Pohled 3. osoby
Když se Josephine ráno probudila, okamžitě zamířila ke svému kufru, na kterém měla svoje učebnice, co používala už kolem měsíce.
Ve společence, potkala Jamese, kterého rychle objala a pocuchala mu jeho už tak zacuchané vlasy.
I když byli dvojčata, ona brýle nenosila.
S neobvyklým nadšením se odebrala do Velké síně, kde jako vždycky snídala. Její nejlepší kamarád Thomas tady ještě nebyl, takže se výjimečně nasnídala v klidu.
Co dojedla, zvedla se a s dalšími nadšenci do bylinkářství z šestého ročníku se odebrala ke skleníkům.
,,Četla jsi už tu učebnici do sedmého ročníku o bylinkářství?" zeptala se jí jedna její havraspárská spolužačka.
Nestihla jí odpovědět, protože ke skleníkům přiběhla profesorka Prýtová, která je bylinkářství učila.
,,Vítám vás! Jak jsem vám minule slibovala, dnes si povíme o těchto kaktusech, které vypadají roztomile, ale přes to jsou hodně nebezpečné," zahájila hodinu s úsměvem.
Kaktusy byli tak na výšku třičtvrtě vašeho loktu (bez dlaně) a střílely malé ostny okolo sebe.
,,Kdo nám po- Ach, slečna Potterová!" usmála se profesorka, hned jak uviděla Josephiinu ruku ve vzduchu. Vždy odpovídala dobře.
Každý profesor si mohl jenom zdát o takovém studentovi s nadšením pro předmět.
,,Toto je Cactus sporifer, v překladu kaktus uspávací. Když vás bodne některý, z jeho ostnů, spíte čtyři dny v kuse a nic vás neprobudí,"
V ten moment si profesorka vzpomněla, jak jí James Potter málem zničil její oblíbený skleník.
,,Deset bodů pro Nebelvír, máte štěstí, že máte takovou nadanou žačku!" usmála se.
Josephine si jen potěšeně nandala rukavice, a čekala na další instrukce.
,,...no a takhle z nich vymačkáte šťávu, hurá do práce! A pozor na ostny!" vysvětlovala.
Josephine se dala do práce a pomalu začala vymačkávat kaktusy. Potají si z vnitřní strany hábitu vytáhla dvě lahvičky do lektvarů a nenápadně do jedné odlila trochu šťávy z misky. Do druhé uložila pár ostnů z vymačkaných kaktusů. Samozřejmě jen a pouze pro studijní účely!
„Já tě viděla!" sykl hlas nenávistně za ní. Josephine se samozřejmě lekla tak, že málem obě lahvičky upustila na zem.
„Neser, Brownová!" Odpověděla jí energeticky a nevšímala si jí.
„Víš..." Začala provokativním hlasem Elizabeth Brownová, Josephiina odvěká nepřítelkyně. „...možná by mi mohla ujet ruka. A do tvého pití by se dostal náhodou jed ..." řekla jen tak "mimochodem" a posadila se zpět na své místo.
,,To bude ještě dlouhý den." protočila nad ní oči. Obě lahvičky zastrčila zpět do svého pracovního hábitu.
Co říkáte na první kapitolu? :) Jinak, toto byla taková 'nudnější' a kratší kapitola. 😂😂
~EmmaHopePotter
P.S. miluju ten gif nahoře :D
17.6.2018 - OPRAVENO (přepsaná verze, obsahující to stejné)