To, co Kate vytrhlo z pitomého zírání do blba, bylo bouchnutí dveří. A to zírání byla pitomost. Celý tři roku od té doby, co vyšla ze školy, si dávala pozor, aby nedělala pitomosti či pitomé chyby. To by ji u Pána zla mohlo stát mnohem víc než jen život. Celý ty tři roky byla opatrná. Chodila časně spát, aby byla vyspalá, a tak bylo menší riziko, že se prokecne a když měla hlídku, ani ve snu by ji nenapadlo, začít koukat do blba a přemýšlet o nesmrtelnosti brouka.
Nyní sebou ve zvuku bouchajících dveří trhla a listí kolem ní se rozhoupalo a rozšustilo. V duchu se proklínala, ale když uviděla, kdo se kouká jejím směrem ve světle lucerny, zastavilo se jí srdce a veškeré myšlenky šly do háje. Hlavně ty, ve kterých jí Jonas nadával, že je oba přivede do hrobu. Jenže myšlenky odlétly i z jiného důvodu.
„Mdloby na tebe!“ poručil Sirius své hůlce, kterou mířil na ní do křoví.
Kate se protočily oči, ale ještě předtím se stihla pomodlit, aby Sirius neudělal nějakou nepředvídatelnost.
***
Kate se probudila s neurčitým pocitem, že je buď všechno v prdeli, nebo je v nebi. Ležela na bílé sterilní posteli v bíle vymalovaném sterilním bytu a nad ní se skláněla vysoká postava – Sirius.
„Ahoj.“ Zašeptala skrz suché rty a doufala, že ji slyšel.
Slyšel. Místo odpovědi však jen přimhouřil oči.
„Už je to dlouho, viď? Co jsme se neviděli.“ Podotkla.
Tentokrát už promluvil. „Možná tys mě dlouho neviděla. Já tebe potkával celkem často.“
„Cože?“ podivila se. Pak si ale rozpomněla. „Jo ty myslíš tu kavárnu.“ Zamumlala.
„Tu kavárnu, bitvu u Černého lesa, taky tu u vesnice Klopoty a ještě spousty dalších.“
„Nedělej si ze mě legraci. Nemohl jsi mě vidět.“ Zavrtěla odmítavě hlavou.
„Co ty víš? Třeba jsem ti poprvé, když jsem tě spatřil ve stejnokroji smrtijeda, seslal na plášť zaklínadlo, díky němuž tě pak vždycky poznám?“
„Tak fajn. Tak jsi mě viděl. No a?“ zabručela naštvaně. Jak to, že ona jeho nikdy v bitvách neviděla? Přece nemohla být až tak nevšímavá.
„Taky jsem ti možná párkrát zachránil život a poslal před tebe štít, když ty jsi ho nestihala.“
Kate tancovaly kolem hlavy hvězdičky. Protože to, co Sirius popisoval, se jí doopravdy párkrát stalo. Nikdy nevěděla, co se děje a nechala to pak plavat, protože hlavně, že přežila. Ale to, co se doopravdy asi stalo, ji nikdy nenapadlo.
„A moc jsi mi to neusnadňovala. Abych byl upřímný.“ Sirius si přes hlavu začal přetahovat tričko a Kate se do tváře nahrnula červeň.
„Co to děláš?“
„Tuhle mám od tebe.“ Ukázal na podlouhlou jizvu, která mu hyzdila celý hrudník.
Kate doufala, že víc překvapení už jí dnešek nepřinese. Chtěla se jen v klidu koukat, jak Lily a James poklidně spí a mají se fajn, když tu si to tam přihasí Sirius a pak si ji odvede sem. Co čeká, že se stane? Že mu vykecá, že je vlastně na jeho straně? Věřil by jí vůbec?
„Není moc hezká.“ Řekla jen ovládaným hlasem.
„Taky se mi nelíbí.“
„Z jaký bitvy je?“ zajímalo ji. Třeba si vzpomene.
„Z tý u vesnice Klapoty.“
„Jo aha. Tahle.“ Kate polkla. Doopravdy si vzpomínala. Tuhle bitvu pán Zla prohrával už od začátku, takže se v duchu radovala, když tu se náhle sám Voldemort zjevil bojujíc po jejím boku. Musela si dávat pozor, aby udělala co největší škody, aby pán pak neměl nutkání potrestat za prohru ji, že málo bojovala. Metala ošklivé kletby na všechny strany a dvakrát se neohlížela na koho. Jen vybírala ty kletby, po kterých je šance na uzdravení. Ať jsou zprvu sebevíc bolestivé.
„Jo, tahle.“ Zasmál se trpce. „Řeknu ti, že docela bolela.“
Kate se zašklebila. „Ale přežil jsi ji.“
Sirius jen pokýval hlavou. Pak si sednul do křesla naproti posteli a založil si ruce na hrudi, aby zakryl jizvu. Nutno říct, že tričko si znovu neoblíkl.
„Co se mnou teď uděláš?“ zeptala se najednou.
„Počkám až mi řekneš pravdu. Pak tě možná nepředám řádu do rukou.“
Kate si musela pečlivě hlídat svůj obličej. Kdyby se zatvářila moc spokojeně – jako že jí řád nevadí – určitě by jí prokouknul, že jí nevadí jen proto, že Brumbál nad ní jakožto nad špehem drží ochranou ruku. Jenže kdyby to udělala, bylo by nemožné se pak vrátit do své funkce špiona. Vědělo by o ní moc lidí, takže by riskovala prozrazení mnohem víc. Nemluvně o tom, že při prozrazení by sebou stáhla dolů i Jonase.
Takže se Kate zatvářila vyděšeně. A Sirius, když viděl její reakci, smutně. To, že Kate odhadla jeho úmysly naprosto přesně, jí zahřálo u srdce. I po těch letech ho pořád zná.
„Prosím nedělej to, Siriusi. Zabili by mě!“ plně se vžila do role zajatého smrtijeda.
„Kate…“ zamumlal Sirius zlomeně. On doopravdy pořád doufal. Odhadoval její úmysly stejně jako ona jeho, a i po třech letech to s ní nevzdal, chránil jí v bitvách a bezmezně jí věřil.
„Udělám cokoliv budeš chtít! Jen mě jim nedávej.“ Do očí se jí nahrnuly slzy – nehrála je. Jen neplakala kvůli tomu, co říkala.
„Nech toho.“ Snažil se její nářky Sirius ukončit. Kate si byla jistá, že její slova mu už znovu lámou srdce. Bylo to skoro jako v sedmým ročníku.
„Fakt! Co chceš? Zlato?“
„Nic.“ Zašeptal.
„Nějaký dům? Hůlku?“
„Mlč, prosím.“
„Proč? Vždyť je to jednoduchý. Řekni mi, co chceš, a já ti to dám. Jen mě pusť.“
„Copak to není jasný? To, co chci?“ pohlédl jí upřeně do očí. „Vždycky jsem chtěl jenom tebe.“
Kate prudce bušilo srdce. Tohle neměl říkat. Proč ji zas nutí, aby mu ublížila? Myslela si, že to všechno ubližování skončilo, když vypadla z Bradavic. Nevěděla, že mu ubližuje pořád. Měl na ní prostě zapomenout a začít žít šťastně.
„Vybral sis špatně.“ Zavrtěla hlavou. „To bylo a vždycky bude to jediný, co ti nebudu schopná dát.“ To, co řekla teď, byla čirá pravda.
I Sirius to z jejích slov cítil. Znovu vytáhl hůlku a znovu ji omráčil.
***
Tentokrát se Kate probudila v Bradavické škole čar a kouzel. A ještě konkrétněji, v pracovně ředitele Albuse Brumbála. Vlídná vrásčitá tvář se nad ní skláněla a smutně se na ní i přes úsměv koukala.
„Zdravím, slečno Kate.“
„Dobrý den, pane.“ Oplatila mu pozdrav, úsměv nikoli.
„Vždycky jsem se bál, že ze světa zmizí láska.“ Sdělil jí, mezitím, co jí pomáhal do sedu a podával jí sklenici vody. „Teď to vypadá, že nás právě láska zabije.“
„Sirius.“ Vydechla Kate.
„Ano, ano. Ten chlapec tě moc miloval.“
Kate mlčela. Brumbál se s ní jednou dohodl, že si oba dva vždy budou říkat jen pravdu, takže aby mu nemusela říkat, že i ona Siriuse milovala, mlčela.
„Když tě za mnou omráčenou a spoutanou nesl – v hávu smrtijeda – viděla tě profesorka McGonagallová.“
„Ještě někdo?“
„Kingsley Pastorek.“
„A?“ vyzvídala dál. Tušila, že je ještě někdo, kdo jí viděl.
„A Lily Potterová.“
Kate se zatočila hlava. „To je moc lidí.“ Zamumlala. „Nikdy je všechny tři nepřesvědčíte, že jsem špeh. A rozhodně od nich nemůžete čekat, že o mě nikomu neřeknou.“ Polkla. „Pokud už to neudělali.“
Brumbál se na ní smutně koukal a čekal, až k výsledku Siriusových činů dospěje sama.
„Musíte jim říct, že Sirius chytil smrtijeda.“ Počkala, než ředitel kývne. „A musíte se ke mně jako ke smrtijedovi chovat. Aby Voldemort nepojal podezření a nezabil Jonase. Pak byste už neměli žádného špeha.“
„Je mi to líto, Kate.“
Kate i přes stáhnuté hrdlo řekla, že nemusí. Věděla, do čeho jde.
„Musíte mě poslat do Azkabanu.“
***
Sirius věděl, že nemám poslouchat za dveřmi. Jenže jeho staré záškodnické já se znovu projevilo. A teď toho hořce litoval. Radši by nevěděl, jak to všechno zkazil. Jak Kate odsoudil k smrti v Azkabanu. Svým způsobem se mu i ulevilo, že po všech letech lámání si hlavy, na jaké je Kate straně, to už konečně ví. Ale nestálo to za to. Neměl jí brát k sobě do bytu a už vůbec ji neměl brát sem. Bylo mu ze sebe špatně.
***
Kate si opláchla tváře studenou vodou a vrátila se do Brumbálovi pracovny. Sám ředitel se štrachal v pár šuplících, přesně jak ho Kate požádala. Připravil pro ni na stůl myslánku a rukou jí naznačil, že kdykoliv bude chtít, může se ponořit do nějaké krásné vzpomínky, která jí mohla v Azkabanu přinést aspoň trochu tepla.
Vzala do ruky hůlku a vytáhla si z hlavy modrostříbrný pramínek vzpomínky. Jemně ho položila na hladinu myslánky a když se voda rozvířila, ponořila do ní v hlavu a cítila, jak se propadá do minulosti.
Dopadla měkce. Přesněji řečeno na křeslo s červeným potahem v Nebelvírské společenské místnosti. Sama sebe viděla, jak škube neviditelným poutem, kterým jí tam Lily onoho večera připoutala. Pak přišel vzpomínkový Sirius. Pomohl vzpomínkové Kate, která hned poté utekla. Za tuhle svou reakci se Kate ještě teď styděla.
V tom jí někdo položil ruku na rameno. „Když jsem tě tehdy vysvobodil, měl jsem chuť tě políbit.“
Kate se na něj prudce otočila. Chtěla se na něj rozkřičet, co dělá s ní v její vzpomínce, ale neudělala to. Něco jí říkalo, že mu to Brumbál povolil. A taky to znamená, že asi slyšel jejich rozhovor a konečně o ní ví pravdu. Šíleně se jí ulevilo. Ta tíha z jejího srdce zmizela a nahradila ji jen lehkost. Na tuhle vzpomínku nikdy nezapomene. „Tak mě polib teď.“ Zašeptala.
Tak lidičky... a tohle je definitivní konec této povídky. Ještě jednou vám všem moc děkuju za podporu. Snad mě za ty epilogy nezabijete.
Mimochodem na mem profilu by se měl už zítra objevit nový příběh. Je to FF na ship Dramion. Tak jestli jsou tady nějací jejich fanoušci, byla bych ráda, kdybyste se koukli. -Vaše Lucy