TA SLEPÁ ✔️

16. díl - Večeře

Dlaní jsem přejela přes látku svých černých šatů, které mi připravila mamka a byla jsem už celkem nervózní z dnešní večeře, protože jsem se i trochu bála, že Niall nedorazí. Možná jsem mu zlomila srdce...

Mimochodem mi ke všemu dneska psal Tomlinson, protože dneska jsme měli pokračovat v projektu na chemii a nakonec jsem se vymluvila s tím, že ležím doma s horečkou. Vsadím se, že toho jsem taky pěkně vytočila, protože jak znám Tomlinsona, tak ten musí mít z každého projektu jedničku. Hlavně, když to za něj dělá šprtka.

„Bello?" Zakřičela na mě mamka z kuchyně, která už tam kuchtila a já pomalým krokem šla do kuchyně.

„Ano?" Zeptala jsem se.

„Ukaž se mi, jak vypadáš v těch šatech," řekla mamka se smíchem a pravděpodobně si mě teď prohlížela, protože mi ty šaty koupila včera. Prý byly ve slevě. „Sluší ti," řekla nakonec a já se na ní usmála.

„Díky. Ještě, že se nevidím. Já bych se možná i zděsila,"

„Ty jsi sprostá," řekla mamka dotčeně a hned na to se zasmála. „Ne, vážně. Sluší ti to," řekla a pohladila mě po rameni, díky čemuž jsem se trochu lekla, ale nakonec jsem se na ní zasmála.

Bytem se ozval zvonek. „To bude Niall," řekla mamka a já přikývla. „Otevřeš?" Řekla a já beze slova šla ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a dotkla se kliky. Dodala jsem si poslední kus odvahy a otevřela.

„Ahoj," promluvil Niall.

„Ahoj," řekla jsem a pousmála jsem se. „Jsem ráda, že jsi přišel,"

„Jídlo si nenechám nikdy ujít," řekl a já se zasmála. „Můžu dál?"

„Jasně," řekla jsem a pustila ho. Poté jsem zavřela a chtěla jít, ale místo toho jsem narazila do Niallovo hrudě. „Moc se omlouvám," řekla jsem a kousla se do dolního rtu.

„Za co?"

„Za všechno. Nechtěla jsem ti zlomit srdce," řekla jsem a Niall si vzal moje tváře do svých dlaní, což mě vyvedlo z míry. A to dost. „Jsi kamarád. Nechci tě ztratit," řekla jsem potichu.

„Neztratíš, Bell," řekl a dal mi pusu na čelo. „A chápu to. Neměl jsem takhle zareagovat. Je to tvoje rozhodnutí a já ho musím respektovat," řekl a pohladil mě po tváři. „Takže v pohodě?"

„Jo," přikývla jsem. „Víš... Já se bála. A moc. Že už mi nikdy neodpustíš, protože mi na tobě záleží, Nini. Jsi jediný, co mi po Paulovi zbylo a vlastně i mamka. Jinak tu už potom nemám nikoho," řekla jsem a Niall mi dal znovu pusu na čelo.

„Mě se jen tak nezbavíš," řekl a zasmál se. Já se taky zasmála a lehce do něho strčila. „Mimochodem. Krásně to tu voní. Co je k večeři?"

„Lassagne," řekla jsem a Niall hned byl jako malé natěšené dítě, protože si nadšeně tlesknul, chytil mě za ruku a už mě táhnul do kuchyně, kde už s hubou plnou jeho slin pozdravil mamku a pomohl mi, jako pravý gentleman, posadit se ke stolu. Poté si sedl vedle mě, což jsem ucítila z jeho dotyku ramene, když si vedle mě sedal a už asi jen netrpělivě čekal až mu mamka nandá. „Chceš, mami, pomoc?" Zeptala jsem se mamky, ale mamka mě ujistila tím, že to sama zvládne.

* * *

Nakonec večeře dopadla skvěle. Niall celou dobu u stolu kecal a máma potom vytáhla starší historky, dokonce i s Paulem, a my se celý večer u stolu smáli nad vzpomínkami, jak například Niall s Paulem lezli na strom a potom se oba báli slézt. Mamka tam pro ně tenkrát musela, chudák, lézt.

Nebo když jsme malovali obývák. Já si chtěla dojít do knihovny pro knížku, ale jelikož jsem neměla hůlku, zakopla jsem o kýbl s barvou a asi hodinu se mamka pokoušela ze mě smýt barvu. U téhle vzpomínky se obzvlášť Niall málem počůral smíchy, protože podle jeho záchvatu smíchu jsem i usoudila, že z toho i brečel.

Niall se po deváté hodině s námi rozloučil, poděkoval nám za večeři a společně s pusou na tvář mi popřál dobrou noc. Poté už odjel domů a já šla mamce pomoc umýt nádobí, které jsem nakonec jenom utírala, protože jsem neměla ani ponětí, kam například se dávají hrnce, takže jsem nakonec ani moc platná nebyla.

Nakonec jsem šla asi někdy v jedenáct spát...