Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

37. - Medový ráj

16.3.1977

Bylo brzké odpoledne a Josephine se těšila na odpoledne strávené s Thomasem a čistou hlavou - pro dnešek bez Remuse a bez všelijaké moci.

,,Jdeme?" zeptal se mě Thomas a ukázal na řadu na pozemcích, kde kontrolovali naše jména, jestli máme povolení.

Josephine s úsměvem přikývla a stoupla si do řady, která se rychle pohybovala. Za dvě minuty už školníkovi říkala svoje jméno. Ten chvilku něco hledal v papírech, pak kývl a věnoval se Thomasovi.

U něj taky nebyl problém a mohli vyrazit do Prasinek. Došli na rozcestí, kde byly tři cesty. Do středu města, k Taškářovi, který byl kousek od ostatních obchodů, a do Medového ráje, kam mířili.

xxx

Vešli dovnitř. I přestože měli volno čtyři hodiny, bylo tu plno k prasknutí. Odevšad se ozýval smích, lidé se bavili a ochutnávali sladkosti nehledě na to, že by je měli nejdřív zaplatit. Josephine zamířila k čokoládám. Bylo tam několik nových druhů.

Ale... stál tam on. Remus. Nevšímal si jí, asi ji neviděl. Josephine se pokusila z toho nedělat velké drama a s úsměvem ho pozdravila. Remus se na ni překvapeně otočil a pak se sebral a odešel.

xxx

Když se Remus začal vzdalovat od čokolád, Jamese to překvapilo. To se moc často nestávalo. ,,Reme? Počkej! Kam běžíš?" 

Vyběhl za ním z Medového ráje. Ku podivu Remus běžel docela rychle, takže musel přidat, aby ho neztratil. Po chvíli se zastavil a opřel se o roh jednoho domku. Ten měl zelenou barvu a byl skoro až na konci Prasinek.

James se na něj udiveně podíval a chytl ho za rameno. ,,Co se děje? A vůbec... proč jsi na Joseph poslední dobu tak hnusnej? Seš nějakej divnej."

,,Já, já... Nejsem na ni hnusnej," hlesl.

,,Ale jo. Vyhýbáš se jí. Vyliješ na ni při obědě pití a když tě pozdraví, tak se sebereš a odejdeš. Co ti je?"

Remus se na něj podíval. ,,Ona to ví." řekl jednoduše. Jamesovi nejdřív nedocházelo, co myslí, ale pak se na něj překvapeně podíval. 

,,Jako to, že jsi vlkodlak?"

,,Jo."

James se usmál. ,,Ale vždyť jí to je jedno. Má tě ráda. Poslední dobou o tobě celkem často mluví,"

Remus se na něj zadíval a nevěřil tomu, co slyší. ,,Fakt?"

James ho ujistil a pak se ho zeptal: ,,Proč se jí teda vyhýbáš? Joseph poslední dobou vypadá nějak... smutně."

Remus se divil, že to Jamesovi ještě nedošlo. Skoro vyděšeně se na něj podíval. ,,Já jí něco udělám, nechápeš to?!" 

Jamesovi v tu ránu došlo, proč si to myslí. ,,Remusi... tobě se Joseph líbí?" vydal ze sebe.

V Remusovi hrklo a pokoušel se z toho nějak vymluvit. ,,Ne... já ani nemů- jo. Asi jo." Když se na něj James uškleboval, znovu mu zopakoval, co řekl před chvílí: ,,Ale já... chápeš, já bych jí něco udělal, jsem vlkodlak! Jsem zrůda a nic takového si nezasloužím!" 

,,Remusi, notak." zarazil ho. ,,Nic takového neříkej! Je ti to jasný?"

 Náměsíčník nakonec přikývl, protože nemohl jinak. Usmál se na něj. Konečně to z něj všechno vypadlo.