Problémy se naskládávaly jeden na druhý. Po vydání zbrusu nové hry se našli tací, kteří protestovali proti jejímu předvedení a narušovali vystoupení. Alyss nevěděla, co si s nimi počít, a tak usoudila, že tak na měsíc si dá trochu volno a bude hrát jen hry bez politických námětů. Výnosy budou podstatně menší, ale peněz si nashromáždili koneckonců dost.
V pondělí ráno, vydala Alyss potřebné pokyny jak hercům, tak i kulisákům a vydala se do města.
Stromy na pokraji cesty se jí zdají smutné. Jejich větve visí dolů. Líně se pohupují, když zafouká vítr. Samotné počasí je takové všelijaké. Chvíli je bezvětří a chvíli fučí, jako by měl nastat konec světa. Obloha je šedá. Zatažená. Ale nevypadá to, že by mělo pršet. Po cestě nepotká vůbec nikoho.
Kam všichni odjeli? pomyslí si. Vždyť je pondělí! Pracovní den! Cesty by měly být přinejmenším neprůjezdné.
Když se dostane do města, zamíří rovnou na náměstí. Město je, narozdíl od cesty do něj, naprosto přeplněné. Na náměstí panuje chaos. Lidé se hrnou ke stánkům s ovocem, uzeninami a pečivem, jak kdyby měl přijít hladomor.
U dveří paláce stojí davy lidí. Pokřikují směrem k balkonu, kde stojí nějaký starý pán a snaží se je uklidnit.
,,Co se tady děje?" zatahá Alyss za rukáv nějakou starší paní. Ta se na ni obrátí s rozzuřeným výrazem ve tváři. Když dívku spatří, zklidní se. Snaží se překřičet hlučící dav.
,,Protestujeme proti válce, maličká. Nechceme, aby králové potopili naši zemi v krvi. Jejich lid si to nezaslouží!"
Alyss přikývne. Vymotá se z davu. Pochopila, že pro divadlo tu už není bezpečno. Spěchá z města. Musíme odjet, napadne ji, někam daleko přes hranice. Pryč.
Běží hlavní ulicí a přeplněným náměstím, kde se zastaví, aby koupila nějaké jídlo pro herce. Dva bochníky chleba, nějaké ovoce a zelenina, pitná voda... Fajn. To by mohlo stačit.
Běží městskou branou přes most. Za sebou táhne čtyřkilovou plátěnou brašnu plnou jídla. Stromy už nevypadají smutně. Zvedne se vítr a jejich větve se chvějí a zmítají, jako by jí chtěli říct Utíkej, jen utíkej.
Konečně doběhne k rybníku, kde stojí i divadelní přívěs. Dva koníci - bělouš Otík a vraník Kelly - se mezi sebou mlčky baví, po koňském stylu. Když zavětří Alyss, jak běží k nim, žalostně zařehtají.
Kulisy na dnešní polední hru jsou připraveny. U nich se hádají Jim s Jakem.
,,Kde jsou ostatní?" zakřičí na ně.
Zmateně se po ní ohlédnou.
,,No... asi nacvičují na představení ve velkém stanu," pokrčí rameny Jake - výřečnější z dvojčat.
,,Tak tam zaběhněte a řekněte jim, že za pět minut bude porada - tady," rozkáže jim. Jake s Jimem se rozběhnou zároveň a každý jiným směrem, takže do sebe nejdřív narazí, upadnou do trávy, pak se zvednou, utrousí nepříjemnou poznámku určenou tomu druhému a zase se rozeběhnou. Tentokrát každý svou cestou.
Alyss nad nimi jen zakroutí hlavou, v duchu se pousměje a doloudá se k přívěsu, kde zanechá tašku s jídlem. Když prochází kolem stolu, všimne si něčeho zajímavého. Na stole leží papír, který tam předtím rozhodně neležel. Je na něm prostě načrtnuta Julietina hlava. Pod ní je napsáno: ,,Hledaná - Juliet. Důvod - vystupování proti království a zesměšňování Jeho Výsosti. Poznámka - kdo ji nalezne, bude odměněn částkou 1 000 stříbrných."
Vedle leží podobný papír, ale s fotkou Konana - smutného jako obvykle. Na židli je zatykač s Robinem. Na zemi leží dokonce Jim s Jakem.
,,Musíme se pospíšit," prohodí sama k sobě Alyss. Vyjde ven za svými zaměstnanci, divadelníky, přáteli.
Ti už stojí kolem přívěsu a napjatě ji pozorují.
,,Za naší společností zůstává černá čára," začne Alyss. ,,Spousta našich her je milována a nenáviděna zároveň a právě ta nenávist, ta zloba, přerostla tak moc, že tady - v Lutésii - už pro nás není místo. Začala válka a vyšší moc hledá takové, jako my, aby nás potrestali za něco, co jsme neprovedli. Nerada vám to říkám, kamarádi, ale... Inter arma silent musae," Alyss si povzdechne. ,,Nemůžeme tu zůstat."
,,Ale kam tedy odcestujeme?" Zeptá se Konan.
Chvíli přemýšlí. Po chvíli řekne: ,,Pryč ze země. Pryč z Lutésie. Problém je, že na východ i na jih, což jsou pro nás nejbližší hranice, už svoji armádu zbrojí Lewisův protivník - král Filip III. - a kdybychom chtěli jet na západ či na sever, museli bychom překonat celé lutéské království a nenechat se chytit od vojáků, kteří budou na každém rohu. Navíc... žádný poctivý obchodník neprodá jídlo zločincům, jakými jsme se nedobrovolně stali."
Ve skupině to zahlučí rozrušeným šepotem.
,,Nechám to na vás," rozhodne se Alyss. Posadí se na schůdky do přívěsu a čeká, až se její přátelé domluví.