Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

25. - Tak jsme zase něco zjistili

15.1.1977

Za ty tři týdny, kdy byla na ošetřovně, by měla spoustu věcí ve škole dodělávat. Avšak, Josephine to úspěšně ignorovala a přenechala na další den. Unaveně se posadila na postel a opřela si hlavu o zeď.

Hůlku si položila na noční stolek (po tom, co se jí jednou povedlo si ji málem zlomit, protože si na ni sedla), utřídila si myšlenky a vytáhla svůj deník. Prohlédla si poslední zápis a natáhla se pro plnící pero.

15.1.1977 - pátek

Po tom, jak jsem dlouho byla na ošetřovně se mám co učit.

Moje první myšlenka byla, že by mě mohl doučovat Remus, ale stejně rychle, jak mě to napadlo, tak jsem to zavrhla. Upřímně, myslím si, že mě bere jako kamarádku. Pro Merlina, proč by mě bral jinak?

Taky mám poslední dobou v hlavě tisíce a tisíce otázek, které létají okolo mě a nedají mi spát, ani myslet. Jedna z největších je ta moje zajímavá moc. Kde se to u mě vůbec vzalo? Mám o tom někomu říct? Co se stane dál? Má taky někdo něco podobného? Co na to řekne James a rodiče?

Jedna z dalších (ale menších) otázek je, že se blíží pololetí. Pomoc! Jediné moje štěstí je, že letos nejsou OVCE nebo jako milulý rok NKÚ. Nejhorší, co z těch mých pěti předmětů (studium mudlů, formule, bylinkářství, přeměňování a obrana) mi hrozí je nad očekávání. Tedy doufám.

Snad to nějak přežiju,

Josephine Hope Potterová

Před tím, než deník zavřela, zamyšleně se zadívala z okna. Strašně ji štvalo, jak je v zimě brzo tma. Vzpamatovala se a uklidila deník zpátky do šuplíku.

Díky tomu, jak se zvedla z postele, tak škobrtla a spadla na svoji hromádku s knížkami. Nahoře měla položenou knížku Vlkodlaci, kterou jí doporučil Remus. Byla už na padesáté osmé straně a přišla jí neskutečně zajímavá. Rychle sesbírala svoji hromádku knížek a rovnou si ji vzala.

S myšlenkou na Remuse si opřela hlavu a začala číst...

Xxx

Naposledy se ohlédla do chodby u chrliče a pak mu s nejistým hlasem řekla heslo. Jakmile vyšla schody a stála přede dveřmi, které vedly do ředitelny, mírně se zatřásla.

Potichu zaklepala, několik vteřin čekala, ale pak jí s úsměvem ředitel Brumbál otevřel.

,,Dobrý den, Amalio,"

,,Dobrý den, pane řediteli," byla nervózní, ale pokusila se o úsměv. Nebyla mnohokrát v ředitelně. Co provedla?

,,Posaď se," pokynul jí. Amalia se trochu zarazila, když si všimla, že v ředitelně není s Brumbálem sama. V křesle naproti stolu seděl Sam Massey, který se usmál, když ji zahlédl.

Amalia se zaraženě usmála. ,,Ahoj," pozdravila ho. ,,Co tu děláš?"

Zamyšleně se odhrnul svoje blonďaté vlasy z obličeje. ,,Já... já vlastně ani nevím."

Amalia se otočila směrem ke stolu.,,Pane řediteli, proč tu vlastně jsme?"

Brumbál se na ni podíval. Amalia najednou cítila klid. ,,Pamatuješ si na prosinec, Amalio?"

Amalia se na něj udiveně podívala, ale pak vlastně zjistila, že... ,,Ne, vlastně vůbec ne."

Brumbál se zamračil a oboum bylo jasné, že to neznamená nic dobrého. ,,Bylo na tebe použito Imperium," řekl opatrně. ,,Ublížila jsi Josephine."