Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

81. - Nezapomeň, že na konci tunelu je vždy světlo

9.4.1980

 Remus seděl na posteli a oblékal Aylin do smutečních šatů. Ta to ještě nechápala, takže jí to připadalo jako jedna velká hra.

,,Aylin," oslovil ji tiše. ,,přestaň sebou mlít, prosím," řekl hlasem bez síly.

 Po chvilce strávenou jejím oblékáním, vydal se z domu a zamknul za sebou. Fideliovo zaklínadlo pořád fungovalo, takže se nemuseli bát. Rychle je přemístil ke hřbitovu.

 Jakmile Remus spatřil všechny osoby v černém, zamotala se mu hlava. Aylin držel v náruči a nesl ji k ostatním. Odmítal se tam podívat. Odmítal ji znovu spatřit mrtvou. 

Její tělo se během mučení přeměnilo na její klasickou podobu, takže zemřela ve svém těle.

 ,,Remusi," přiběhla k němu Lily, když ho uviděla a vzala mu Aylin. Rychle ho objala a sjela ho zkoumavým pohledem.

 James seděl zlámaně na židli a rukou si podpíral hlavu. Sirius seděl vedle něj a koukal do prázdna. Peter ani nemrkl, protože věděl, že to byla jeho chyba. I když to ostatní nevěděli.

Thomas seděl také vedle nich a kousal si ret do krve. Gabrielle ho držela za ruku a nechala svým slzám volný průchod. Na pohřbu by se mělo brečet.

 ,,Díky," špitl Remus šel si sednout k ostatním.

Bylo tu málo lidí - Sirius, James, Lily, Thomas, Gabrielle, Peter, Brumbál, Hagrid, Alice s Frankem nebo například Elizabeth. Po pár minutách, co se ujistili, že tu jsou všichni, ozval se Brumbálův hlas.

,,Dnes jsme se tu sešli, abychom uctili památku odvážné Josephine Potterové."

Nikdo neřekl ani slovo.

Brumbál o ní řekl dalších pár hezkých vět a pobídl Jamese, který se znovu rozbrečel, aby o ní něco řekl. James si rukávem otřel slzy, rozklepanými prsty si projel vlasy a z kapsy v bundě vytáhl papír.

,,Josephine byla moje součást," řekl a hleděl do papíru, protože kdyby se podíval před sebe, uviděl by Josephine v rakvi.

Přál si, aby vyskočila a zakřičela: ,,Apríl!", políbila Remuse, objala ho a udělala vtipný obličej na Aylin, aby se její malá dcera rozesmála.

,,Josephine mi vždy pomohla," pokračoval, ,,byla milá, a přestože jsme se občas pohádali, vždy mi odpustila a hodila to za hlavu. Pomohla mi s Lily," u toho se usmál a podíval se na Lily, která se na něj překvapeně podívala.

Spatřil i Thomase s Gabrielle, kteří se pevně drželi za ruku, aby nezačali vzlykat.

,,Pamatuju si, jak nás zařazovali. Já jsem šel první a hned jak mě zařadili, Joseph byla nervózní, že bude v jiné koleji a rozdělili by nás." znovu se usmál nad tou vzpomínkou. ,,Nebo jak na ni tehdy Remus shodil knihovnu a pak jí pomáhal to celé sestavovat a oba dostali školní trest."

Remus se nad tím usmál a líbl Aylin do vlasů. Už teď věděl, že jí bude hodně podobná.

,,Nebo jak začali s Remem chodit. Jak nám u Hagrida pověděla, že čeká dítě."

Hagrid ve třetí řadě zatroubil do kapesníku.

,,Nebo všechny ty Vánoce v Bradavicích. Nebo tyhle, jak tě, Josephine, Remus požádal o ruku. Na všechny ty vtípky s Thomasem nebo na tu lampiónovou tradici."

Remus si vzpomněl, že právě za čtrnáct dní se už měli brát. Místo toho bude tou dobou v rakvi, dva metry pod zemí.

,,Jsi ta nejlepší sestra, kterou jsem mohl mít. A nikdy si neodpustím, že jsem tě nedokázal ochránit. A prosím, Josephine, pozdravuj naše rodiče." její jméno zašeptal a zvedl hlavu k ostatním.

Sešel ze stupínku, na kterém stál, a zadíval se na její tělo v rakvi.

Vypadala, jako kdyby spala. Rány měla zacelené, hnědé vlasy učesané a podél těla. Na sobě měla své oblíbené květované šaty.

James jí do rakve přiložil malé přáníčko k narozeninám, které jí vyrobil, když mu bylo pět. Se svěšenou hlavou došel k Lily a v tichu se sedl vedle ní. Usmál se na Aylin, která nechápala, proč její maminka leží v rakvi a nedýchá.

Remus se zvedl, utřel slzu, stejně jako James, a stoupl si na stupínek. ,,Josephine jsem až tak do konce páťáku bral jako milou a chytrou Jamesovu sestru, která ráda chodí do knihovny.

To, že k ní něco víc cítím, jsem si uvědomil asi o Vánocích v šestém ročníku, ale myslel jsem si, že to nemůže vyjít, protože jsem pro ni moc nebezpečný."

Remus by si teď sám sobě nafackoval, že něco neudělal a chodili by spolu dřív. Strávili by spolu více času.

,,Ale ona mi dokázala, že by ji nezastavil ani apokalypsa a po pár týdnech, kdy se dozvěděla, co jsem zač, začali jsme spolu chodit. Cítil jsem se jako nejšťastnější člověk pod sluncem. V sedmém ročníku začala čekat Aylin. Byla to jedna z věcí, která se nejdříve jeví jako ta největší chyba v životě, ale vznikne z toho to nejlepší v životě." na chvilku si odmlčel a došlo mu, že je to vše, co by chtěl o ní říct. ,,Miluju tě a navždy budu." řekl do ticha a usadil se k Jamesovi.

,,Bylo to moc hezký," usmál se slabě James a pozoroval Thomase, jak pokračuje ke stupínku, aby něco také řekl.

,,Josephine navždy budu milovat. Nechci zapomenout." řekl mu Remus.

,,Na ni se ani nedá zapomenout," poučil ho James. ,,Byla výjimečná.''