Po odjezdu té podivné skupiny s plechovým obrem a rudovlasým mužem byla Alyss dost otřesená. Pořád musela přemýšlet o tom, kdo to byl a proč se jí ptal na krále.
Z jejích myšlenek ji však vytrhlo zakručení, nepochybně vycházející z jejího žaludku, a tak sesbírala své divadlo, složila jej do batohu většího než ona sama a vydala se do města pro svačinu. Dnešní představení jí nevydělalo mnoho peněz, jídlo se však dalo koupit i levně.
Přešla most a zahnula do ulice. Všude se míhala spousta lidí a Alyss přemýšlela, co tu všichni dělají. Konala se tu snad nějaká slavnost?
Jídlo si koupila v nejbližším stánku. Za pět stříbrných dostala velký bochník chleba a několik jablek. Do jednoho se zakousla, bylo slaďoučké a velmi chutné.
Alyss se rozhodla zjistit, co se děje, a proto se vydala rovnou do centra toho hluku - na Velké náměstí. Už když procházela ulicemi, míjela malá i velká divadla, kolem kterých se točili lidé a nadšeně diskutovali s herci a účinkujícími.
Kéž bych také jednou byla tak slavná, pomyslela si smutně Alyss.
Přidala do kroku a snažila se dostat skrz dav na náměstí, avšak nešlo to. Lidé se na sebe tlačili, pokřikovali a nehodlali se hnout z místa, a tak to Alyss vzdala a vydala se další ulicí. V jednom z divadel zrovna probíhalo představení. Chvíli jej sledovala, ale potom jí přišlo příliš nudné, takže šla zase dál.
Narazila na menší stánek, kde spolu rozprávěl starý plešatý režisér a pohledný mladík s vlnitými havraními vlasy. Vypadal, že se chce se staříkem na něčem domluvit, ale neměl zrovna velký úspěch.
Chudák, politovala jej Alyss a vydala se dál. Potom ji něco napadlo - co si tu tak otevřít vlastní divadlo? Třeba přiláká nějaké diváky.
Najšla si pohodlné místečko na lavici a rozložila na ni své divadýlko. Představení ještě ani nezačlo, ale pozornost mnoha procházejících upoutalo okamžitě.
Co jim mám zahrát? zapřemýšlela. Možná Bezectnou Pečeť? Nebo Medová Lízátka? Ne, u těchto her už si ani pořádně nepamatuji text. Mám to! Zahraji jim Politiku s kapkou whisky! Tu si skvěle pamatuji.
Nehleděla na následky, nasadila si rukavice s loutkami a hra mohla začít.
Robin smutně procházel ulicí. Byl zklamán, že nedokázal najít vhodného režiséra pro jejich divadlo. Štvalo ho to. Když zašel za roh, spatřil obrovský dav lidí, z toho asi třetinu dětí. Stáli v oblouku kolem nějaké malé budky, ve které se míhaly postavičky. Loutkové divadlo a má takový úspěch? zarazil se.
Pohnul se vpřed a prodíral se davem. Ta hra jej zaujala, byla tak podobná těm jejich, ale měla větší kouzlo, byla svěží a energická. A dostatečně drzá na to, aby za ni umělec skončil v chládku.
Představení skončilo asi za půl hodiny a dav se rozešel, kromě Robina, který naopak postoupil až k budce a čekal, kdo z ní vyleze. Toužil po tom poznat toho geniálního divadelníka, který se skrýval za oponou, skrytý před zraky všech a přitom přímo na očích. Přál si, aby přijmul jeho nabídku.
Z divadýlka vylezla drobná dívka se zrzavými vlasy ve dvou cůpcích a s obříma zelenýma očima. Robin nevěřil vlastním očím.
,,To ty jsi hlavním účinkujícím toho divadla?"
Alyss si sundala rukavičky s loutkami a s otázkou v očích vzhlédla k němu.
,,Ano, to jsem. Jsem Alyss - hlavní a jediná účinkující v Divadle Kašpárek. Kdo jsi ty?"
,,Jmenuji se Robin a... ty jsi neuvěřitelná!" Rozplýval se nad ní. Nikdy neviděl nikoho tak mladého, že by účinkoval v divadle, natož pak sám psal divadelní hry. A navíc... byla tak roztomilá!
,,Jak jako neuvěřitelná?" zamračila se. ,,Nelíbilo se ti to představení?"
,,Právě naopak," poklekl před ni s úsměvem a vzal ji jemně za drobnou ručku. Nevzpouzela se, jen vykulila ty velké smaragdové oči. ,,To byla ta nejlepší hra, kterou jsem kdy viděl. To jsi vymyslela sama?"
Holčička se narovnala a pozvedla bradičku: ,,Úplně sama a jsem na to hrdá!"
,,To bys měla," pokýval s uznáním hlavou. ,,Jsi skutečně velmi talentovaná. Poslyš-"
,,Co?" vypískla nadšeně a široce se usmála.
,,Mohli bychom spojit síly, co ty na to?" Zablýsklo se mu v modrých očích. Líbily se jí. Měly takovou uklidňující modrou barvu, ne jako ty, které měl rudovlasý muž, kterého potkala. Ohnivé a na pohled nebezpečné.
,,Spojit síly?" pozvedla levé obočí.
,,Pracuji v jednom divadle jako herec. Není tomu ani týden, co jsme přišli o našeho režiséra, a-"
,,Jak přišli?" zachvěla se a pustila jeho ruku. Postoupila vzad a zamračila se na něj. Vyděsil ji.
,,On...," odmlčel se Robin, ,,...odešel někam pryč. Daleko. A my opravdu potřebujeme někoho jako jsi ty. Takže..."
Robin se postavil a gentlemansky se jí uklonil, což jí opět vykouzlilo úsměv na tváři: ,,Smím Vás zavést do našeho skromného sídla, princezno Alyss?"
Dívka zajásala: ,,Ano! Ano, jdeme!" tleskla drobnými dlaněni, sbalila divadýlko a už si chtěla přehodit obří batoh přes záda, ale Robin ji zastavil.
,,Taková těžká zavazadla? Dovolte, ponesu Vám to," vzal jí jemně batoh z rukou a málem se zhroutil pod jeho váhou. Nedal však nic najevo, nasadil si jej ztěška na záda, chytil Alyss za ruku a společně se vydali směrem z města.
.
.
.
.
.
.
.
Pokračování příště...