Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

69. - Důsledky dračích spalniček

11.4.1978

Celý nebelvírský sedmý ročník seděl výjimečně ve stejný čas společně na obědě ve Velké síni. Josephine rozložila noviny, které měla v brašně už od rána, a s nelibostí se pustila do čtení. V podstatě se už jen pouze dívala na sloupek nových zavražděných a modlila se, aby mezi nimi nebyl nikdo známý. 

 ,,Další útok na mudly," zavrtěla hlavou a poslala noviny dál. Lily na sloupeček vytřeštila oči a ruku si položila na ústa. 

 ,,Já je znala." prozradila jim se zavřenými oči, protože tomu odmítala uvěřit. ,,Byla to moje kamarádka, než jsem nastoupila do Bradavic. Hodně dlouho jsme se neviděly, odstěhovala se."

 James se ujal utěšování a noviny poslal ostatním. 

 Josephine se pokusila rozhovor odvést jinam: ,,Co máte teďka za hodinu?"

 ,,Věštění," ušklíbl se Sirius. ,,Jako většina tady."

 ,,A já mám bylinkářství." řekla a začala se zvedat od stolu. ,,Takže se nejspíše zase potkáme až večer?"

 Lily se také začala zvedat, takže i James. Společně vyšli ven z Velké síně.

 ,,Pane Pottere!" ozval se za nimi hlas profesorky McGonagallové, když se loučili.

 James se na ni zmateně otočil. Co zas provedl? ,,Co se děje, paní profesorko?" zeptal se jí slušně, protože se tvářila vážně a v ruce držela dopis. Pomalu mu začalo docházet, co by to mohlo být, ale nechtěl si to připustit. 

 ,,Je mi to opravdu líto," řekla mu při pohledu na něj a Josephine, která stála vedle něj. Podala jim dopis a vážný obličej nahradil ten soucitnější. James a Josephine převzali dopis a rozklepanýma rukama roztrhli obálku. Nahoře dopisního papíru bylo logo nemocnice u Sv. Munga.

  Slečno Potterová, pane Pottere,

 Je nám opravdu líto, že vám tohle musíme oznámit. Vaši rodiče, Euphemia a Fleamont Potterovi zemřeli na dračí spalničky dne 11.4.1978 v 6 hodin ráno a 39 minut.

 Všechny jejich pozůstatky Vám budou poslány, dědictví s vámi vyřeší právník dle závěti, kterou nechali sepsat pár dní před svou smrtí.

 Upřímnou soustrast,

 Clementina Baker, sekretářka nemocnice u Sv. Munga.

James na to překvapeně hleděl. Josephine si dopis dočtla o pár sekund později a zavrtěla hlavou. ,,Tohle není pravda! Někdo si z nás vystřelil!" namítla, ale pak zahlédla úřední razítko a podpis. ,,Je to pravda." posmutněla a oběma se naráz spustily slzy.

 Lily nechápala, co se děje, takže jim sebrala dopis z rukou a rychle ho přelétla očima. ,,Pane Bože!" vyjekla a objala Jamese i Josephine. ,,Je mi to tak líto!"

 ,,Ani nemusí," odsekla naštvaně Josephine. Byla spíše více vytočená, než smutná. Otočila se na podpatku a se slzami se rozběhla do Nebelvírské věže, nehledě na svoje další hodiny, které ji čekaly.

 xxx

 ,,Josephine je na tom hodně špatně," řekla mu Gabrielle. ,,Brečí tam snad tři hodiny v kuse. Myslím, že to zrovna dvakrát nepomáhá malému Lupinovi..."

 ,,Sirius to taky bral hodně špatně." přikývl Remus. ,,Chovali se k němu jako k vlastnímu synovi. Snaží se to skrýt, ale moc mu to nejde."

 Gabrielle také brečela, ale snažila se uklidnit. Měla dokonalou vlastnost, díky které dokázala přestat ze sekundy na sekundu. Opuchlé oči to nezměnilo, ale to jí bylo naprosto jedno. ,,Já vím, že za ní chceš," usmála se smutně Gabrielle, když zachytila jeho pohled. ,,Tak tam běž," 

 Remus vyrazil do klučičího pokoje, aby se mohl oknem dostat do dívčího. Létání na koštěti nebyla jeho silná vlastnost, ale v přelétávání z jednoho do druhého okna už měl trochu té praxe. Zaklepal na okno u jejího pokoje. Uvnitř se ozvalo vzlyknutí a zašustění deky, když se Josephine zvedala z postele. Překvapeně mu otevřela a nechala ho vstoupit.

 Remus ji silně objal na důkaz podpory.

 ,,R-rodič-če jsou... jsou mrtví!" rozplakala se nanovo. Pomalu už ani neměla sílu brečet, takže ze sebe vydávala jen vzlyky a zabořila hlavu Removi do ramene.

 ,,Já vím, já vím," utěšoval ji, ale nemohlo to zmenšit její nesmírnou bolest v srdci, která se jí už nikdy nezahojí.