Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

55. - Už víš, na co máš myslet

První, co to ráno ucítila, byla bolest hlavy. O dost větší, než normálně. Se zamručením se pomalu přetočila na bok. Co je vlastně za den? Sobota?

A v ten moment, kdy se otočila, měla málem infarkt. Ucítila cizí tělo. Okamžitě vystřelila do sedu a otevřela oči. Hlava jí odpověděla ještě větší bolestí, že málem vykřikla.

Byla v pokoji Pobertů. Poznávala ho moc dobře - podle plakátů, které měli na stěně, typickému zápachu nebo hromadě oblečení po celém pokoji. Vedle ní ležel Remus, který v klidu oddechoval a jí pomalu docházelo, co se tak asi v noci mohlo stát.

Nahlas zaklela a chytila se za hlavu. To se vážně spolu vyspali? A ona si z toho nic nepamatuje? Takhle si tu určitě nepředstavovala... 

 Prudce zatřásla s jeho ramenem. ,,Reme!" zašeptala. Remus jen něco zamrmlal ze spánku a přetočil se na bok. ,,U Merlina, Remusi! Vstávej!" pokusila se znovu. 

 Pomalu otevřel oči, zmateně se na ni podíval a pokusil se ji políbit. ,,Co tu děláš?"

,,Remusi..." začala, ,,Mám takový podezření, že jsme se spolu vyspali. My jsme se asi dost opili," klesla hlasem a aby se mu nemusela podívat do očí, tak si začala sbírat své oblečení ze země. Cítila se strašně. Trochu se styděla a mrzelo ji to. A k tomu ji nesmírně bolela hlava, která určitě nepomáhala. 

Taky si všimla, že v pokoji nikdo nebyl. Byl tu klid a ticho. 

Když si Remus uvědomil, co mu sdělila, otočil se jejím směrem. ,,Cože?"

Josephine si na sebe rychle navlékla spodní prádlo a kalhoty, které našla na zemi. Nervózně se na něj podívala. Nemohla najít tričko, takže se posadila znovu na postel. ,,Vyspali jsme se spolu." řekla znovu. 

Remus si frustrovaně prohrábl vlasy a podíval se na ni. Chytil ji za ruku a donutil ji, aby se mu podívala do očí. ,,To... jsem nechtěl," řekl. Pak zavrtěl hlavou. ,,Ne takto."

Josephine přikývla. ,,To zvládneme." ujistila ho. Pak se usmála. ,,Máš něco na kocovinu? Mám ji horší, než obvykle."

Bezeslovně ze svého nočního stolku vytáhl lahvičku a podal jí ji. Pohladil jí ruku a smutně se na ni usmál. ,,Miluju tě. A tohle si... vynahradíme, slibuji." 

 Políbila ho a dala mu zbytek lektvaru. ,,Já vím."

xxx

30.10.1977

Jak dny plynuly, začínalo hodně chladnout. Tréninky přitvrdily a profesoři jim dávali těžší a delší úkoly, aby se řádně připravovali na OVCE. 

 S Remusem pořádně o té párty nemluvila, Josephine se rozhodla, že nemá moc smysl toho litovat. Tím by to nezměnila. ,,Sakra, Expecto patronum!" zaklela. Právě byla na hodině obrany proti černé magii. 

Celá třída byla nadšená - profesor jim řekl, že dnes budou trénovat patrony. Pokoušeli se své patrony vyvolat, ale bylo to těžší, než si mysleli. Klíčem byly dobré vzpomínky, ale těch moc v této době nebylo. Neustále se báli o své rodiny a blízké. 

Jamie vzpomínal na hezké časy s Josephine a Poberty. Když se smáli a o nic se nestarali. Když dělal s Poberty nějaký žertík nebo s Josephine hráli famfrpál u nich na zahradě. Nebo jak slavili s rodiči Vánoce anebo jak byli poprvé na Příčné ulici.

Lily vzpomínala na svoji rodinu. Na svoji starší sestru Petunii, se kterou vycházely dobře, než dostala dopis z Bradavic. Na svoje rodiče a své nejlepší přátele nebo hezké vzpomínky se Severusem. 

Josephine myslela na své nejbližší, stejně jako ostatní. Na nejlepší vzpomínky, na to jak se nasmáli, jak poznala Thomase nebo jak byli poprvé s Hagridem v Zapovězeném lese. 

Mezi prvními se patrona podařilo vyvolat Jamesovi. Byl to zářivý jelen, který začal poskakovat okolo něj. A pak se objevil patron Lily - laň. Všichni zatajili dech a James s Lily se na sebe zmateně podívali.

Josephine zkusila další svoji vzpomínku. Díky Lily a Jamesovi si uvědomila, že nezkusila jednu důležitou. Na to, když si s Remusem na Astronomické věži řekli, že se milují. Usmála se. Bylo to více jak půl roku, ale ona si to pamatovala velice přesně. 

Zašeptala zaklínadlo a z hůlky se začala linout stříbrná mlha, ze které se začalo tvarovat zvíře. Bylo velké s mohutnými tlapami. Byl to vlk. 

Překvapeně se podívala na Remuse, který se koukal na jejího patrona. ,,Myslela jsem na Astronomickou věž," řekla s úsměvem. 

,,Tam bychom se měli zajít podívat," usmál se a dál fascinovaně hleděl na jejího patrona, který chodil okolo nich. Cítil, že se mají rádi. 

 V ten moment Remus věděl, na co by měl myslet a rychle se mu podařilo vyvolat svého patrona. ,,Je to... taky vlk." řekl překvapeně.