Ahojík.
Jelikož zítra nebudu stíhat, přidávám díl už dneska :) A nejspíš to bude pravděpodobně i takhle s pátkem... Příběh by měl vyjít správně v sobotu, ale jelikož pojedu na závody Rallye a budu celý den pryč, přidám díl SNAD v pátek, pokud to stihnu do doby, než pojedu na večerní Rallye :D
Doufám, že se vám díl bude líbit a AHOJ U DALŠÍHO DÍLU!
P.S. Character Ask se maže, jelikož není o něj zájem :)
* * *
Byla odpolední pauza na oběd a já seděla v knihovně, kde byl zrovna teď největší klid, jelikož všichni byli na obědě. Já na ten svůj čekala. Niall mi slíbil, že mi ho sem přinese. „Věděl jsem, že tě tu najdu." Promluvil za mnou hlas a já s sebou trhla natolik, že jsem málem letěla i s židlí k zemi, ale Louis mě rychle zachytil.
„Příště alespoň vydej nějaký zvuk. Tohle nebylo od tebe pěkné." Řekla jsem naštvaně a nervózně se ošila, jelikož jsem cítila jeho pohled. „A navíc... Co tu děláš? Za chvíli sem přijde Niall a jakmile tě uvidí, dá ti do držky." Dodala jsem naštvaně, jelikož stále ve mně proudila naštvanost ze včerejška a z dnešního rána, kdy má tu drzost skládat písničku o tom, jak mě miluje. Beztak to je hra!
„Děláš jako by mě to trápilo." Zasmál se od srdce a já ucítila jeho ruku na mém koleni. Ihned jsem jí odstrčila, ale jemu to nějak nevadilo. Dal jí tam znovu. „Bell, dej mi šanci, prosím. Já se změnil a klidně ještě změním. Jen mi dej šanci."
„Šanci jsi měl už u Nialla. A jak to dopadlo." Řekla jsem a ke konci se ironicky zasmála. „Přestaň si, Louisi, zahrávat s lidmi. Hlavně se mnou, s Niallem a s Jessicou. Nejsme žádné loutky." Dodala jsem a pomalu se zvedla.
„Bell, já už takový nejsem..."
„Nejsi?! Tak, proč se s Niallem pereš?!" Vykřikla jsem naštvaně a bylo mi úplně jedno, že jsme v knihovně. Stejně tu nikdo není, kromě knihovníka Roberta, který je stejně polohluchý.
„Peru se o tebe. Chci, abych tě měl já a ne on."
„Já ale nejsem žádná věc! Nejsem tvoje ani Niallova! Nemůžete si mě přivlastnit!" Křičela jsem už jako zběsilá, ale všechen ten vztek musel prostě ven. Teď bych si přála, aby tu byl Paul. Ten by mi nějak pomohl. Jako vždycky.
„Co se tu děje?" Promluvil irský hlas. Niall! Sakra, sakra, sakra... „Co tu děláš, Tomlinsone? Spletl sis knihovnu s obchodem s pornem?" Uchechtnul se a jeho ruce mě objaly ochranitelsky kolem pasu. Přitulila jsem se k němu a nadechla se jeho kolínské, kterou ode mě dostal nedávno k výročí.
„Jenom jsem si povídal s Bellou. Že ano?" Řekl Louis a konec zněl spíše řečnicky než otázka, na kterou jsem měla odpovědět.
„Tak doufám, že jsi jí řekl už všechno." Řekl a hned na to dodal. „Ale asi jo, viď?" položil Niall teď naopak řečnickou otázku. „Takže můžeš odejít."
„Ještě jsme neskončili Horane." Řekl ostře Louis a já se lehce zachvěla, jelikož se mi jeho tón hlasu nelíbil. „Ahoj Bell." Dodal už jemněji a za chvilku jsem slyšela bouchnutí dveří.
„Jsi v pohodě, lásko?" Zeptal se Niall a pomohl mi se posadit. „Co po tobě chtěl? A proč ve škole jsou drby, že je do tebe zamilovaný?" Sypal ze mě Niall otázky, ale ta poslední mi vyrazila dech. Vydechla jsem a prohrábla si svoje vlasy. „Bell?"
„Je to pravda. Je do mě zamilovaný." Špitla jsem potichu a sklopila stydlivě hlavu.
„Děláš si srandu, že ano?" Řekl Niall naštvaně.
„Ni-,"
„Je mrtvý!" Řekl Niall naštvaně a zvednul se, až spadnula i židle na zem.
„Ne, Nialle, nech ho. On se přes to přenese." Rychle jsem se zvedla a chtěla ho zastavit, ale Niall byl nezastavitelný. „NIALLE!" Zakřičela jsem na něj, ale už byl asi dávno pryč, jelikož se neozýval. Sakra! Rychle jsem popadla svůj telefon a stiskla tam číslo 10, které mi ihned vytočilo číslo Jessici.
„Bell?"
„Niall se jde prát s Louisem!"
„Cože, proč?"
„Zjistil, že mě Louis miluje."
„Kde jsi?"
„V knihovně."
„Hned tam jsem." Řekla a zavěsila. Prosím, jen ať Niall nenajde Louise hned. A hlavně, ať se mu nic nestane.
NIALL or LOUIS?