Moje práce v médiích :) Takhle by měl Netvor vypadat :)
Dneska jsem zase mohla jít za Nejvyšším. Trochu víc jsem se upravila, a dokonce si nanesla i trochu řasenky, abych zvýraznila svoje tmavě modré oči. Usmála jsem se na svůj zjev v zrcadle a seběhla schody do kuchyně. Táta si četl noviny a popíjel černé kafe. Pozdravila jsem ho a mlčky si uvařila čaj.
,,Jdu ven, vrátím se asi odpoledne,'' oznámila jsem mu a on se zamračil.
,,Ven?'' zopakoval po mně.
,,Ven,'' řekla jsem důrazně. Naštěstí se na nic neptal a jen si povzdechl.
,,Dobře, věřím ti. Ale buď doma do čtyř, potřebuju, abys mi pomohla s tou večeří,'' připomene mi a já s protočením očí kývnu. Jak se jmenoval ten kluk. Antonín? Andrew? Adam?
Dopiju čaj, sním toust a vystřelím ze dveří dřív, než mě stačí táta zastavit. Zamířím do stájí, abych si osedlala Glanse. Pozná mě hned, jak otevřu vrata, a vzrušeně zařehtá. Pohladím ho po sametovém čumáku a vlepím mu na něj letmý polibek.
,,Ahoj, hochu,'' přivítám ho něžně.
Na hřbet mu hodím sedlo a do pusy mu strčím pár kostek cukru. Spokojeně je rozkouše a nechá mě na sebe nasednout. Pobídnu ho ke klusu a on automaticky zamíří k lesu. Cestu si už pamatujeme oba, čili za chvíli spatříme dobře známý provaz s nápisem a já zatlačím Glansovi do boku. Přinutí ho to zrychlit a těsně u provazu mu ještě usilovněji stisknu místo nad žebry a on skočí.
Doklušu s ním k jednomu ze stromů a pečlivě ho uvážu. Pošeptám mu, ať tu na mě počká, a on se smířlivě pustí do zelené trávy poblíž. Zaklepu na dveře, ale dlouho se nic neděje. Zkusím to tedy ještě jednou, ale opět mi nikdo nepřijde otevřít. Zkusím proto zabrat za kliku a ta kupodivu povolí. Nahlédnu do potemnělé místnosti a přimhouřím oči, abych si rychleji zvykla na přítmí.
Zpozoruju vysokou postavu rozvalenou v houpacím křesle a se zakloněnou hlavou. Potichu se k Nejvyššímu přiblížím a prohlédnu si ho. Na sobě má opět černý rolák, který zakrývá úplně vše, ale s hlavou zvrácenou dozadu přeci jen spatřím konce zarudlých spálenin na čelisti. Zatvářím se lítostivě. Pokud mě vyděsila jen tahle malá část, co bych dělala, kdyby si odkryl celou tu masku? A sundal vršek?
Podívala jsem se mu na klidný obličej z poloviny skrytý. Maska se hýbala v rytmu jeho oddechování. To si ji nesundavá ani na noc? Pohledem jsem sjela níž. V ruce svíral hrdlo láhve se zbytkem whiskey a na stole leželo moje spodní prádlo. Avšak trochu na jiném místě než předtím.
Měla jsem sto chutí pohladit ho na těch nepatrných šrámech, ale udržela jsem se. Sedla jsem si naproti němu a zaujatě ho pozorovala. Vypadal jako normální bezstarostný člověk, ne jako tajemný muž skrývající se v lese. Doufala jsem, že si získám jeho důvěru a on mi vypoví všechny důvody, proč tu je a co se mu vlastně stalo. Ale to bude chtít víc času. Musíme se ještě poznat.
,,Lydie?'' ozve se chraplavý rozespalý hlas a já sebou trhnu. Musela jsem se zapřemýšlet, takže jsem si ani nevšimla, že se Nejvyšší probudil.
,,Ehm, ano. To jsem já,'' šeptla jsem a nervozně si poposedla.
,,Co tu děláš? Myslel jsem,'' odmlčí se. ,,Myslel jsem, že si už odešla,'' řekne zmateně.
,,No... ano, ale zase jsem přišla. Jak si mi dovolil. Už je ráno, skoro devět hodin,'' vysvětlím mu a zacukají mi koutky při pohledu na jeho zmatený výraz.
,,Aha,'' hlesne jen a narovná se. Upraví si masku a popotáhne rolák. ,,Promiň, asi jsem se trochu ztřískal a potom usnul,'' položí láhev s nedopitou whiskey na stůl a promne si ruce. Nevypadá, že by měl kocovinu. Asi už je zvyklý na odbourávání alkoholu.
,,To není moc dobrý zdravotní styl,'' neodpustím si a Nejvyšší se uchechtne.
,,To není, ale moc se toho tady dělat nedá,'' ucedí sarkasticky a já se chápavě začervenám. ,,Co bys chtěla dělat?'' zeptá se už milejším tónem a já se potěšeně zaculím.
,,Poker,'' odpovím bleskově. ,,Tentokrát tě porazím,'' usmyslím si a založím si ruce na prsou.
,,No dobře, výzvu přijímám. O co hrajem?'' vyzývavě pozvedne obočí a já roztáhnu rty do širokého úsměvu.
,,O pravdu. Ten, kdo vyhraje, může se toho druhého zeptat na cokoli. On mu musí odpovědět.'' Nejvyšší se zamračí, ale podá mi ruku na souhlas. Projede mnou zvláštní pocit, když mi mou malou ruku sevře v té své o tolik větší.
,,Zase čaj?'' nabídne mi a já se kousnu do spodního rtu.
,,Mohla bych ho s trochou tohohle.'' Ukážu na zlatavou tekutinu, kterou si tam minule dal on, a Nejvyšší se ušklíbne.
,,Nevím, jestli je to úplně legální, takhle prťavejm holkám nalejvat, ale budiž. Trochu ti dát můžu,'' pronese smířlivě a já se spokojeně opřu o opěradlo.
Zatímco připravuje občerstvení a je ke mně otočený zády, rychle čapnu svoje kalhotky s podprsenkou a nacpu si je do kapsy. Když se vrací na své místo, dělám, jakoby nic.
Položí mi hrneček s čajem vedle na stůl a natáhne se po balíčku karet. Zamíchá ho a nespouští mě z očí. Ostražitě mu pohled oplácím a přebírám si od něj rozdané karty. Srovnám si karty podle hodnot, které mi nejvíce vyhovují a začínám hru.
Je těžké se soustředit, když se na Vás dívá někdo takovým způsobem. Přála jsem si vyhrát, protože bych si přála odhalit alespoň část ''Lesního Netvora'', který žije v lesích.
Ale marně...
Full house mi nestačil na jeho čistou fleš. Mrskla jsem pobouřeně kartami a zamračila se. Nikdy jsem neprohrávala. Dost mě znepokojuje, že je někdo lepší než já.
,,Ale no tak. Klid, Maličká. Ani jsem se moc nesnažil,'' dobírá si mě a já se naštvu ještě víc.
,,Tak se ptej,'' pobídnu ho neochotně a povzdechnu si. Pár minut je ticho, protože se Nejvyšší zamyslí, ale pak se zaujetím narovná a zeptá se:
,,Máš, nebo měla si někdy, přítele?'' Párkrát zamrkám, protože mě svým dotazem vyvede z míry, ale rychle se vzpamatuju a vykoktám:
,,Ne, teda jo, vlastně ne, já-,'' ztichnu a chvíli přemýšlím. Na základní škole nic. Prvák nic. Druhák nic. A v třeťáku se mi líbil John, ale vzhledem k jeho povaze, to nedopadlo dobře. Chtěla jsem, aby mě pozval na rande, ale asi to pochopil jinak a pozval mou kámošku Avu.
Zatřepala jsem hlavou při té trapné vzpomínce, kdy mi děkoval, že jsem mu pomohla Avu získat.
,,Takže?'' popohnal mě netrpělivě Nejvyšší.
,,Ne,'' vydechla jsem. ,,Ale musíš chápat, že někdy prostě holka čeká na toho pravého. A na mojí bývalé škole jich tam moc prostě nebylo,'' pokrčila jsem rameny a on kupodivu chápavě přikývl.
,,Jo, na střední jsem nechodil, ale věřím tomu,'' odhalí mi alespoň ždibec svého dětství.
,,Proč?'' snažím se z něj dostat ještě nějaké informace.
,,V dost raným věku jsem poznal život, kterej je tobě dobře skrytej. Zemřeli mi rodiče, neměl jsem na školný a chtěl jsem dělat něco jinýho, než se trápit ve škole. Toť vše,'' shrne mi krátce svou odpověď.
,,Žiju bez mamky. Vím, že to není lehké,'' řeknu chápavě a pak si protáhnu ztuhlé svaly na rukou.
,,Ehm, možná to bude znít divně, ale nemáš hlad? Klidně bych něco uvařila. Je to jedna z mála věcí, které mi fakt jdou,'' nadhodím a Nejvyšší se obrátí čelem ke kuchyni.
,,Klidně, pokud ti to udělá radost a najdeš tam nějaký poživatelný suroviny,'' svolí bez námitek a já nadšeně tlesknu.
Napochoduju doprostřed malé uličky a natáhnu se, abych otevřela skříň, kde jsem zahlédla nádobí. Dotknu se akorát tak okraje dvířek a pak vyčerpaně klesnu na paty. Prosebně se podívám na Nejvyššího, který mě pozoruje se zadržovaným smíchem, a dám oči v sloup.
,,Nemůžu za to, že je tu všechno tak vysoko. Pomůžeš mi, prosím?'' požádám ho a on se s povýšeným výrazem přemístí za mě. Pohotově zvedne ruku a skříňku otevře. Hrudí se přitom na mě natiskne a mně se sevřou všechny svaly v podbřišku.
,,Mám otevřít i ostatní?'' zeptá se mě se stálým úšklebkem jo-tak-teď-mám-navrch-maličká a já pořád celá zmatená kývnu. Co se mi to právě stalo?
Nejvyšší otevře zbytek skříněk a opře se o pult. Chvíli přešlapuju na místě a pak se rozhodnu pro jeden velký hrnec. Stoupnu si na špičky a zašmátrám na polici, kde by pravděpodobně měl ležet. Zkouším to dál, ale marně. Užuž to chci vzdát a zase poprosit Nejvyššího o pomoc, když mě něčí silné ruce uchopí za pas a vyzvednou do vzduchu. Vyjeknu a sevřu Nejvyššího paže v rukou.
,,Co to děláš?'' zeptám se šokovaně.
,,Pomáhám ti,'' odpoví jednoduše a v jeho hlase není žádná známka námahy. ,,Tak, Maličká, vybírej,'' pokyne mi a já rychle čapnu hrnec.
,,Položíš mě, prosím?'' zašeptám a on mě lehce a opatrně, jako bych byla něco skleněného, postaví na zem.
Otočím se a se zrychleným dechem a nadzvedající se hrudí se mu zahledím do očí. Jsou tmavě zelené, už ne kalné.
Rty má mírně pootevřené a stejně jako já dýchá přerývaně. Cítím mezi námi neznámé napětí a je to dost děsivé. Odvrátím se a položím hrnec na pult.
,,Podáš-Podáš mi ještě dva talíře a pánvičku?'' otážu se za moment, ale už se neobrátím.
,,Můžeš sama,'' řekne s viditelnou výzvou a já zaváhám. Pak si pro sebe kývnu a pozpátku udělám dva krůčky zpátky, než narazím do jeho mohutného těla. Horké dlaně mi položí na boky a s něhou mě zvedne zase do výšky. Vezmu potřebné věci a postupně zavřu všechna dvířka.
Když už opět stojím pevně na zemi, musím se pousmát. Byl to ten nejbližší kontakt, který jsem s Nejvyšším zatím absolvovala, a líbilo se mi to. Líbí se mi ta autorita, jeho postavení, síla i zjev. On není ošklivý, i když nevím, co schovává pod tou maskou. On je svým způsobem přitažlivý.
,,Chceš pomoct?'' přeruší svým chraplákem mé myšlenky.
,,Klidně. Mám-Mám pro tebe dobrej úkol. Sedni si,'' poručím mu a samu sebe tím tónem překvapím. Nejvyšší mě poslechne. Pohodlně se usadí do svého křesla a zvědavě vyčkává na další pokyny. ,,Zavážu ti oči a budu ti dávat ochutnat, přivonět nebo osahat ingredience. Na konci budeš muset podle vůně a všeho poznat, co to vařím,'' sdělím mu, potěšená svým nápadem.
,,Eh, do-obře,'' dostane ze sebe překvapeně. ,,Ale oči si zavážu sám,'' upozorní mě a zelené panenky mu potemní.
,,Jistě.'' Vehementně zakymácím hlavou. ,,A máš šátek?'' Zavrtí hlavou.
,,Myslím, že ne,'' hlesne.
Kousnu se do rtu a jednu ruku si strčím do zadní kapsy. Nahmatám kraječku a zrudnu. Se zaujetím nakloní hlavu trochu do strany a já pokrčím rameny. Nevím, jestli mě k tomu vyprovokovala ta troška alkoholu, nebo touha zaujmout Nejvyššího. Už to prádlo stejně jednou viděl.
,,Tohle bude muset stačit.'' Z kapsy vytáhnu podprsenku velikosti 34 A, což není moc velká zátěž, a zatvářím se naprosto nezaujatě.
Nejvyšší otevře pusu, aby něco namítl, ale pak ji zase rychle zaklapne. Opatrně se k němu přiblížím a položím mu jednu část svého prádla do klína. Prsty uchopí zapínání podprsenky a bez zaváhání si ji rozepnutou košíčky položí na víčka.
,,Zapneš ji, prosím?'' požádá pro změnu on a já se místo odpovědi postavím za něj. Upevním mu ji tak, aby nespadla dolů, a prsty jemně prohrábnu jeho dlouhé vlnité vlasy. Něco si pro sebe zamumlá a já se zase vrátím zpátky do kuchyně.
,,Vidíš něco?'' houknu na něj a on prstem naznačí, že ne.
Nahlédnu do ledničky a posoudím, co by se z těch konzerv, pár kousků zeleniny, nějakého masa, sýra a pečiva dalo ukuchtit. Napadají mě lasagne, protože sýra je tu opravdu dostatek. Jedna z plechovek je dokonce rajčatový protlak a druhá mleté maso. Nevypadalo to moc vábně, ale neříká se mi 'dobrá kuchařka' jen tak pro nic za nic. Umím v kuchyni vytvářet divy.
Všechny ingredience, včetně másla, jsem vyskládala na dřevěnou desku vedle dřezu a v hlavě si zopakovala recept.
Nejdříve se vrhnu na špagetovou omáčku, pak bešamel a nakonec lasagne.
Na pánvičku kápnu trochu oleje a nechám ji rozpálit.
Nahlédla jsem do pár nižších skříněk pro koření a našla směs na špagety. Osmahla jsem na oleji mleté maso a zasypala jej směsí. Špetku jsem dala ochutnat i Nejvyššímu, aby byl v obraze. Moc si na tom nepochutnal, ale nenamítal.
K masu jsem přidala rajčatový protlak, po kterém se Nejvyšší otřásl, když ho samotný dostal na jazyk, a vše jsem pak zamíchala a zalila horkou vodou.
,,Jestli to bude stejnej blivajz, jakej dělá obvykle Niall, tak už tě do kuchyně nepustím,'' pohrozil mi a já se zasmála.
,,Neboj, litovat nebudeš,'' uchlácholím ho.
V ledničce najdu kečup a přidám ho k prozatímní omáčce. Nejvyšší kečup pomalu převaluje na jazyku a mračí se. Je na něj opravdu vtipný pohled. Ještě na pánev přisypu trochu cukru podle chuti a zahustím vše hladkou moukou ve vodě. Směs zamíchám a nechám ji přibližně dvacet minut povařit.
Pak se vrhnu na bešamel, což je světlá základní omáčka. Mamka mě ji naučila, když jsme spolu byly samy a táta byl na víkend pryč. Nejdřív si musíme udělat jíšku s horkým mlékem.
Když jsem dala Nejvyššímu na jazyk horké mléko, cukl sebou, ale pak se konečně trošku uvolnil. Mléko mu chutná, to si zapamatuju.
Míchala jsem mléko na plotně a přitom si s ním povídala. Vyprávěl mi o tom, jaký je les v zimě, když jsou stromy zasněžené. Nemohla jsem se dočkat, až to tu uvidím. Až mi to on sám ukáže. Zahuštěnou omáčku jsme odstavila z plotny, osolila ji, opepřila a místo muškátového oříšku jsem do ní nasypala jen malinko skořice na chuť. Nic lepšího tu na výběr nebylo. Výsledek jsem dala ochutnat Nejvyššímu, a ten uznale pokýval hlavou.
,,Už se na to těším, protože to voní a chutná výborně.'' Pyšně jsem se usmála. A to teprve ochutnal jen část.
Potřebovala jsem nějakou nádobu na lasagne. Vylezla jsem si na pult a otevřela tu největší skříň. Zvolila jsem skleněnou, protože v té se dělají nejlépe, a pak opatrně slezla zase dolů. Vymazala jsem ji máslem a chtěla ji vyskládat těstovinami, když mi došlo, že je nemám. Prošmejdila jsem všechny skříňky i šuplíky, ale nic jsem nenašla. Povzdechla jsem si, protože tím se vše zkomplikovalo. Dělat domácí bude dost pracné.
,,Všechno v pořádku?'' zeptal se Nejvyšší, když jsme už dlouhou mlčela.
,,Jo, jen to bude trvat trochu dýl,'' oznámila jsem mu a natáhla se po mouce. V lednici jsem našla pár vajíček, které mi snad budou stačit, a dala se do práce.
Průběžně jsem Nejvyššímu dávala ochutnávat a on si stále nevěděl rady. Rozválela jsem těsto, nechala ho odležet a nakrájela ho na podlouhlé obdélníčky. Na sporák jsem dala další hrnec s osolenou vodou a plátky nechala povařit.
Mezitím jsem dala Nejvyššímu ochutnat již hotovou špagetovou omáčku. Spokojeně se oblízl a vydechl.
,,Nic tak dobrýho jsem ještě nejedl. Děláš špagety?'' zkoušel to, ale já mu záporně odpověděla. ,,Tak pizzu, děláš pizzu?'' Opět marně. ,,Já to uhádnu, neprohrávám,'' ujistil mě.
Těstoviny vyplavaly na povrch a já je nechala pár minut vychladnout. Jednu těstovinu jsem vzala a dala ji sníst Nejvyššímu.
,,Je to suchý, ještě teplý a chutná to jako špagety. Nech mě přemejšlet,'' odehnal mě a já ho nechala o samotě. Něco si mumlal a stále ukusoval čtvereček z mouky.
Vyskládala jsem skleněnou nádobu lasagnemi a zalila ji trochou špagetové omáčky, trochou bešamelu a posypala vše sýrem. Ten Nejvyšší ihned poznal, ale stále netušil, co mu to v jeho kuchyni vlastně vyvádím. Proces jsem několikrát opakovala a pak dala výsledek péct do trouby.
,,Zatím se to peče. Už víš?'' škádlila jsem ho, protože mi bylo jasné, že ne.
,,Ne, ale nevzdám to. Jak dlouho to bude trvat?'' zvedl hlavu úplně jiným směrem, než kde jsem stála. A tak jsem k němu popošla a natočila ji na mě. Trhl sebou a zprudka se nadechl, protože jsem zavadila o jeho masku.
,,Omlouvám se, nechtěla jsem,'' řeknu rychle. Uklidní se a kývne. ,,Bude to trvat dvacet, třicet minut,'' pípnu tiše. Sednu si naproti němu a mlčím.
,,Vyprávěj mi zase o sobě, Maličká. Proč se holka jako ty zahazuje s někým, jako jsem já?'' Ukázal na sebe, oči stále zavázané, a já se malinko pousmála.
,,Jsi jiný, Nejvyšší.'' Cukne sebou. ,,Jiný, než jak se o tobě povídá. A jsi skvělý společník. A taky-,'' zaseknu se. Mám mu to říct? Že z něj mám divný a přesto příjemný a vzrušující pocit.
,,Co?''
,,Líbíš se mi. Svou osobností. Uchvacuje mě to,'' přiznám mu a on se narovná.
,,Taky se mi líbíš. Jsi zajímavá,'' složí mi kompliment a já zčervenám. Jsem ráda, že mě nevidí. Nastane ticho, které přeruším já svým zvědavým dotazem.
,,Proč sebou vždycky trhneš, nebo se zamračíš, když ti řeknu Nejvyšší? Myslela jsem, že se ti ta přezdívka bude líbit.'' Zase se nahrbí a svraští obočí.
,,Dřív se mi tak říkalo. Měl jsem hodně přezdívek, ale Nejvyšší byla má hlavní,'' svěří se mi. Další malá část jeho života. ,,Ale klidně mě tak dál nazývej. Líbí se mi to od tebe,'' ujistí mě.
Pár minut ho pozoruju. Prohlížím si ho bez ostychu stejně jako předtím, něž mě vyruší cinknutí trouby.
,,Hotovo!'' Tlesknu a rozběhnu se k troubě. Otevřu ji a pokoj zavoní křupavé lasagne. Hezky je naaranžuju na dva talíře a položím oběd na stůl. Kousek napíchnu na vidličku a dám Nejvyššímu výsledek ochutnat. ,,Tak?'' pobídnu ho, aby mluvil, a on se rozzáří.
,,Lasagne!'' zvolá, a v tu chvíli zní jako malé dítě.
,,Správně,'' odsouhlasím mu trochu zklamaně. Chtěla jsem aspoň teď mít navrch.
,,Jsou úžasné, neměl jsem je tak dlouho!'' libuje si. To mi zvedne náladu a bez varování mu z očí sundám svou podprsenku. Zamrká a promne si své levé oko. To pravé jen přivře.
Společně sníme lasagne na talíři a Nejvyšší mě zahrne stovkami komplimentů. Celou dobu nechápe, že jsem z těch 'hnusů', jak to sám nazval, udělala něco tak výtečného. Nepřestávám se usmívat. Zbytek mu dám do ledničky k večeři a mrknu na hodinky.
Už tři hodiny. Za chvíli budu muset jít.
,,Děje se něco?'' otáže se nejistě, když delší dobu koukám na své stříbrné hodinky.
,,Za hodinu musím být doma. Táta pozval nějakou ženskou se stejně starým klukem a já z toho moc nadšená nejsem,'' povzdechnu si a opřu se o zeď. ,,Radši bych byla tady, než vést trapnou konverzaci s nějakým mým vrstevníkem,'' řeknu upřímně. Nejvyšší napne čelist a zadívá se někam za mě.
,,Aspoň poznáš nový lidi. Líp zapadneš,'' promluví, když už mi kouká do očí. Nezní moc přesvědčivě. ,,Přijdeš i zítra? Mohli bysme si dát piknik u vodopádu,'' nabídne mi a já s úsměvem souhlasím.
,,Ráda, povyprávím ti pak, jak to dopadlo.''
Z pohledu Netvora
Když Maličká odešla, silou jsem praštil do krbové římsy a malá část se odlomila. Nemůžu ji mít jen pro sebe. Musí trávit čas i s jinýma lidma, ale štve mě to! Neskutečně mě to sere! Ale proč? Je to jen holka...
Která je úžasná, krásná a plete mi tu asi hlavu, nebo co!
Bude to dobrý, pokecá s tím moulou a zejtra zase přijde za mnou. Já ji našel! Já ji zachránil! Jen se mnou se bude smát. Když jsem ji dneska držel za pas a ona mi přenechala všechnu svou důvěru, cítil jsem se... šťastně. Tak, jak dlouho ne. Díval jsem se jí do těch jejích krásných safírových očí a ty chvíle s ní si užíval.
Nevím, co se to děje. Ale rozhodně se té Maličké nevzdám!
┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼
♦ Moc, moc se omlouvám, že díl nevyšel dřív. Měl, ale moje rodina se jednoduše rozhodla, že si jen tak o víkendu odjede a já je musela následovat :(
♦ Díl už je ale tady, a pro změnu delší než obvykle, tak mi pište názory! :)