkat Remusovo děvče, kvůli kterému je tak šťastný!" 

Josephine nevěděla, co má odpovědět, tak se jen usmála. Už se chystala vyjít po schodech, ale vzpomněla si: ,,Kdy vám mám jít pomoct udělat večeři?"

,,To by jsi byla moc hodná, Josephine," usmála se. ,,Za hodinu stačí, ještě jsem vůbec nezačala."

Podle odhadu, usoudila, které dveře v prvním patře by mohly být od Remova pokoje. Otevřela je a zrovna zahlédla, jak jí Remus na zem pokládá matraci. Nemohla si odpustit rýpnutí: ,,Klidně by nám stačila jen jedna postel."

,,Heh, no, já-" zčervenal.

Než to stačil doříct, zasmála se. ,,Klid, to byl vtip," ujistila ho a přistoupila k němu, aby ho pevně objala, poprvé za měsíc. ,,Tyjo, ten měsíc bez tebe nešel vydržet."

xxx

21.8.1977

  Ráno se probudila omotaná kolem Removy ruky, která mu visela z postele. Původně on měl spát na matraci, ale Josephine se nenechala přemluvit, aby spala v jeho posteli. Ještě spal, takže se rozhodla převléct. 

 ,,Remusi," drbla do něj pak. Ten nakrčil nos a něco potichu řekl, čemu nerozuměla. Pomalu se k němu naklonila a lehce ho políbila na rty.  ,,Jestli chceš pusu, tak musíš vstát." štvala ho.

Remus otevřel oči, podíval se na ni a pak ji sám rychle políbil, než stačila uhnout. 

xxx

23.8.1977

  ,,Nevadilo by vám, kdybychom zašli na Příčnou?" zeptala se pana Lupina. Oba Removi rodiče byli moc milí. Pořád se usmívali a dala se s nimi prohodit rozumná řeč.

,,Ne, v pořádku." usmál se. ,,Musíte taky být i venku. Navíc, je vám už sedmnáct, takže si můžete dělat co chcete." 

Josephine se usmála, z věšáku si vzala kabát a obula si boty. Na konec léta bylo nezvyklé chladno a měla být bouřka. Ale ta v Anglii nezvyklá nebyla. 

,,Máš seznam?" ujišťoval se Remus.

 ,,Jasný, v kabelce." přikývla a zavřela za sebou dveře od jejich domu. ,,Chytni se mě," pobídla ho, aby se mohli přemístit. Udivovalo ji to, ale šlo jí přeci jen trochu lépe, než jemu.  

Trochu se jí zamotala hlava a protože ještě neuměla dostatečně vychytat přistání při přemisťování, neudržela se na nohách a Remuse vzala k zemi s sebou. Rozpačitě se pak zvedala a se smíchem mu pomáhala na nohy. 

Když se dostatečně oprášili, připomněl jí: ,,Nejdřív musím ke Gringottovým." 

xxx

Hned po vybrání peněz zamířili do knihkupectví pro nové knížky. Vesele pozdravila prodavače a vyptala se ho na to, kde je najde. 

 V uličce pobrali to, co potřebovali. ,,Přeměňování, formule, bylinkářství, lektvary... Chybí mi něco?" zeptala se Remuse, který stál vedle mě.

,,Obrana a studium mudlů?" 

Všechny knížky si položila na stůl, který byl poblíž a klekla si k nižším poličkám, kde je minulý rok našla. Chvíli bylo ticho a pak se ozval Remus: ,,Joseph?"

,,Hm?"

,,Hele, jak to s námi plánuješ?" Jeho otázka ji zarazila. Nakrčila obočí. Čekala ji až tak na konci sedmého ročníku, pokud by jim vztah vydržel. 

,,Proč se mě na to ptáš teď?"

,,Chci s tebou chodit... a pak bychom spolu mohli bydlet..." 

Zvedla se a na stůl přihodila další knížky, které oba potřebovali. 

,,Myslel jsem si, že ty taky," řekl. Přistoupil k ní a Josephine si ho podezřívavě měřila, ale pak se na něj překvapeně podívala.

Přikývla. ,,Ano... já taky. Proč se mě na to vůbec ptáš?"

,,Jsem do tebe strašně moc zamilovaný. Víc, než si umíš představit." řekl jí potichu. Nehledě na to, že kolem nich byla spousta dalších lidí, políbila ho. 

,,Však já taky, Reme."

xxx

Seděli společně ve zmrzlinářství Floreana Fortescua. Do oken bušil déšť a je pohltila nostalgie.

,,Pamatuješ si, když jsi tady byla poprvé?" 

S úsměvem přikývla. ,,Samozřejmě." Vzpomínala si na to moc dobře. Byla tu s Jamesem a svými rodiči. U pultu byla zrovna nějaká mudlorozená čarodějka s rodiči, protože se ptali na to, kde co najdou a mohou koupit. Vyklubala se z ní Lily Evansová. 

 Usmála se tedy na ni a představila se, stejně jako čarodějka. Bylo jim tehdy jedenáct. ,,Nemůžu uvěřit, že tam pojedeme naposledy."

,,Já taky ne," povzdechl si Remus a díval se na prázdnou ulici z okna zmrzlinářství. ,,Musíme si to pořádně užít."