Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

42. - Zvěromágové

1.5.1977

 Ty dny před úplňkem Remus vypadal hrozně. Byl bledý, měl obrovské kruhy pod očima a jedl jenom maso.

Josephine se docela divila, že je všechny (včetně Thomase!) vytáhla v neděli z postele. Většinou nikdo z nich nevstával před polednem. Podívala se na Remuse, který nevypadal vůbec zdravě a pohladila ho po zádech na význam podpory.

 ,,Vážně ti nevadí, že jsem vlkodlak?" zeptal se jí co nejpotišeji, aby to náhodou někdo nezaslechl.

,,Ne, to bych s tebou nechodila," zasmála se a aby potvrdila to, co řekla, políbila ho. ,,Vážně ti nemůžu nějak pomoct?" Nevěděla, jak by se dneska měla chovat, byl to první úplněk, kdy spolu chodí.

,,Ne, Josephine," zavrtěl hlavou. ,,Mohl bych ti ublížit." klesl hlasem.

xxx

Ten večer Josephine nervózně seděla u kluků v pokoji. Pokoušela se uklidnit tím, že bude Remus v pořádku - úplňků zažil už milion a kluci budou s ním. A sám jí potvrdil, že mu pokaždé pomáhají. Ale v tom jí to došlo: ,,A kluci, jak mu vůbec pomáháte?" 

James a Sirius se na sebe zmateně podívali. ,,My jsme jí to neřekli?" zeptal se Siriuse James. Ten zavrtěl hlavou a pak Joseph řekl, že to nesmí nikomu říct. 

,,Slibuju," přikývla a zasmála se kvůli tomu, jak vážně znějí.

,,Kluci jsou zvěromágové," usmál se Remus a Josephine vytřeštila oči. Čekala naprosto všechno, ale tohle doopravdy ne.

,,Cože?!"

Sirius jí to obratem vysvětluje: ,,No, lidi vlkodlak roztrhá, ale se zvířatama se celkem kámoší. Já jsem pes, James je jelen a Peter je krysa."

Josephine se na něj trošku nedůvěřivě zadívala. ,,Takže mi chcete říct, že se umíte přeměnit na zvíře? Na opravdový zvíře?" 

 James naprosto vážně přikývl, stejně jako Sirius. Josephine se podívala na Remuse. ,,To... máš fakt štěstí na přátele, Reme. Tohle by neudělal každý," 

Remus se usmál. ,,Jo, já vím."

xxx

Na oblohu vystoupal úplný měsíc, na který se z věže Josephine dívala. Nikdy se už během úplňku nebude cítit dobře. Ne protože by měla strach o to, že jí Remus něco udělá, ale protože by se jemu mohlo něco stát.

Od Rema Josephine dostala přísný zákaz chodit ven z věže, což nehodlala porušit. Z okna pozorovala pohyblivé čtyři tečky - Rema, Jamese, Siriuse a Petera -, které míří k lesu. Došli k Vrbě mlátičce. Chvilku tam stáli a pak zmizeli. Došlo jí, že tam nejspíše vede nějaký vchod pryč, takže je už neuvidí. 

Zachumlala se do deky v Remově posteli, protože jí řekli, že dnes bude stejně trávit zbytek noci na ošetřovně, stejně jako vždy. Pokusila se usnout, ale nešlo jí to. Pořád myslela na to všechno utrpení, co teď Remus prožívá.

xxx

Ráno ji probudil budík, takže přece jen na konec musela usnout. Převalila se na Remově posteli a zahlédla na vedlejších postelích všechny tři - Jamese, Siriuse i Petera, který nebyl u toho, když jí vysvětlovali, kdo jsou. 

Kluci vypadali hodně ztrhaně, takže se pokusila co nejtišeji vstát. Podle hodin na stěně zjistila, že je půl sedmé. Usnula ve svém oblečení, které měla celý předešlý den, takže se vydala do svého pokoje. Tam už byla vzhůru Lily.

Když Josephine vešla, Lily se na ní se pozvednutým obočím podívala, ale nic neřekla. Poslední dobou na tom byly docela dobře, ale to se nedalo říct o Marlene s Elizabeth, které ještě spaly. Měla štěstí, protože jinak by ji častovaly ne moc hezkými poznámkami o tom, kde v noci byla. 

xxx

Po lektvarech se Josephine vydala za Remem na ošetřovnu. Doufala, že už nespí, ale i tak se snažila rozhrnout závěsy u jeho lůžka potichu. 

 ,,Ahoj," pozdravila ho s úsměvem, když ho zahlédla. 

,,Ahoj, Josephine," pozdravil ji zpátky a hned se pokusil posadit. Vypadal hodně nevyspale a měl nové jizvy na obličeji. Josephine mu ho bylo neskutečně líto, že tohle musí každý měsíc prožívat, ale pokoušela se usmívat. Měla radost, že ho vidí.

Posadila se na jeho postel, tak, aby mu na nic nesedla a pak se podívala do své tašky. ,,Jo, něco pro tebe mám," usmála se a z tašky vytáhla čokoládu. ,,Pamatuješ, jak jsi mi ji donesl, když jsem v prosinci byla na ošetřovně?"

 Překvapeně se na ni podíval a vzal si čokoládu. Josephine se k němu s úsměvem naklonila a rychle ho políbila na rty. ,,Kdy tě pustí?"

,,Někdy odpoledne," ujistil ji. I přestože měl velké bolesti, pořád byl pozitivní. 

 Trochu hloupě se na něj zakřenila a upravila mu roztřepené vlasy. ,,Miluju tě." 

,,Já tebe taky," zakřenil se a jemně ji políbil.